30 C 166/2025-16 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobkyně uplatnila postoupenou pohledávku v částce 12 936,32 Kč s příslušenstvím, vzniklou ze smlouvy o půjčce č. , hodnota, ze dne , datum, , kterou žalovaná uzavřela se společností , právnická osoba, , IČO , IČO, (dále jen „původní věřitel“). Na základě smlouvy původní věřitel poskytl žalované peněžní půjčku ve výši 15 000 Kč, kterou žalovaná převzala v hotovosti v den uzavření smlouvy. Žalovaná se zavázala vrátit původnímu věřiteli půjčku 15 000 Kč a zaplatit souhrnný poplatek ve výši 10 440 Kč, a to v týdenních splátkách, přičemž poslední splátka byla splatná dne 27. 6. 2008. Žalovaná své smluvní závazky nehradila řádně a včas. Do postoupení pohledávky žalovaná uhradila 3 500 Kč. Žalovaná nadále podle žalobkyně dluží jistinu zápůjčky 3 500 Kč a poplatek 9 003,68 Kč. Poplatek žalobkyně po žalované již nepožaduje. Žalobkyně nárokuje zaplacení jistiny 12 936,32 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 25 872,64 Kč, zákonného úroku z prodlení z částky 12 936,32 Kč od 22. 7. 2024 do 31. 12. 2024 ve výši 11,75 % ročně a úroku z prodlení v zákonné sazbě ročně z částky jistiny od 1. 1. 2025 do zaplacení. Žalobkyně uvedla, že právo vymáhat pohledávku na ni přešlo na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 4. 10. 2024 s účinností od 9. 10. 2024, což bylo žalovanému oznámeno.2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.3. Podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání, přičemž z předložených listin zjistil skutečnosti, které odpovídají tvrzením žalobkyně.4. Žalobkyně je věřitelem pohledávky na základě jejího postoupení dle § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. Mezi původním věřitelem a žalovanou byla uzavřena smlouva o půjčce podle § 657 a 658 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen „obč. zák.“). Soud se z vlastní povinnosti zabýval úvahou, zda je uvedená smlouva platná. Při tom soud přihlédl k částce 15 000 Kč, která byla žalované poskytnuta, a částce 10 440 Kč, kterou se žalovaná zavázala splatit jako tzv. poplatek v 53 týdenních splátkách po 480 Kč. Ačkoli je uvedený nárok souhrnně označen jako poplatek, ve své podstatě se jedná o odměnu za půjčení peněz, tedy o úrok, který ovšem činí 69,6 % jistiny ročně. Smlouva o půjčce za daných podmínek je absolutně neplatná pro rozpor s dobrými mravy podle § 39 obč. zák. Smlouva o půjčce může být ujednána jako bezúročná anebo lze sjednat úrok, ovšem úrok musí být přiměřený, což platí zejména ve spotřebitelských vztazích. Podle ustálené judikatury jedná v souladu s dobrými mravy jen ten věřitel, který požaduje přiměřený úrok. Nepřiměřeným úrokem je zpravidla úrok sjednaný ve výši, která podstatně převyšuje úrokovou sazbou, kterou obvykle uplatňují banky při poskytování úvěrů či půjček. Pokud úroková sazba takovou míru výrazně přesahuje, a to dokonce několikanásobně, nejedná se o úrok sjednaný v souladu s dobrými mravy. Tak je tomu i v daném případě, úrok v této sazbě je zjevně nemravný.5. V důsledku závěru o absolutní neplatnosti smlouvy je nutno vztah mezi účastníky vypořádat podle pravidel o bezdůvodném obohacení. Žalovaná má povinnost vrátit žalobkyni pouze částku, kterou přijala a dosud nesplatila. Původní věřitel poskytl žalované částku 15 000 Kč, přičemž žalovaná mu splatila 3 500 Kč. Žalovaná se tak bezdůvodně obohatila v rozsahu 11 500 Kč. Pouze v rozsahu této částky lze žalobě vyhovět, ve zbývajícím rozsahu jistiny včetně úroku soud žalobu zamítl. Nárok na vydání bezdůvodného obohacení je splatný na výzvu ochuzeného, v tomto případě se jedná o oznámení o postoupení pohledávek ze dne 24. 10. 2024. V tomto dopise byla žalovaná vyzvána k úhradě do 10 dnů od data doručení. Dopis odeslaný 29. 10. 2024 lze považovat za doručený 1. 11. 2024 a lhůta 10 dnů tak uplynula 11. 11. 2024. Počínaje dnem 12. 11. 2024 se proto žalovaná dostala do prodlení a je tak povinna uhradit žalobkyni úrok z prodlení dle § 1970 o. z., a to v sazbě určené dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kdy žalobkyní nárokovaná sazba nepřesahuje zákonnou sazbu k prvnímu dni prodlení. V tomto rozsahu soud návrhu na zaplacení úroku z prodlení vyhověl, ve zbývajícím rozsahu tento návrh jako nedůvodný zamítl.6. Protože byla žalobkyně ve věci úspěšná, resp. byla neúspěšná v poměrně nepatrné části, podle § 142 odst. 3 o. s. ř. jí soud přiznal právo na náhradu nákladů řízení. Náklady řízení žalobkyně tvoří soudní poplatek 800 Kč, odměna za zastoupení advokátem podle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, ve výši 1 200 Kč (tři úkony po 400 Kč) a náhrada hotových výdajů advokáta dle § 14b odst. 6 písm. a) advokátního tarifu ve výši 300 Kč (tři úkony po 100 Kč). Podle § 137 odst. 3 o. s. ř. se částka odměny a náhrad advokáta zvyšuje o 21% daň z přidané hodnoty.