11 C 76/2025-63 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobou podanou soudu dne 12. 11. 2024 a upřesněnou podáním ze dne 30. 5. 2025 a 27. 8. 2025 se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 27 000 Kč s odůvodněním, že dne 28. 8. 2019 uzavřel žalobce se žalovaným smlouvu o zápůjčce znějící na částku 60 000 Kč. Žalovaný splátky hradil nepravidelně a následně přestal komunikovat, na zápůjčku žalobkyni dosud uhradil částku 40 136 Kč a k doplacení tak zbývá 19 864 Kč. Žalobce dále požadoval úhradu nákladů spojených z vymáhání pohledávky, neboť žalovaný záměrně neplnil své povinnosti a bylo obtížné jej dohledat, a žalobce byl proto nucen se obrátit na subjekt zabývající se vymáháním pohledávek. Náklady spojené s vymáháním pohledávek představují částku 2 500 Kč a 5 600 Kč. Úroky z prodlení žalobce výslovně neuplatnil.2. Žalovaný s podanou žalobou nesouhlasil. Vyjádřil se jednak písemně dne 20. 8. 2025 tak, že tvrzení žalobce neodpovídají skutečnosti, a dále při jednání soudu dne 3. 11. 2025, kdy uvedl, že smlouvu o zápůjčce, kterou žalobkyně předložila, skutečně podepsal, avšak na jejím základě od žalobkyně žádné peníze nedostal. Smlouvu podepsal pod nátlakem rodiny žalobkyně, zejména matky žalobkyně, která mu telefonovala a posílala SMS zprávy, aby smlouvu podepsal, jinak že za ním přijedou a že se žalobkyně neodstěhuje z bytu, ve které v té době společně se žalovaným bydleli na adrese , adresa, a jednalo se o nájemní byt. Žalovaný potvrdil, že jednotlivé částky, které ve svém přehledu uvedla žalobkyně, posílal na její účet, jednalo se dle žalovaného o příspěvek na psa, kterého si se žalobkyní společně pořídili, a tímto způsobem jí na psa přispíval, pes zemřel někdy v roce 2023, žalovaný nebyl schopen si toto přesněji vybavit.3. Na toto vyjádření žalovaného reagovala žalobkyně podáním ze dne 11. 12. 2025, ve kterém uvedla, že výhradně ona si vzala půjčku ve výši 150 000 Kč, krátce poté byla vybrána částka 120 000 Kč a použita na nákup automobilu, který užíval žalovaný, a s žalovaným se ústně dohodli, že ji uhradí polovinu této částky, tedy 60 000 Kč. Žalovaný si v té době nemohl žádnou půjčku vzít, neboť byl v exekucích. Vzhledem k dlouhodobým konfliktům v domácnosti se žalobkyně rozhodla odstěhovat a jedinou podmínkou z její strany bylo, aby byla podepsaná smlouva o zápůjčce, která potvrdí již probíhající splácení. Žalovaný nejprve odmítal, následně si to dobrovolně rozmyslel a smlouvu podepsal pár dní před jejím odchodem, podpis byl ověřen na poště. Žalovaný nikdy nebyl vystaven nátlaku či ohrožení svého bezpečí. Jediná komunikace, která by mohla být takto vykládána, byla SMS zaslaná matkou žalobkyně, která se snažila chránit žalobkyni před situací, kdyby tato odcházela s velkým dluhem a žalovaný by nehradil svou část závazků (například vzal si auto, aniž by uhradil polovinu ceny). Tvrzení žalovaného o nátlaku je proto zcela nepravdivé. Žalobkyně se odstěhovala na konci července 2019.4. Soudu byla žalobkyní předložená listina označená jako smlouva o zápůjčce finančních prostředků datovaná 28. 8. 2019, uzavřená žalobkyní jako věřitelem a žalovaným jako dlužníkem, podpisy účastníků na této smlouvě byly úředně ověřeny na poště dne 26. 8. 2019, v listině je uvedeno, že věřitel při podpisu této smlouvy přenechal dlužníkovi částku 60 000 Kč v hotovosti, dlužník podpisem této smlouvy potvrzuje, že uvedenou částku v hotovosti převzal a zavázal se vrátit částku věřiteli v měsíčních splátkách ve výši 1 000 Kč, splatných vždy do desátého dne v měsíci, počínaje měsícem září 2019 do úplného zaplacení. Ve smlouvě bylo sjednáno, že pokud se dlužník dostane do prodlení s úhradou byť jen jediné splátky či její části, stává se celý dluh bez dalšího splatným a věřitel je okamžitě oprávněn uplatnit celou dlužnou částku u soudu, včetně příslušenství. Žalobkyně soudu dále předložila přehled plateb, které jí žalovaný uhradil v období od ledna 2020 do května 2024. Měsíční splátky byly zejména v roce 2020 hrazeny v různé výši, nejčastěji po 500 Kč měsíčně, rovněž v roce 2021 se výše plateb pohybovala v rozmezí 500 Kč až 1 000 Kč měsíčně, v letech 2022–2024 žalovaný hradil většinu plateb po 1 000 Kč měsíčně, vyjma srpna 2022, kdy uhradil 1 500 Kč, celkem součet těchto plateb činí částku 40 136 Kč. Dále žalobkyně předložila soudu dvě upomínky datované 30. 1. 2020 a 17. 2. 2020, ve kterých žalovaného upomínala o dlužnou částku ve výši 59 992 Kč a 59 971 Kč, dále žalobkyně soudu předložila příjmový pokladní doklad číslo , hodnota, vystavený dodavatelem , jméno FO, vůči žalobkyni jako odběrateli dne 18. 