39 C 198/2025-19 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobou doručenou Okresnímu soudu , adresa, -město 5. 6. 2025 se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, kterým by žalované bylo uloženo zaplatit jí částku 14 115,90 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že se jedná o pohledávku vzniklou ze smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru číslo , hodnota, . Tuto uzavřela žalovaná 29. 9. 2024 distančním způsobem na adrese , Anonymizováno, . Na základě této smlouvy získala oprávnění čerpat spotřebitelský úvěr do výše 29 300 Kč s možností postupného čerpání. Zavázala se vrátit finanční prostředky podle článku VI a VII smlouvy v pravidelných denních splátkách, první splátka byla splatná 29. 10. 2024. Konec kreditového rámce měl nastat 23. 3. 2026. Žalovaná uvedla své údaje na internetové stránce, kde vyplnila žádost o poskytnutí úvěru. Na základě jí poskytnutých údajů posoudila žalobkyně úvěruschopnost, kdy byla zpracována informace o celkovém počtu členů domácnosti, o příjmech a pravidelných měsíčních výdajích, dále bylo prověřeno, jestli se žalovaná nenachází v insolvenčním rejstříku v evidenci exekucí, v registru neplatných dokladů či hledaných osob. Výše čistého měsíčního příjmu vykazovaná žalovanou byla ověřená, a to částkou 29 395 Kč, což umožňuje bezproblémové splácení úvěru. Žalovaná zadala své osobní údaje a zpřístupnila svůj bankovní účet za účelem získání informací. Smlouva byla uzavřena elektronicky prostřednictvím klientského profilu, kam se žalovaná přihlásila pomocí dvoufázového ověření, teprve pak jí byla zaslána na uvedenou emailovou adresu smlouva, také formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru. Úvěr byl vyplacen na bankovní účet , č. účtu, , a to částkou 1 000 Kč dne 29. 9. 2024 a částkou 5 000 Kč téhož dne. Při sjednání smlouvy si zvolila žalovaná i službu „Presto“ za poplatek 165 Kč. Žalovaná neplnila povinnost splácet denní splátky, dostala se do prodlení, proto byla smlouva vypovězena 28. 1. 2025. Nesplacená jistina činí 5 999,97 Kč, poplatek za vyplacení úvěru 119,40 Kč, smluvní úrok 7 649,44 Kč a poplatek za službu Presto 165 Kč. Dále pak účtuje žalobkyně smluvní pokutu ve výši 182,09 Kč, kdy se jedná o smluvní pokutu podle článku VIII odst. 1 smlouvy ve výši 0,1 % denně z dlužné částky za prvních 90 dnů prodlení, konkrétně za období od 30. 10. 2024 do 28. 1. 2025.2. Ve věci byl 17. 6. 2025 vydán elektronický platební rozkaz, ten byl ale pro jeho nedoručení žalované zrušen. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Žalobkyně nereagovala na výzvy k doplnění důkazů ani na sdělení, že za stávající důkazní situace je smlouva o úvěru povařována za neplatnou. Protože právní zástupce žalobkyně nereagoval ani na výzvu ke sdělení, zda souhlasí i přes uvedené poučení o nedostatečnosti návrhu s rozhodnutím bez nařízení jednání, soud dále postupoval podle § 115a o.s.ř. a jednání ve věci nenařizoval.3. Skutková tvrzení žalobkyně byla osvědčena listinnými důkazy. Žalobkyně předložila výpis o posouzení úvěruschopnosti, a to pod číslem , hodnota, ze dne 28. 9. 2024. V něm žalovaná uvedla, že žije v domácnosti sama, na bydlení vynakládá 10 000 Kč, ostatní zbytné výdaje činí 1 000 Kč. Uvedla svůj příjem 20 000 Kč. Nicméně ověřen byl příjem 29 395 Kč s výsledkem, že disponibilní příjem činí 9 500 Kč. Podle smlouvy, která byla uvedena jako podepsaná elektronicky dne 29. 9. 2024, byl poskytnut úvěr do výše 29 300 Kč, který lze čerpat postupně i opakovaně, čerpáno může být méně, maximálně do výše 29 300 Kč. Poskytnuté finanční prostředky měly být spláceny v pravidelných denních splátkách vždy se splatností 30. den po dni, kdy byla příslušná tranše vyplacena. Byl sjednán RPSN 2087,12 %, denní úrok 1,066 %, poplatek za vyplacení tranše byl sjednán 1,99 % z čerpané částky, dále pak byly nabídnuty poplatky za volitelné služby, žalovaná se zde zavázala platit poplatek 165 Kč za expres vyplacení. Ověření totožnosti bylo autorizováno prostřednictvím náhledu na bankovní účet. Shodné informace jsou uvedeny i v informaci pro spotřebitele. Z přehledu transakcí bylo ověřeno, že 29. 9. 2024 vyplatila žalobkyně částku 1 000 Kč a částku 5 000 Kč, a to vždy na bankovní účet , č. účtu, , potvrzeno toto bylo též výpisem z uvedeného bankovního účtu, který žalované náleží. Prostřednictvím emailové výzvy 28. 