11 C 6/2026-65 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobou podanou tomuto soudu dne 26. 8. 2025 se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení celkem částky 63 793,59 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že původní věřitel společnost , právnická osoba, ., IČO , IČO, , uzavřel se žalovaným celkem tři smlouvy o úvěru, a to dne 31. 7. 2023 smlouvu č. , hodnota, , na základě které poskytl žalovanému finanční prostředky ve výši 15 000 Kč, dále dne 31. 3. 2023 smlouvu č. , hodnota, , na základě které poskytl žalovanému rovněž 15 000 Kč, a dále dne 18. 11. 2022 smlouvu č. , hodnota, , na základě které poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč. Vedle úroku se žalovaný zavázal zaplatit další paušální ceny za plnění a za služby související s poskytnutím úvěru. Žalovaný nehradil sjednané zpátky řádně a včas, a došlo proto k zesplatnění úvěrů. Žalobci byly nároky z předmětných smluv za žalovaným postoupeny původním věřitelem smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 12. 3. 2025 a žalobce se domáhal ohledně první z výše citovaných smluv úhrady jistin ve výši 11 244,35 Kč a spolu s dalšími poplatky a kapitalizovaným úrokem celkem částky 27 888 Kč, v případě druhé výše citované smlouvy celkem částky 19 567,20 Kč, z toho dlužná jistina činila 6 896,62 Kč, a v případě třetí citované smlouvy se žalobce domáhal částky 16 338,39 Kč, ze které jistina činila 5 146,01 Kč, dluh byl vždy požadován společně s úrokem a úrokem z prodlení.2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. K jednání soudu se bez řádné a včasné omluvy nedostavil a soud proto věc projednal v jeho nepřítomnosti a vycházel z provedených důkazů a obsahu spisu dle § 101 odst. 3 o.s.ř.3. Soudu bylo shora citovanými smlouvami o úvěru doloženo, že původní věřitel, společnost , právnická osoba, ., jako věřitel a žalovaný jako klient uzavřeli jednotlivé smlouvy o úvěru na základě, kterých byly původním věřitelem poskytnuty žalovanému částky ve výši 2 x 15 000 Kč a 30 000 Kč. Smlouvy byly vždy uzavřeny tak, že dluh měl být splácen po 14-ti měsíčních splátkách, v případě smlouvy ze dne 18. 11. 2022 po 3 984 Kč, v případě smlouvy ze dne 31. 3. 2023 po 1 992 Kč a v případě smlouvy ze dne 31. 7. 2023 po 1 992 Kč. V případě všech tří smluv činila zápůjční úroková sazba 8 % ročně, RPSN činila 272,44 %. V každé smlouvě byly vyčísleny náklady spotřebitelského úvěru, které vedle kapitalizovaného úroku sestávaly z poplatků za poskytnutí úvěru, za vyhodnocení úvěru a za inkaso plateb v hotovosti v bydlišti dlužníka. Sjednanou výši RPSN soud shledává jako zcela excesivní a s ohledem i na další sankční ujednání o smluvní pokutě a sankčních poplatcích sjednaná pouze k tíži žalovaného jako spotřebitele a tedy slabší smluvní strany dospěl soud k závěru o neplatnosti všech tří úvěrových smluv dle § 588 o. z. pro její rozpor s dobrými mravy. Soud v souvislosti s tímto odkazuje na závěry Nejvyššího soudu uvedené v rozhodnutí pod sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, kdy s poukazem na citované rozhodnutí lze dovodit, že za přiměřený úrok by bylo možno ještě považovat úrok v sazbě, která by nepřevyšovala trojnásobek obvyklého úroku poskytovaného bankami, pokud by zde neexistovaly jiné mimořádné okolnosti v době uzavření smlouvy o zápůjčce. Soud v daném případě nezjistil žádné mimořádné okolnosti, pro které by bylo možné takto extrémně vysokou sazbu RPSN akceptovat. Soud přitom dodává, že samotný úrok byl sice sjednán jako nízký, součástí smluv však vždy byly další poplatky, které sice nebyly úrokem, ale bez nich by věřitel úvěr neposkytl a měly sloužit ke generování dalších výnosů z poskytnutého úvěru. Soud proto hodnotil veškerá tato smluvní ujednání o úrocích i dalších poplatcích z úvěru společně. Ujednání o úrocích a RPSN nelze oddělit od ostatního obsahu smlouvy, neboť žalobkyně by zcela jistě úvěr bez ujednání o úrocích a RPSN neposkytla, kdy se navíc jednalo o adhezní smlouvu (formulářovou), která neumožňuje, aby byla jakýmkoli způsobem měněna na základě dohody stran oproti již předvyplněnému formuláři. Vzhledem k výše uvedenému, kdy je nemravná převážná část ujednání smlouvy, je nutno jako na nemravnou nahlížet na smlouvu jako celek. Ostatně ke stejnému závěru dospěl opakovaně i Krajský soud v Plzni (viz například rozsudek tohoto ze dne 8. 8. 2017 sp. zn. 25 Co 183/2017).4. S ohledem na shora uvedené závěry by měla žalobkyně, jako právní nástupce původního věřitele a postupník (§ 1879 a násl. občanského zákoníku) právo na vrácení poskytnuté jistiny s příslušenstvím, když z hlediska právního posouzení by se jednalo o bezdůvodné obohacení ve smyslu § 2991 o. z. V řízení bylo prokázáno, že žalovanému byly poskytnuty peněžní prostředky v celkové výši 60 000 Kč, o které se bezdůvodně obohatil, tuto částku však žalovaný již uhradil platbami poskytnutými původnímu věřiteli před postoupením pohledávky, když dle přehledů plateb ke každé z uzavřených smluv uhradil již žalovaný dohromady celkem částku 70 161 Kč (7 500 Kč na první v žalobě citovanou smlouvu, 15 588 Kč na druhou smlouvu a 47 076 Kč na třetí smlouvu). Tím došlo k úhradě jistiny včetně případných úroků z prodlení, na které by měl věřitel právo dle § 1970 občanského zákoníku. Z těchto důvodů soud podanou žalobu v plném rozsahu zamítl.5. Žalovaný, který měl v tomto řízení plný úspěch, by měl podle § 142 odst. 1 o.s.ř. právo na náhradu nákladů tohoto řízení. Žalovanému však žádné náklad řízení nevznikly.