14 C 323/2025-36 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobkyně se domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí částku 17 993,11 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že mezi účastníky byla dne 1. 12. 2024 uzavřena smlouva o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na základě které se žalobkyně zavázala poskytnout žalované spotřebitelský úvěr jiný než na bydlení až do výše 47 700 Kč s možností postupného čerpání a žalovaná se tyto peněžní prostředky zavázala vrátit včetně sjednaného příslušenství. Žalobkyně uvedla, že smlouva byla uzavřena distančním způsobem prostřednictvím portálu , Anonymizováno, . Žalobkyně provedla ověření úvěruschopnosti žalované. Úvěr byl žalované vyplacen dne 1. 12. 2024 ve výši 8 000 Kč na účet č. , č. účtu, . Žalovaná má k dnešnímu dni vůči žalobkyni nesplacený dluh 17 972,31 Kč, který sestává z dlužné jistiny 7 982,09 Kč, dále poplatku za vyplacení úvěru 146,72 Kč a smluvního úroku ve výši 9 752 Kč. Žalobkyně dále požadovala s poukazem na čl. VIII odst. 1 smlouvy smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky, ohledně které je žalovaná v prodlení, přičemž do prodlení se splácením denní splátky se žalovaná dostala dnem 11. 2 2025, přičemž žalobkyně smluvní pokutu vyčíslila částkou 20,8 Kč za období od 12. 2. 2025 do 13. 5. 2025.2. Žalovaná se k věci nevyjádřila.3. Podle ustanovení § 115a o.s.ř. k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasila již v žalobě a žalovaná se ve stanovené lhůtě nevyjádřila, pročež soud její souhlas s takovým postupem předpokládal.4. Z předložených listin má soud za prokázaný následující skutkový stav. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne 1. 12. 2024 soud zjistil, že žalobkyně se na základě této smlouvy zavázala poskytnout žalované částku až do výše 47 700 Kč. Žalovaná se zavázala uhradit poskytnutý úvěr spolu s poplatkem za sjednání úvěru ve výši 1,99 % z vyplacené tranše, RPSN byla uvedena ve výši 1 178,28 %, úroková sazba byla sjednána jako pevná denní v sazbě 0,866 % denně z nesplacené části jistiny. Nedílnou součástí smlouvy byl souhlas se zpracováním osobních údajů, Všeobecné obchodní podmínky a Formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně soudu předložila doložila listiny k prokázání svých tvrzení ohledně procesu posouzení úvěruschopnosti žalované před sjednáním úvěrové smlouvy. Ze zprávy banky , právnická osoba, . ze dne 12. 1. 2026 má soud za prokázané, že částka 8 000 Kč byla poukázána žalobkyní na účet žalované č. , č. účtu, , který byl uveden v předmětné úvěrové smlouvě. Ze sdělení banky přitom vyplývá, že se jedná o účet vedený na jméno žalované. Zprávou ze dne 14. 5. 2025 odeslanou na e-mailovou adresu žalované uvedenou v úvěrové smlouvě byla úvěrová smlouva ze strany žalobkyně vypovězena z důvodu neuhrazených splátek a současně byla žalovaná vyzvána k úhradě dlužné částky ve výši 17 993,11 Kč. Žalovaná byla vyzývána k úhradě dlužné částky předžalobní upomínkou ze dne 29. 8. 2025.5. Na základě provedených listinných důkazů má soud v tomto sporu za zjištěné, že žalovaná uzavřela dne 1. 12. 2024 s žalobkyní smlouvu, na jejímž základě byla žalované poskytnuta částka 8 000 Kč, kterou se žalovaná zavázala zaplatit spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 1,99 % z čerpané částky. Úrok byl ve smlouvě sjednán ve výši 0,866 % denně z nesplacené jistiny, roční procentní sazba nákladů činila 1 178,28 %. Skutečnost, že žalované byly poskytnuty peněžní prostředky v celkové výši 8 000 Kč, je zřejmá ze zprávy banky na č.l. 31, z níž je patrné, že účet je veden na jméno žalované. Z důvodu trvajícího prodlení žalované se splácením přistoupila žalobkyně k zesplatnění úvěru ke dni 14. 