28 C 269/2025-43 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobkyně se žalobou k zdejšímu soudu dne 7. 7. 2025 domáhala k vydání rozhodnutí, aniž by soud uložil žalované povinnost zaplatit jí částku 11 747,90 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o revolvingovém spotřebitelském úvěru číslo , hodnota, , přičemž žalobkyně před poskytnutím úvěru posoudila úvěruschopnost žalované zjištěním, kolik členů domácnosti spolu společně hospodaří se spotřebitelem, pravidelné měsíční příjmy a výdaje. Dále prostřednictvím databází příslušných rejstříků, komerčních služeb a případně získaných prostřednictvím sociálních sítí, k němuž dala žalovaná svůj souhlas. Úvěr byl žalované vyplacen na bankovní účet číslo , č. účtu, . dne 9. 10. 2024 v částce 5 000 Kč, kdy žalovaná si při sjednání smlouvy si zvolila v souladu se smlouvou volitelné služby, a to služba klidné spaní za poplatek ve výši 54,90 Kč a služba Presto za poplatek ve výši 165 Kč. Žalovaná se však dostala do prodlení s úhradou pravidelných denních splátek, a z tohoto důvodu žalobkyně využila svého práva a smlouvu vypověděla, kdy žalovaná se prokazatelně dostala výpovědí do prodlení s úhradou celého úvěru. Žalovaná má k dnešnímu dni nesplacený dluh v celkové výši 11 694,04 Kč, sestávající se z jistiny ve výši 4 999,97 Kč, v poplatku za vyplacení tranší úvěru ve výši 99,50 Kč, smluvního úroku ve výši 6 374,70 Kč, poplatku za službu klidné spaní ve výši 54,90 Kč a poplatku za službu Presto ve výši 165 Kč. Žalovaná se zavázala zaplatit žalobkyni poplatek za vyplacení trančí úvěru ve výši 1,99 % z vyplacené tranše. Žalovaná se dále zavázala uhradit smluvní úrok ve výši 1,07 % denně z nesplacené části jistiny, při sjednávání smlouvy si zvolila službu klidné spaní a službu Presto. Žalobkyně dále požadovala po žalované smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky, která byla mezi účastníky sjednána, přičemž tuto uplatnila pouze za prvních 90 dnů prodlení.2. Ve věci byl vydán elektronický platební rozkaz, proti kterému podala žalovaná včasný odpor. Žalovaná poukázala na výši poskytnuté jistiny ve výši 5 000 Kč a výši částky, kterou se žalobkyně touto žalobou domáhá, kdy se jedná o více než dvojnásobek půjčené částky za rok. Dále poukázala na nepřiměřenost požadované částky, a to na smluvní úrok ve výši zhruba 377 % ročně, úrok z prodlení ve výši 36,5 % ročně a dále sjednané smluvní pokuty. Dále upozornila na to, že nebyla dostatečná komunikace mezi stranami a žaloba byla podána ihned po předžalobní výzvě. Žalovaná dále poukázala na to, že ze strany věřitele nebyla dostatečně posouzena úvěruschopnost, kdy poskytla věřiteli výpis z bankovního účtu, z něhož bylo zřejmé, že má více pravidelných splátek a dalších závazků, a přesto jí byl úvěr poskytnut. Žalovaná uvedla, že navrhuje, aby soud žalobkyni přiznal toliko částku 5 000 Kč s přiměřeným úrokem, a aby jí umožnil hradit dlužnou částku v měsíčních splátkách po 1 500 Kč s ohledem na její finanční a rodinnou situaci (rodičovská dovolená, dvě malé děti a další pravidelné závazky).3. Soud v dané věci postupoval v souladu s § 115a o.s.ř. a k projednání ve věci samé nenařídil jednání, neboť ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů a účastníci s tímto postupem souhlasili.4. Skutková tvrzení žalobkyně byla osvědčena listinnými důkazy. Žalobkyně předložila výpis o posouzení úvěruschopnosti, a to pod číslem , hodnota, ze dne 9. 10.2024. V něm žalovaná uvedla, že žije v domácnosti s dalšíma dvěma osobami, na bydlení vynakládá 1 500 Kč, ostatní zbytné výdaje činí 200 Kč, výše pravidelných měsíčních výdajů na půjčky byla uvedena v částce 3 000 Kč. Svůj příjem uvedla ve výši 25 000 Kč, nicméně ověřen byl příjem 18 801Kč s výsledkem, že disponibilní příjem činí 11 000 Kč. Podle smlouvy, která byla uvedena jako podepsaná elektronicky dne 9. 