11 C 18/2026-28 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobou podanou tomuto soudu dne 17. 12. 2025 se žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky 18 242,10 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že mezi účastníky byla dne 20. 9. 2024 uzavřena smlouva o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na základě které se žalobkyně zavázala poskytnout žalované spotřebitelský úvěr jiný než na bydlení až do výše 78 300 Kč s možností postupného čerpání a žalovaná se tyto peněžní prostředky zavázala vrátit včetně sjednaného příslušenství. Žalobkyně uvedla, že smlouva byla uzavřena distančním způsobem prostřednictvím portálu www., Anonymizováno, .cz. Žalobkyně provedla ověření úvěruschopnosti žalované. Úvěr byl žalované vyplacen dne 22. 10. 2022 v částce 12 369 Kč, dne 20. 9. 2024 v částce 11 500 Kč a dne 16. 10. 2024 v částce 100 Kč (celkem 23 969 kč) na účet č. , č. účtu, . Žalovaný dosud splatil na jistinu 12 239,88 Kč a má vůči žalobkyni nesplacený dluh ve výši žalované částky, který sestává z dlužné jistiny 11 729,12 Kč, dále poplatku za vyplacení úvěru 190,54 Kč, smluvního úroku ve výši 6 195,85 Kč a poplatku za služby Presto 126,59.2. Žalovaná se k věci nevyjádřila.3. Podle ustanovení § 115a o.s.ř. k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasila již v žalobě a žalovaná se ve stanovené lhůtě nevyjádřila, pročež soud její souhlas s takovým postupem předpokládal.4. Z předložených listin má soud za prokázaný následující skutkový stav. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne 20. 9. 2024 soud zjistil, že žalobkyně se na základě této smlouvy zavázala poskytnout žalované částku až do výše 78 300 Kč. RPSN byla uvedena ve výši 1 641,04 %, úroková sazba byla sjednána jako pevná denní v sazbě 0,983 % denně z nesplacené části jistiny. Nedílnou součástí smlouvy byl souhlas se zpracováním osobních údajů, Všeobecné obchodní podmínky a Formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně soudu doložila listiny k prokázání svých tvrzení ohledně procesu posouzení úvěruschopnosti žalované před sjednáním úvěrové smlouvy. Ze zprávy banky , právnická osoba, . ze dne 9. 2. 2026 má soud za prokázané, že částky uvedené výše byly poukázány žalobkyní na účet žalované, který byl uveden v předmětné úvěrové smlouvě a ze sdělení banky vyplývá, že se jedná o účet vedený na jméno žalované. Zprávou ze dne 21. 3. 2025 odeslanou na e-mailovou adresu žalované uvedenou v úvěrové smlouvě byla úvěrová smlouva ze strany žalobkyně vypovězena z důvodu neuhrazených splátek a současně byla žalovaná vyzvána k úhradě dlužné částky ve výši 52 063,10 Kč. Žalovaná byla vyzývána k úhradě dlužné částky předžalobní upomínkou ze dne 2. 11. 2025.5. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále též jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžení prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.6. Podle § 2991 odst. 1 o. z. platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 téhož ustanovení platí, že bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 o. z. stanoví, že plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.7. Na základě učiněných skutkových zjištění dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. Na základě provedených listinných důkazů má soud v tomto sporu za zjištěné, že žalovaná uzavřela s žalobkyní smlouvu, na jejímž základě byla žalované poskytnuta částka 23 969 Kč, kterou se žalovaná zavázala zaplatit spolu s úroky a poplatky. Pokud jde o ujednání úroku z úvěru, který dle smlouvy měl činit 0,983 % denně (tj. více než 358 % ročně), hodnotí soud takový úrok jako úrok nemravný, stejně jako sjednanou RPSN ve výši 1 641,04 %. Ujednání o takovém úvěrovém úroku je podle § 580 o. z. ve spojení s ustanoveními § 6 a § 8 o. z. neplatné, neboť se příčí dobrým mravům, přičemž k této neplatnosti soud musí přihlédnout podle § 588 o. z. i bez návrhu. Je naprosto zřejmé, že takto ujednaný úrok mnohonásobně překračuje průměrné úrokové sazby bank. Takovou sazbu úroku nelze akceptovat– i pokud by soud uvažoval o úroku, který je poskytován nebankovními společnostmi, popř. o úroku na kreditních kartách, který jak je soudu z úřední činnosti známo, je úrokem nejvyšším, nicméně ani tak nepřesahuje u žádné z institucí hranici 20 % ročně, přičemž tomu nebylo jinak ani v roce 2024. Úrok požadovaný žalobkyní vnímá soud jako ujednání, kterému nelze poskytnout právní ochranu, a vzhledem k tomu, že ujednání o úroku nelze oddělit od zbytku smlouvy o úvěru, hodnotí soud úvěrovou smlouvu neplatnou jako celek, a to i s ohledem na další sankční ujednání a poplatky jednané pouze k tíži žalované jako spotřebitele.8. Jde-li o právní hodnocení, vzhledem k výše uvedenému posoudil soud nárok žalobkyně pouze jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení, neboť shledal smlouvu o úvěru uzavřenou mezi účastníky řízení jako absolutně neplatnou podle § 588 o. z. Žalované proto nevznikla jiná povinnost než vydat žalobkyni předmět bezdůvodného obohacení, tedy částku 23 969 Kč, odpovídající poskytnutým peněžním prostředkům, které žalobkyně odeslala na její účet. Na tuto částku již žalovaná uhradila žalobkyni dle jejích tvrzení částku 12 239,88 Kč (žalovaná sama netvrdila ani neprokazovala úhradu vyšší částky), a soud proto shledal žalobu důvodnou co do částky 11 729,12 Kč. Jelikož se žalovaná dostala do prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení, uložil jí soud také povinnost vrátit jistinu dluhu spolu se zákonným úrokem z prodlení v souladu s ust. § 1970 o.z., jehož výše požadovaná žalobkyní neodporuje ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Jde-li o počátek prodlení, vycházel soud z předžalobní výzvy zástupce žalobce žalované ze dne 2. 11. 2025, kterou soud hodnotil jako první relevantní výzvu žalobce žalované k úhradě. Povinnost žalované zaplatit žalobkyni částku odpovídající bezdůvodnému obohacení společně s úrokem z prodlení z této částky ode dne požadovaného žalobkyní tak uložil soud výrokem I. rozsudku, přičemž ve zbytku soud žalobu zamítl jako nedůvodnou s ohledem na výše uvedené skutečnosti (výrok II. tohoto rozsudku). Lhůta k plnění byla v případě výroku I. určena dle ust. § 160 odst. 1 o.s.ř.9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, kdy soud přiznal žalobci náhradu nákladů ve výši 30%, když od procesního úspěchu žalobce (přibližně 64%) odečetl jeho procesní neúspěch (přibližně 36 %). Náhrada nákladů řízení spočívá v soudním poplatku ve výši 800 Kč, v odměně advokáta za tři úkony právní služby po 400 Kč podle § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, (převzetí zastoupení, sepis žaloby a sepis předžalobní výzvy) a ve třech paušálních náhradách po 100 Kč. Náklady jsou dále zvyšovány o 21 % DPH počítané ze součtu odměny advokáta a paušálních náhrad. Celkem 2 615 Kč. Z toho 30% činní částku 785 Kč.