13 C 358/2025-22 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobou - návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným zdejšímu soudu dne , datum, se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí částku , částka, s příslušenstvím. Návrh odůvodnila tím, že je příjemcem příspěvku placeného vlastníkem popř. provozovatelem motorového vozidla, které je provozováno bez pojištění odpovědnosti z provozu vozidla v rozporu se zákonem č. 30/2024 Sb. o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla), a že v souladu s ustanovením § 6 odst. 1, zákona č. 30/2024 Sb. o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, zjistila, že žalovaný je provozovatelem motorového vozidla, u něhož nebylo v různých obdobích sjednáno pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. Jedná se o motorové vozidlo RZ , SPZ, VIN: , VIN kód, , o objemu válců nad 2 500 cm3 přičemž vozidlo vedené v příslušném registru vozidel nemělo v období od , datum, do , datum, , tedy po dobu , Anonymizováno, dnů, uzavřeno pojištění odpovědnosti z provozu vozidla (tzv. povinné ručení). Žalobkyně pak dále uvedla, že čerpá data z Centrálního registru vozidel, a to podle přesně zákonem stanoveného postupu, když tato data jsou předávána v elektronické podobě dle § 38 odst. 1 až 3 zákona č. 30/2024 Sb. S ohledem na shora uvedené je tak žalovaný povinen zaplatit žalobkyni příspěvek ve výši , částka, , když denní sazba příspěvku činí , částka, u automobilu s objemem válců nad 2 500 cm3 , přičemž doba, za kterou vozidlo nebylo pojištěno, činí , Anonymizováno, dnů. Dále pak žalobkyně požaduje i náklady na mimosoudní uplatnění práva na příspěvek na základě ustanovení § 45 odst. 2, z.č. 30/2024 Sb. ve spojení s ustanovením § 6 vyhlášky č. 69/2024 Sb. v částce , částka, , a to za výzvu k uhrazení příspěvku. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě zákonného příspěvku, přičemž ve výzvě byla žalovanému poskytnuta lhůta 60 dnů, tedy lhůta delší, než jakou zákon v ust. § 4 odst. 7, z.č. 168/1999 Sb. vyžaduje, pro zaplacení, resp. popření pasivní legitimace, která marně uplynula. Proto žalobkyně zaslala žalovanému upomínky k úhradě dlužné částky zákonného příspěvku nepojištěných. Žalovaný i přes předžalobní výzvy zástupkyně žalobkyně na celkový dluh ve výši , částka, dosud ničeho neuhradil.2. Žalovaný se k žalobě vyjádřil toliko svým podáním ze dne , datum, v němž uvedl, že žádá o splátkový kalendář, neboť není schopen dlužnou částku uhradit najednou a podáním ze dne , datum, doplnil, že žádá o splátky ve výši , částka, měsíčně. Žalobkyně svým podáním ze dne , datum, sdělila soudu, že s výší splátek navrženou žalovaným pro úhradu dlužné jistiny, příslušenství i náhradu nákladů řízení souhlasí.3. Podle ustanovení § 115a o. s. ř. soud ve věci nenařizoval jednání a rozhodl na základě předložených listinných důkazů, ze kterých vyplývají skutečnosti, které zcela korespondují se skutkovými tvrzeními obsaženými v žalobě.4. Po právním zhodnocení zjištěného stavu věci soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Z tvrzení žalobkyně a z výpisu z centrálního registru vozidel má soud za prokázané, že žalovaný byl v rozhodné době (od , datum, do , datum, ) provozovatelem shora specifikovaného vozidla. Žalobkyně pak prokázala, že žalovaného vyzvala k zaplacení zákonného příspěvku ve výši , částka, . Zároveň k úhradě stanovila lhůtu v trvání 60 dnů, tedy lhůtu delší, než jakou jí ust. § 46 odst. 2 z.č. 30/2024 Sb. ukládá, když v souvislosti s tímto uvedla, že vozidlo žalovaného nebylo v uvedeném období pojištěno dle shora uvedeného zákona. K úhradě shora uvedené částky pak žalovaného opakovaně vyzvala. Soud dále uvádí, že lhůtu 30 dnů v souladu s ustálenou judikaturou nepovažuje za prekluzivní, a proto žalovaný měl právo tvrdit či prokazovat v rámci soudního řízení, že v rozhodné době nebyl vlastníkem či provozovatelem předmětného vozidla, tj. že jej neprovozoval v rozporu se zákonem uvedeným shora, což žalovaný neučinil. S ohledem na shora uvedené tedy vznikla žalovanému dle shora citovaného zákonného ustanovení povinnost zaplatit žalobkyni příspěvek ve výši , částka, . Zároveň žalobkyni vzniklo právo i na úhradu poplatku spojeného s mimosoudním uplatněním práva ve výši , částka, dle § 45 odst. 2, z.č. 30/2024 Sb. ve spojení s ustanovením § 6 vyhlášky č. 69/2024 Sb. Protože se žalovaný dostal do prodlení s plněním svého peněžitého závazku, má žalobkyně dále právo i na zaplacení úroku z prodlení, a to ve smyslu ustanovení § 1970 občanského zákoníku, ve znění účinném od , datum, , jehož výše je určena v souladu s ustanovením § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.5. Žalovanému byla uložena povinnost k peněžitému plnění, jejíž splnění mu bylo umožněno ve splátkách podle § 160 odst. 1, část věty za středníkem o.s.ř., když o žalovaný o umožnění plnění ve splátkách požádal a žalobkyně s tím vyslovila souhlas svým podáním ze dne , datum, .6. Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř., kdy žalobkyně, která měla ve věci plný úspěch, má vůči žalovanému právo na plnou náhradu nákladů účelně vynaložených v tomto řízení. Náklady řízení žalobkyně pak sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši , částka, , ze tří úkonů právní služby po , částka, (tj. , částka, ) dle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. za přípravu a převzetí zastoupení, sepis žaloby a zaslání kvalifikované výzvy k plnění, tří režijních paušálů po , částka, dle § 14b odst. 6 vyhlášky č. 177/1996 Sb. a 21% DPH ve smyslu ustanovení § 137 odst. 3 o. s. ř. ve výši , částka, . Celkem tak náklady řízení žalobkyně představuje částka , částka, . Úhrada nákladů řízení byla žalovanému na jeho žádost a se souhlasem žalobkyně umožněna ve splátkách.