30 C 211/2025-56 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobci se domáhali vyklizení bytové jednotky uvedené ve výroku I. Žalobu odůvodnili tím, že jsou vlastníky bytové jednotky č. , Anonymizováno, , nacházející se v budově č. p. , Anonymizováno, postavené na pozemku parc. č. , Anonymizováno, , k. ú. , adresa, , obec , adresa, (dále jen „byt“.). Byt náleží do jejich společného jmění manželů. Žalovaní v současné době užívají byt ke svým bytovým potřebám, aniž by jim svědčil právní titul k jeho užívání. Dne 1. 2. 2025 byla mezi žalobci a žalovanými uzavřena smlouva o nájmu bytu, na jejímž základě byl pronajat výše specifikovaný byt. Nájemní smlouva byla uzavřena na dobu určitou, a to do 1. 2. 2026. Žalovaní byli dle nájemní smlouvy povinni hradit měsíční nájemné ve výši 8 300 Kč a zálohu na služby ve výši 3 684 Kč. Výše zálohy byla od dubna 2025 upravena na 4 075 Kč kvůli navýšení počtu osob bydlících v bytě. Nájemné mělo být hrazeno vždy k 10 dni kalendářního měsíce, za který se nájemné platí. Žalovaný přestali od měsíce března 2025 platit zálohy za služby a od měsíce května 2025 nájemné. Žalobci na neuhrazené služby a nájemné opakovaně upozorňovali, a to v měsíci dubnu a červnu 2025. Vzhledem k tomu, že nedošlo k nápravě, vyzvali žalobci žalované k úhradě dluhu ve výši 44 884 Kč dne 16. 7. 2025. Dlužná částka sestávala z neuhrazených záloh za služby za měsíce březen 2025 až červenec 2025 a neuhrazeného nájemného za měsíce květen 2025 až červenec 2025. Žalovaný na zaslanou výzvu k úhradě dlužných částek nijak nereagovali a dluh neuhradili. Žalobci vypověděli nájemní smlouvu bez výpovědní doby. S výpovědí nájmu bez výpovědní doby žalobci zaslali žalovaným i výzvu k vyklizení bytu. Žalovaní však dosud neučinili ničeho, ke dni podání žaloby (17. 9. 2025) byt nevyklidili.2. Žalovaní se k žalobě nevyjádřili, přestože jim žaloba i výzva byly řádně doručeny. V souladu s § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř. “), ve spojení s § 101 odst. 4 o. s. ř. soud rozhodl bez jednání, když žalobci s tímto postupem vyslovili souhlas podáním ze dne 13. 10. 2025 a souhlas žalovaných se předpokládá, neboť se nevyjádřili.3. Soud na základě provedených listinných důkazů dospěl k následujícím skutkovým zjištěním.4. Z výpisu z katastru nemovitostí pro k. ú. , adresa, , LV č. , hodnota, soud zjistil, že je žalobci jsou výlučnými vlastníky předmětné bytové jednotky č. , Anonymizováno, , přičemž byt mají ve společném jmění manželů.5. Z nájemní smlouvy ze dne 1. 2. 2025 bylo zjištěno, že žalobci pronajali předmětnou bytovou jednotku žalovaným, a to za měsíční nájemné ve výši 8 300 Kč + 3 684 Kč Kč záloha na služby. Nájem byl sjednán na dobu určitou jednoho roku počínaje 1. 2. 2025 s možností automatické prolongace o jeden rok, pokud ani jedna ze stran nájemní smlouvu nevypoví tři měsíce před jejím ukončením. Nájemné bylo splatné vždy k 10. dni kalendářního měsíce, za který se nájem platí.6. Z výzev ze dne 16. 7. 2025 a z dodejek (printscreen z webu sledování zásilky , právnická osoba, ) o jejich doručení žalovaným bylo zjištěno, že žalobci vyzvali žalované, aby zjednali nápravu a uhradili nájemné za měsíce květen–červenec 2025 a zálohy na služby spojené s užíváním bytu za měsíce březen–červenec 2025 v celkové výši 44 884 Kč. Z výpovědi z nájmu bytu ze dne 8. 8. 2025 s podacím lístkem, printscreenu z webu sledování zásilky , právnická osoba, , dodejky a vrácení zásilky soud zjistil, že žalobci vypověděli žalovaným nájem bytové jednotky postupem dle § 2291 odst. 1 o. z. bez výpovědní doby, a to z důvodu nehrazení nájemného za dobu 3 měsíců. Žalovaný byli současně vyzvání k vyklizení a předání bytu žalobcům. Soud vychází z tvrzení žalobců, že žalovaní dluží žalobcům nájemné a zálohy na služby za výše uvedená období. Žalovaní proti tomuto tvrzení nevznesli žádnou obranu.7. S ohledem na uvedená skutková zjištění dospěl soud k následujícím právním závěrům. Účastníci řízení uzavřeli nájemní smlouvu podle § 2201 o. z., kterou se žalobci zavázali přenechat bytovou jednotku k užívání žalovaným a žalovaní se zavázali hradit nájemné. Žalovaní své povinnosti plynoucí z nájemní smlouvy porušili zvlášť závažným způsobem ve smyslu § 2291 odst. 2 o. z. neboť se dostali do prodlení s úhradou nájemného a záloh za služby za dobu tří měsíců. Žalobci byli oprávněni vypovědět nájem bytu bez výpovědní doby. Podmínka předchozí výzvy k nápravě závadného stavu dle § 2291 odst. 3 o. z. byla taktéž splněna a žalovaní byli před výpovědí vyzváni k zaplacení dlužného nájemného a záloh za služby. Žalovaní se nedomáhali určení neplatnosti či neoprávněnosti výpovědi u soudu, tak jak jim to umožňuje § 2290 o. z. Nájemní poměr tedy skončil podle § 2291 odst. 1 o. z. dne 11. 8. 2025, kdy byla 1. žalovanému výpověď doručena, resp. 22. 8. 2025 poté, co byla výpověď uložena na poště dne 12. 8. 2025 a 2. žalovaná si zásilku s výpovědí ve lhůtě 10 dnů od uložení nevyzvedla.8. Žalovaní žalobcům aktuálně neprávem zadržují nemovitou věc, a protože žalobci mají právo se svou nemovitostí v mezích právního řádu libovolně nakládat a jiné osoby z toho vyloučit, náleží žalobcům proti žalovaným právní ochrana podle § 1040 odst. 1 a § 1042 o. z. a žalovaní jsou povinni bytovou jednotku vyklidit a žalobcům předat ve lhůtě stanovené v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. Soud proto žalobě jako důvodné vyhověl.9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobcům, kteří byli v řízení zcela úspěšní, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 14 982,50 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 5 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 9 odst. 1, § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 30 000 Kč sestávající z částky 2 300 Kč za výzvu k plnění se základním skutkovým a právním rozborem dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t., z částky 2 300 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 2 300 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. Dále soud přiznal nárok na náhradu tří paušálních náhrad výdajů po 450 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 8 250 Kč ve výši 1 732,50 Kč.