10.2024, byl poskytnut úvěr do výše 34 000 Kč, který lze čerpat postupně i opakovaně, čerpáno může být méně. Poskytnuté finanční prostředky měly být spláceny v pravidelných denních splátkách vždy se splatností 30. den po dni, kdy byla příslušná tranše vyplacena. Bylo sjednáno RPSN 2448,88 %, denní úrok 1,066 %, poplatek za vyplacení tranše byl sjednán 1,99 % z čerpané částky, dále pak byly nabídnuty poplatky za volitelné služby, žalovaná se zde zavázala platit poplatek 165 Kč za expres vyplacení a za službu klidné spaní ve výši 3,66 Kč denně. Shodné informace jsou uvedeny i v informaci pro spotřebitele. Z přehledu transakcí bylo ověřeno, že , datum, vyplatila žalobkyně částku 5 000 Kč, a to na bankovní účet žalované. Žalovaná úvěr řádně a včas nesplácela, a to ani poté, co byla k jeho uhrazení upomínána ( upomínky). Předžalobní výzvou ze dne 19. 6. 20252 byla žalovaná vyzývána k úhradě dlužné částky.5. Podle § 2395 občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.6. Podle § 1813 obč. zák. se má za to, že zakázána jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele.7. Podle § 2 odst. 3 obč. zák. výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy a nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející lidské cítění.8. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2006 o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takovéto smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, posoudí úvěry schopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele. Pokud je to nezbytné, pak i z databáze umožňující posouzení úvěru schopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledků posouzení úvěru schopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.9. Podle § 87 odst. 1 věty první zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 věta druhá, je smlouva neplatná, soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu.10. Podle § 2991 obč. zák. platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Po předložení listinných důkazů soud posoudil nárok žalobkyně jako důvodný pouze z části, a to nikoliv ze smlouvy o úvěru, nárok byl posouzen pouze jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení právě s odkazem na § 2991 obč. zák.11. Soud má za prokázané to, že na účet žalované byla žalobkyní zaslána dne 9. 10. 2024 částka 5 000 Kč. Soud se v prvé řadě zabýval tím, zda žalobkyně před poskytnutím úvěru řádně prověřila úvěruschopnost žalované. Soud dopěl k závěru, že nelze akceptovat, pokud žalobkyně vycházela z tvrzení žalované, že měsíční výdaje na bydlení činí 1 500 Kč a ostatní zbytné výdaje činí 200 Kč. Takováto výše výdajů je zcela nereálná a již tato skutečnost měla vést žalobkyni k obezřetnosti ohledně jejich pravdivosti. Navíc pokud žalobkyně současně měla za zjištěné, že žalovaná splácí pravidelné měsíční splátky na půjčky v částce 3 000 Kč., muselo jí být zřejmé, že se žalovaná nachází ve velmi tíživé finanční situaci a není v jejím zájmu jí zavazovat dalším závazkem, který nebude schopna plnit, což se záhy potvrdilo, neboť žalovaná neuhradila v souvislosti s poskytnutými peněžními prostředky ničeho. Proto soud smlouvu posoudil jako neplatné právní jednání, když k této neplatnosti je soud povinen přihlédnout z úřední povinnosti. Nicméně i za situace, kdy by snad bylo prokázáno, že byla řádně prověřena schopnost žalované úvěr splácet, zásadní je i ta skutečnost, že byly účtovány naprosto nepřiměřené úroky a poplatky za poskytnutí finančních prostředků, kdy denní úrok byl stanoven v sazbě 1,066% denně, za zaslání peněž byl pak ještě účtován poplatek 1,99% z poskytnuté částky. částky. Jedná se tedy o náklad, jehož výše naprosto vybočuje z hranic běžného obchodního styku, pokud by finanční prostředky byly poskytovány běžným poskytovatelem. Zde soud argumentuje i běžnou výší úrokové sazby u zásadně nejrizikovějších produktů, kterými jsou kreditní karty, kdy v době poskytnutí finančních prostředků tato sazba v žádném případě nepřesahovala ani sazbu 20% ročně, natož uvažovaných 365% ročně (cca při denním úroku 1,066%). Účtování takovéhoto úroku za úvěr v uvedené výši uvažuje soud za naprosto nepřijatelné, nemravné a tedy takové, které mu nelze poskytnout právní ochranu.12. Soud proto žalobě vyhověl pouze co do částky požadované jistiny, a to z titulu bezdůvodného obohacení když bylo zjištěno, že na účet žalované skutečně žalobkyně poukázala 5 000 Kč.13. Co do zbytku soud jako nedůvodnou zamítl, Kdy ohledně případného příslušenství soud rozhodl v souladu s rozhodnutím Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 4. 2022 sp. zn. 33 Cdo 3675/2021.14. O náhradě nákladů řízení by