2. 2025 na částku 5 600 Kč, která byla žalobkyni vyfakturována v rámci vymáhacího procesu dlužníka , jméno FO, za úkony provedené v rámci vymáhacího procesu vůči tomuto dlužníku. Žalobkyně soudu rovněž předložila potvrzení o platbě, kterou ve výši 2 500 Kč uhradila dne 17. 6. 2020 na účet číslo , č. účtu, ze svého účtu číslo , č. účtu, , v potvrzení o platbě nebyl uveden účel platby ani variabilní symbol, a proto soud z tohoto potvrzení nemá za prokázaný žádný konkrétní účel této platby.5. Smlouva o zápůjčce ve smyslu § 2390 občanského zákoníku představuje tzv. reálnou smlouvu, k jejímuž uzavření nepostačují pouze projevy vůle smluvních stran a dosažení konsenzu, ale je nutné předání předmětu zápůjčky vydlužiteli, tzn. musí dojít k faktickému předání předmětu zápůjčky vydlužiteli a teprve přenecháním předmětu zápůjčky je smlouva uzavřena. V daném případě z vyjádření žalobkyně ze dne na 11. 12. 2025 vyplývá, že listina označená jako smlouva o zápůjčce byla účastníky uzavřená teprve poté, co již byla částka 60 000 Kč žalobkyní žalovanému předána, takže ve smyslu shora uvedeného došlo k uzavření smlouvy o zápůjčce mezi účastníky již samotným předáním částky 60 000 Kč a listina označená jako smlouva o zápůjčce datovaná dne 28. 8. 2019 a stranami podepsaná dne 26. 8. 2019 představuje pouze potvrzení o tom, že částka byla předána a zápůjčka žalovanému žalobkyní poskytnuta. Žalovaný tuto listinu podepsal a podle § 265 občanského zákoníku se tak má za to, že pravost a správnost listiny uznal. Bylo proto na žalovaném, aby prokázal, že předmětná listina není obsahově správná a že žalobkyně mu částku 60 000 Kč nepředala, to však žalovaný neprokázal. Žalovaný sice soudu předložil kupní smlouvu číslo 18/311 datovanou 17. 12. 2018 o zakoupení vozidla , jméno FO, , jméno FO, za kupní cenu 79 000 Kč, včetně příjmového pokladního dokladu o zaplacení takové částky prodávajícímu, respektive jeho zástupci, těmito listinami však nelze mít správnost potvrzení o poskytnutí zápůjčky za vyvrácenou, a to jak z toho důvodu, že není zřejmé, že daná kupní smlouva se týkala právě vozidla, které ve svém vyjádření ze dne 11. 12. 2025 zmiňovala žalobkyně, a rovněž z toho důvodu, že výše kupní ceny nevylučuje poskytnutí zápůjčky ve výši 60 000 Kč ze strany žalobkyně žalovanému. Žalovaný dále potvrdil, že žalobkyni hradil jednotlivé dílčí platby v období měsíců leden 2020 až květen 2024, neprokázal však, že by účel těchto plateb byl jiný než ten, který tvrdila žalobkyně, to znamená úhrady na poskytnutou zápůjčku. Výše měsíčních splátek ve výši 1 000 Kč, jak byla v řadě případů žalovaným žalobkyni uhrazena, se shoduje se sjednanou výší měsíčních splátek dané zápůjčky, a přestože žalovaný tvrdil jiný účel těchto plateb, to je příspěvek na péči o psa, toto své tvrzení přes výzvu soudu dle § 118a o.s.ř. neprokázal a stejně tak nevysvětlil, z jakého důvodu platby hradil ještě i v roce 2024, přestože pes dle jeho vyjádření zemřel v roce 2023. Soud proto vychází z toho, že žalovaný tyto jednotlivé platby hradil právě na splnění poskytnuté zápůjčky, když jiný důvod těchto plateb prokázán nebyl, a tímto dílčím plněním žalovaný fakticky uznal ve smyslu § 2054 odst. 2 občanského zákoníku také zbytek dluhu ze zápůjčky. Soud z těchto důvodů shledal podanou žalobu jako důvodnou co do nezaplacené výše zápůjčky, tedy částky 19 864 Kč (60 000 Kč mínus uhrazená částka 40 136 Kč) a rovněž co do částky 5 600 Kč představující žalovanou vynaložené náklady spojené s uplatněním dané pohledávky, které jsou příslušenstvím pohledávky ve smyslu § 513 občanského zákoníku. Celkem tak soud shledal žalobu důvodnou co do částky 25 464 Kč. Ohledně zbývající částky 1 536 Kč dospěl soud k závěru, že v tomto rozsahu žalobkyně důvodnost svého nároku neprokázala, a žaloba byla proto v této části zamítnuta. Lhůtu k plnění soud stanovil v přiměřené délce s ohledem na vyjádření žalovaného o jeho majetkových poměrech v tom směru, že žalovaný má příjem přibližně 30 000 Kč, nájemné hradí 12 000 Kč a nepochybně dále hradí základní běžné výdaje na stravu či dopravu. Lhůta k plnění byla takto stanovena dle § 160 odst. 1 o.s.ř.6. Žalobkyni, která byla v řízení převážně úspěšná, přiznal soud podle § 142 odst. 2 o.s.ř. právo na náhradu nákladů řízení v rozsahu 90 % celkových nákladů, kdy soud od procesního úspěchu žalobkyně (95 %) odečetl její procesní neúspěch (5 %). Náklady řízení u žalobkyně představují zaplacený soudní poplatek 1 350 Kč a 90 % z této částky činí 1 215 Kč. I zde