5. 2025. Předžalobní upomínkou ze dne 29. 8. 2025 byla žalovaná zástupkyní žalobkyně vyzvána k zaplacení dlužné částky.6. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále též jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžení prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.7. Podle § 2991 odst. 1 o. z. platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 téhož ustanovení platí, že bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 o. z. stanoví, že plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.8. Na základě učiněných skutkových zjištění dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. Pokud jde o ujednání úroku z úvěru, který dle smlouvy měl činit 0,866 % denně (tj. více než 316 % ročně), hodnotí soud takový úrok jako úrok nemravný a lichvářský. Ujednání o takovém úvěrovém úroku je podle § 580 o. z. ve spojení s ustanoveními § 6 a § 8 o. z. neplatné, neboť se příčí dobrým mravům, přičemž k této neplatnosti soud musí přihlédnout podle § 588 o. z. i bez návrhu. Je naprosto zřejmé, že takto ujednaný úrok mnohonásobně překračuje průměrné úrokové sazby bank. Takovou sazbu úroku nelze akceptovat– i pokud by soud uvažoval o úroku, který je poskytován nebankovními společnostmi, popř. o úroku na kreditních kartách, který jak je soudu z úřední činnosti známo, je úrokem nejvyšším, nicméně ani tak nepřesahuje u žádné z institucí hranici 20 % ročně, přičemž tomu nebylo jinak ani v roce 2024. Úrok požadovaný žalobkyní ve výši 0,866 % denně, vnímá soud jako ujednání, kterému nelze poskytnout právní ochranu, a vzhledem k tomu, že ujednání o úroku nelze oddělit od zbytku smlouvy o úvěru, hodnotí soud smlouvu ze dne 1. 12. 2024 neplatnou jako celek.9. Jde-li o právní hodnocení, vzhledem k výše uvedenému posoudil soud nárok žalobkyně pouze jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení, neboť shledal smlouvu o úvěru uzavřenou mezi účastníky řízení jako absolutně neplatnou podle § 588 o. z. Žalované proto nevznikla jiná povinnost, než vydat žalobkyni předmět bezdůvodného obohacení, tedy částku 8 000 Kč, odpovídající poskytnutým peněžním prostředkům, které žalobkyně odeslala na její účet. Jelikož se žalovaná dostala do prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení, uložil jí soud také povinnost vrátit jistinu dluhu spolu se zákonným úrokem z prodlení v souladu s ust. § 1970 o. z., jehož výše požadovaná žalobkyní neodporuje ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Jde-li o počátek prodlení, soud vzal za prokázané, že žalovaná byla informován o zesplatnění úvěru ke dni 14. 5. 2025, pročež neuhradila-li dlužnou částku nejpozději v tento den, dostala se ode dne následujícího do prodlení se splnění svého závazku. Požadovala-li tedy žalobkyně příslušenství v podobě úroku z prodlení od data 15. 5. 2025, soud tomuto požadavku vyhověl. Povinnost žalované zaplatit žalobkyni částku odpovídající bezdůvodnému obohacení společně s úrokem z prodlení z této částky ode dne požadovaného žalobkyní tak uložil soud výrokem I. rozsudku, přičemž ve zbytku žalobu soud zamítl, tj. v částce 9 993,11 Kč a zbylé části příslušenství s ohledem na výše uvedené skutečnosti (výrok II. tohoto rozsudku). Lhůta k plnění byla v případě výroku I. určena dle ust. § 160 odst. 1 o.s.ř.10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, neboť žalobkyně byla v převážné části neúspěšná, pročež by právo na náhradu nákladů řízení příslušelo žalované. V řízení však nebylo prokázáno, že by žalované v souvislosti se soudním řízením vznikly nějaké náklady, proto soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku III. tohoto rozsudku.