11 C 16/2026-30 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobou podanou tomuto soudu dne 4. 9. 2025 se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, kterým by žalovanému bylo uloženo uhradit částku 43 488 Kč s příslušenstvím v podobě zákonného úroku z prodlení a nákladů řízení. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalobkyně nabyla pohledávku za žalovaným na základě Smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 5. 6. 2025 mezi společností , právnická osoba, ., IČO , IČO, , jako postupitelem a žalobcem jako postupníkem, kdy společnosti , právnická osoba, . byla pohledávka dříve postoupena společností , Anonymizováno, , právnická osoba, . (dále jako „původní věřitel“) Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 5. 6. 2025. Původní věřitel uzavřel s žalovaným smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytl žalovanému dne 26. 4. 2024 úvěr v celkové výši 30.000 Kč, jehož splatnost byla sjednána na 26. 5. 2024. Úvěr byl žalovanému poskytnut převodem z bankovního účtu původního věřitele na bankovní účet žalovaného č. , č. účtu, s variabilním symbolem , var. symbol, , ale nebyl žalovaným vrácen. Žalovaný ke dni podání žaloby neuhradil žalobkyni žádnou částku. Předmětem žalobního návrhu je pohledávka skládající se z nesplacené jistiny úvěru 30 000 Kč spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 12.600,33 Kč a úrok ve výši 887,67 Kč.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Soud dále postupoval podle § 115 a o. s. ř. a ve věci nenařizoval jednání. S tímto postupem žalobkyně souhlasila již v žalobě, pokud byl žalovaný dotázán k tomu, zda s tímto postupem souhlasí, ve stanovené lhůtě se nevyjádřil, soud tedy jeho souhlas předpokládal.3. Z předložených listin byly ověřeny následující skutečnosti. Aktivní legitimace žalobkyně vyplývá ze smluv o postoupení pohledávek, kterými byla postoupena pohledávka za žalovaným z původního věřitele až na žalobce. Tvrzená smlouva o spotřebitelském úvěru datovaná dne 26. 4. 2024 č. 196B8/763514 byla soudu doložena v písemné podobě, kdy smlouva měla být podepsaná žalovaným pouze určitým elektronickým číselným kódem, žalobce však nijak nedoložil tvrzený kontraktační proces, který k uzavření úvěrové smlouvy měl vést, ani způsob ověření totožnosti žalovaného při něm. Žalovaný je ve smlouvě označen jménem, rodným číslem, adresou trvalého pobytu, číslem občanského průkazu, číslem mobilního telefonu i e-mailovou adresou, a smlouva tak může naznačovat jednání mezi původním věřitelem, , Anonymizováno, , právnická osoba, ., a žalovaným. Dle této smlouvy mělo být sjednáno poskytnutí úvěru v částce 30 000 Kč se splatností 26. 5. 2024. Poskytnutí finančních prostředků v této výši žalovanému bylo prokázáno potvrzením o provedené platbě původním věřitelem ze dne 26. 4. 2024 na uvedený účet žalovaného a vyjádřením , právnická osoba, . ze dne 9. 2. 2026, kterým banka potvrdila, že majitelem účtu číslo , č. účtu, , na který byla částka 30 000 Kč dne 26. 4. 2024 převedena původním věřitelem, byl žalovaný. Dále bylo prokázáno, že žalovaný byl vyrozuměn o postoupení pohledávky dopisem původního věřitele ze dne 25. 6. 2025 a dopisem z téhož dne byl také žalovaný vyzván k zaplacení právním zástupcem žalobkyně. Žalovaný v tomto řízení úhradu dlužné částky netvrdil ani neprokazoval.4. Soud posoudil nárok žalobkyně jako převážně důvodný, a to nikoliv ze smlouvy o úvěru, ale pouze jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 občanského zákoníku. Soud má za prokázané, že na účet vedený na jméno žalovaného poskytla dne 26. 4. 2024 právní předchůdkyně žalobkyně částku 30 000 Kč, které soud hodnotí jako plnění poskytnuté žalovanému bez právního důvodu, když žalobce neprokázal uzavření tvrzené úvěrové smlouvy, tedy její akceptaci žalovaným ve znění, které bylo soudu předloženo v písemné podobě, když žalobcem nebylo prokázáno, že žalovaný smlouvu podepsal. Tvrzený způsob uzavření smlouvy žalobce neprokázal. I v případě, že by uzavření smlouvy o úvěru bylo doloženo, tuto by bylo nutno hodnotit jako absolutně neplatnou dle § 580 odst. 1 občanského zákoníku, neboť výše RPSN by byla sjednány ve zcela excesivní výši (9 059,1 %) odporující dobrým mravům. Žalovanému proto bylo, v souladu s alternativním právním hodnocením žalobkyně ohledně uplatněného nároku, uloženo uhradit žalobci jako právnímu nástupci původního věřitele (§ 1879 o.z.) vzniklé bezdůvodné obohacení ve výši 30 000 Kč, které žalovaný dosud neuhradil. Z těchto důvodů soud podané žalobě vyhověl co do zaplacení jistiny ve výši 30 000 Kč, co do částky 13 488 Kč byla žaloba zamítnuta, neboť tento nárok žalobci nevznikl. Co se týká úroku z prodlení, ten byl soudem přiznán až od data 2. 7. 2025, kdy soud vycházel ohledně počátku prodlení žalovaného z předžalobní výzvy žalobce k úhradě ze dne 25. 6. 2025. Za předchozí období byl nárok na úrok z prodlení zamítnut, když nebylo prokázáno, že by byl žalovaný k zaplacení vyzván dříve.5. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalobce byl ve věci úspěšný co do 69 % předmětu řízení a neúspěšný co do 31 %, soud proto od procesního úspěchu žalobce odečetl jeho procesní neúspěch a náhradu nákladů přiznal v rozsahu 38 %. Náhrada nákladů řízení představuje zaplacený soudní poplatek ve výši 1 740 Kč, odměnu za tři úkony právní služby advokáta po 700 Kč, 3 paušální náhrady po 100 Kč a DPH 21 %, vše podle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, celkem 4 644 Kč, 38 % z této částky činí 1 765 Kč.6. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto podle § 160 odst. 1 o.s.ř.