16 C 166/2025-16 — Okresní soud Plzeň-město

Žalobce se domáhal vrácení úvěru.Žalovaná se nevyjádřila.Se souhlasem účastníků soud podle § 115a občanského soudního řádu (o.s.ř.) rozhodl bez nařízení jednání, neboť účastníci ve stanovené lhůtě na výzvu soudu nevznesli proti takovému postupu soudu žádné námitky.Soud zjistil tento skutkový stav: Účastníci uzavřeli 27. 11. 2024 smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo , hodnota, a na tomto základě žalobce poskytl žalované částku 50 000 Kč poté, co byla dostatečným způsobem zkoumána úvěruschopnost žalované, kde soud odkazuje na přílohy k žalobě. Žalovaná následně měla vracet úvěr ve splátkách po 7 500 Kč měsíčně, vždy 15. dne každého měsíce. Žalovaná však nezaplatila již splátku, splatnou 15. 3. 2025, a to ani po odeslání upomínek, a proto žalobce úvěr zesplatnil. Má za to, že na jistinu nebylo zaplaceno ničeho, požaduje tedy vrácení jistiny 50 000 Kč, kterou považuje za splatnou po marném uplynutí lhůty uvedené v zesplatnění, tedy 11. 8. 2025. Dále požadoval na náklady spojené s uplatněním pohledávky 1 000 Kč za obě upomínky podle bodu V/4 smlouvy o úvěru (2 x 500 Kč).Soud uvádí předně, že žalobce přezkoumal v rámci smluvního procesu dostatečným způsobem úvěruschopnost (bonitu) dlužníka, přičemž vycházel jednak z údajů sdělených dlužníkem a jednak z podkladů, které mu dlužník předložil.Pokud jde o právní posouzení věci, podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, se smlouvou o úvěru zavazuje úvěrující, že na požádání úvěrovaného a v jeho prospěch poskytne peněžní prostředky do určité částky. Úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Nárok na vrácení jistiny je upraven § 2399 odst. 1 občanského zákoníku. Smluvní úroky, tj. úroky z úvěru, jsou upraveny v § 1803 - § 1806, § 2395 občanského zákoníku. Povinnost platit úrok z prodlení vyplývá z § 1970, který odkazuje, v případě nesjednání úrokové sazby ve smlouvě, na zákonnou sazbu, určenou předpisy práva občanského ve smyslu nařízení vlády č. 351/2013 Sb.Podle obsahu žaloby nebyl sjednán (neboť není zmíněn) žádný úrok, žalobce neuvádí, že by ve smlouvě byl uveden údaj o RPSN nebo úrokové sazbě. Zároveň byly zaplaceny, vycházeje z obsahu žaloby, 3 splátky po 7 500 Kč (15. 12. 2024, 15. 1. 2025 a 15. 2. 2025). Soud proto považuje uskutečněné splátky za určené na jistinu, neboť o úroku se v popisu skutkového děje nic neuvádí. Ani není věrohodné, že by celkový součet provedených tří splátek nevedl k sebemenšímu umořování jistiny. S ohledem na to tedy zbývá z jistiny 50 000 Kč doplatit po úhradě 3 x 7 500 Kč ještě zbývajících 27 500 Kč, které byly přiznány spolu s úrokem z prodlení.Žaloba byla zmítnuta ohledně tří provedených splátek ve výši celkem 22 500 Kč.Z jiného pohledu lze uvést, že pokud podle znění žaloby měly být „úroky z úvěru placeny částkou 7 500 Kč měsíčně“, potom by sice skutečně úhrada tří splátek nevedla k umořování jistiny (neboť žalovaná by splácela pouze úrok a jistinu ponechávala beze změny). Avšak zároveň při smluvním úroku 7 500 Kč měsíčně (což je 90 000 Kč ročně) by z jistiny 50 000 Kč příslušel roční úrok 90 000 Kč. To by byla úroková míra 180 % p.a., což by vedlo k posouzení smlouvy jako celku jako absolutně neplatné (excesivní úroková sazba). Rovněž v takovém případě by splněné splátky plynuly na jistinu bezdůvodného obohacení (§ 2991 o.z.), kteréžto bezdůvodné obohacení by se tak snížilo z 50 000 Kč o 3 x 7 500 Kč na 27 500 Kč.Z těchto důvodů dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná částečně co do zbytku jistiny, jakož i úroku z prodlení a paušalizované částky na nákladech upomínání.Dle § 142 odst. 2 o.s.ř. soud za účelné náklady řízení na straně žalobce považuje soudní poplatek 2 040 Kč a 3 x odměnu 3 140 Kč (za převzetí, upomínku a žalobu), k tomu 3 paušály po 450 Kč a DPH, celkem tedy náklady 12 810 Kč. Žalobce měl úspěch ve věci ohledně 27 500 Kč a neúspěch ohledně 22 500 Kč. Vzhledem k poměru 55 % - 45 % tedy nechť žalovaná žalobci uhradí 10 % z částky 12 810 Kč, tedy 1 281 Kč.