1. 2025 oznámila žalobkyně, že celý dluh zesplatňuje a žádá jeho zaplacení obratem. Naposledy byla žalovaná vyzvána k zaplacení právním zástupcem žalobkyně 21. 5. 2025. Další důkazy předloženy nebyly, ačkoliv žalobkyně byla vyzvána k prokázání skutečnosti, že to byla právě žalovaná, kdo smlouvu uzavřela a že došlo k řádnému prověření životních nákladů žalované.4. Podle § 2395 občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.5. Podle § 1813 obč. zák. se má za to, že zakázána jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele.6. Podle § 2 odst. 3 obč. zák. výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy a nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející lidské cítění.7. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2006 o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takovéto smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, posoudí úvěry schopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele. Pokud je to nezbytné, pak i z databáze umožňující posouzení úvěru schopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledků posouzení úvěru schopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.8. Podle § 87 odst. 1 věty první zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 věta druhá, je smlouva neplatná, soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu.9. Podle § 2991 obč. zák. platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Po předložení listinných důkazů soud posoudil nárok žalobkyně jako důvodný pouze z části, a to nikoliv ze smlouvy o úvěru, nárok byl posouzen pouze jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení právě s odkazem na § 2991 obč. zák.10. Soud má za prokázané to, že na účet žalované bylo žalobkyní zasláno dne 29. 9. 2024 celkem 6 000 Kč. Nicméně smlouva tak, jak byla uzavřena dle tvrzení žalobkyně formou webového rozhraní, je považována za neplatné právní jednání. Kromě toho, že žalobkyně neprokázala, že to byla právě žalovaná, kdo ověřoval svoji totožnost, zásadní pro posouzení neplatnosti je ale to, že žalobkyně neposkytla žádné důkazy o tom, že řádně prověřila úvěruschopnost žalované. Uvádí se sice, že byl ověřen příjem žalované, ovšem žalobkyně nereagovala na výzvu soudu, zda ověřila tvrzení žalované o běžných výdajích mimo bydlení 1 000 Kč měsíčně, což soud považuje za údaj zcela účelový. Proto je smlouva posouzena jako neplatné právní jednání, když k této neplatnosti je soud povinen přihlédnout z úřední povinnosti. Nicméně i za situace, kdy by snad bylo prokázáno, že byla řádně prověřena schopnost žalované úvěr splácet, zásadní je i ta skutečnost, že byly účtovány naprosto nepřiměřené úroky a poplatky za poskytnutí finančních prostředků, kdy denní úrok byl stanoven v sazbě 1,066% denně, za zaslání peněž byl pak ještě účtován poplatek 1,99% z poskytnuté částky. částky. Jedná se tedy o náklad, jehož výše naprosto vybočuje z hranic běžného obchodního styku, pokud by finanční prostředky byly poskytovány běžným poskytovatelem. Zde soud argumentuje i běžnou výší úrokové sazby u zásadně nejrizikovějších produktů, kterými jsou kreditní karty, kdy v době poskytnutí finančních prostředků tato sazba v žádném případě nepřesahovala ani sazbu 20% ročně, natož uvažovaných 365% ročně (cca při denním úroku 1,066%). Účtování takovéhoto úroku za úvěr v uvedené výši uvažuje soud za naprosto nepřijatelné, nemravné a tedy takové, které mu nelze poskytnout právní ochranu.11. Proto bylo žalobě vyhověno pouze co do částky požadované jistiny, když bylo zjištěno, že na účet žalované skutečně žalobkyně poukázala 6 000 Kč, se zákonným úrokem z prodlení z titulu bezdůvodného obohacení. Žalovaná se naopak naprosto neobtěžovala se soudem hovořit a případně prokazovat, že by snad nějakou další část uvedeného úvěru splatila. Úrok z prodlení byl přiznán od data zesplatnění, ve zbytku byl nárok zamítnut.12. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o.s.ř., kdy soud konstatoval, že lze hovořit v podstatě o obdobném poměru úspěchu a neúspěchu ve věci je-li zvažováno i příslušenství pohledávky v případné kapitalizované částce.13. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto podle § 160 odst. 1 část věty před středníkem občanského