17 C 43/2026-90 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni 101 259,16 Kč s příslušenstvím, a to s odůvodněním, že uzavřela se žalovaným dne 6. 7. 2024 smlouvu o revolvingovém úvěru č. , hodnota, , na základě které poskytla žalovanému úvěr ve výši 108 900 Kč. Žalovaný úvěr nesplácel řádně a včas. Žalobkyně se domáhá žalobou zaplacení neuhrazené jistiny ve výši 99 959,16 Kč, nákladů na vymáhání ve výši 300 Kč, smluvních pokut v celkové výši 1 000 Kč, kapitalizovaného úroku i kapitalizovaného zákonného úroku a dále pak i úroku 12 % a zákonného úroku z prodlení od 25. 11. 2025 do zaplacení. Žalobkyně v žalobě podrobně popsala, jakým způsobem zkoumala úvěruschopnost žalovaného.2. Žalovaný se ve věci vyjádřil (čl. 29-32) a namítal absolutní neplatnost smlouvy z důvodu neprověření jeho úvěruschopnosti a dále z důvodu neplatného uzavření smlouvy prostřednictvím elektronické komunikace na dálku. Závěrem uvedl, že bezvýhradně souhlasí s tím, že od žalobkyně obdržel částku 108 900 Kč a dosud vrátil částku 24 966 Kč. Uvedl, že jeho bezdůvodné obohacení představuje částku 83 904 Kč. Současně žalovaný požádal o možnost splácet dlužnou částku ve splátkách ve výši 500 Kč měsíčně, když pobírá invalidní důchod 12 700 Kč, za bydlení hradí 6 080 Kč a za nezbytné léky 3 000 Kč měsíčně.3. Soud po provedeném jednání, ke kterému se žalovaný s omluvou nedostavil, dospěl k nás k následujícím skutkovým zjištěním.4. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru, označené jako flexibilní půjčka revolvingový úvěr č. , hodnota, ze dne 6. 7. 2024 (č. l. 10-11 spisu), soud zjistil, že žalobkyně se zavázala poskytnou žalovanému spotřebitelský úvěr ve výši 10 000 Kč. Z dodatku k této smlouvě, uzavřenému dne 6. 10. 2024 (č. l. 70), soud zjistil, že se žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout úvěr až do výše 100 000 Kč. Dále soud zjistil, že žalovaný v této smlouvě uvedl, že jeho čistý měsíční příjem činí 25 500 Kč a skládá se z 18 500 Kč jako hlavního příjmu a 7 000 Kč jako vedlejšího příjmu. Výdaje na bydlení vyčíslil žalovaný na částku 5 800 Kč, ostatní výdaje 5 000 Kč a splátky všech úvěrů na částku 1 700 Kč. Z listiny označené jako „dohledání informací o činnosti klienta“ na č. l. 45 soud zjistil, že žalovanému byla zaslána sms obsahující kód k elektronickému podepsání smlouvy a tento kód (500375) se shoduje s kódem uvedeným ve smlouvě v kolonce podpis klienta. Z předložené fotokopie občanského průkazu (č. l. 47) soud zjistil, že žalobkyně disponuje fotokopií občanského průkazu žalovaného, kdy jediné logické vysvětlení toho, že ji žalobkyně má k dispozici, je to, že jí ji předal sám žalovaný v rámci procesu uzavírání smlouvy.5. Z výpisu čerpání, splátek a úhrad (č. l. 14) a z prohlášení žalovaného (čl. 29-32) soud zjistil, že je mezi stranami nesporné, že žalovaný od žalobkyně obdržel částku 108 900 Kč a dosud žalobkyni vrátil částku 24 996 Kč.6. Z úvěrové zprávy (č. l. 17-18 a čl. 48-49) a z karty klienta (č. l. 19-21) soud zjistil, že žalovanému byla žalobcem již dne 7. 3. 2024 poskytnuta zápůjčka označená jako „osobní úvěr“, splatná ve 12 měsících, a to částka 10 000 Kč s výší měsíční splátky 927 Kč. Dále mu byla dne 23. 2. 2024 poskytnuta zápůjčka ve výši 30 000 Kč se splatností 37 měsíců se splátkou 1 042 Kč. Současně bylo z těchto listin zjištěno, že žádost žalovaného z 6. 7. 2024 o úvěr na 120 měsíců se splátkou 5 000 Kč měsíčně, žádost ze dne 20. 2. 2024 o kreditní kartu s úvěrovým rámcem 10 000 Kč a žádost ze dne 13. 1. 2024 o kreditní kartu s úvěrovým rámcem 30 000 Kč byly zamítnuty. Z karty klienta bylo zjištěno, že žalobkyně ověřovala kredibilitu klienta nahlédnutím do registru NRKI a CEE a dále, že ověřila platnost občanského průkazu žalovaného s výsledkem „OK“. Jako příjem žalovaného je zde uvedena částka 18 500 Kč resp. 25 500 Kč v tabulce na čl. 20/2 a jako výdaje domácnosti částka 12 500 Kč. Žalobkyně vypočetla jako částku, která zůstane žalovanému po odečtení životního minima, již známých splátek a splátky nového úvěru na částku 18 240 Kč a u domácnosti žalovaného pak na částku 9 252 Kč, a to po započítání normativních nákladů na bydlení ve výši 8 948 Kč.7. Z výpisů z účtu žalovaného za dobu června až září 2024 soud nezjistil, , Anonymizováno, , nic podstatného pro toto řízení. K výslovnému dotazu soudu žalobkyně sama uvedla, že z těchto výpisů nelze dohledat částky, které žalovaný hradí za výdaje spojené s bydlením nebo s nezbytnými měsíčními náklady.8. Z oznámení o výměře důchodu (č. l. 51) soud zjistil, že žalovaný od ledna 2024 pobíral invalidní důchod ve výši 18 738 Kč měsíčně.9. Z části znaleckého posudku č. , č. účtu, , který zhotovila , právnická osoba, (č. l. 41-44) a kterýžto důkaz prováděl soud jako listinný důkaz, neboť ho žalobkyně jako důkaz znaleckým posudkem nenavrhovala, soud zjistil, že si žalobkyně nechala od znalce vyhovit znalecký posudek, který shledal, že data o zřizování a čerpání služeb , právnická osoba, ze strany klientů jsou evidována žalobkyní důvěryhodným způsobem umožňujícím znalecké zkoumání.10. Z výzvy ke splacení celého úvěru ze dne 19. 8. 2025 a z dokladu o jejím odeslání (č. l. 15-16) soud zjistil, že žalovaný byl vyzván k úhradě částky 112 461,41 Kč ve lhůtě 14 dnů. Z předžalobní upomínky ze dne 8. 10. 2025 a z podacího lístku (č. l. 12-13) soud zjistil, že žalovaný byl právním zástupcem vyzván k zaplacení žalované částky před podáním žaloby.11. Z úvěrových podmínek (č. l. 66-69) soud nezjistil žádné skutečnosti podstatné pro své rozhodnutí.12. Soud na základě shora uvedených skutkových zjištění dospěl k následujícímu právnímu hodnocení věci.13. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.14. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Dle ustanovení § 87 odst. 1 téhož zákona platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. V případě porušení povinnosti úvěrujícího dostatečně zkoumat úvěruschopnost spotřebitele před poskytnutím úvěru je smlouva o úvěru uzavřená v režimu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru neplatná absolutně a soud k tomuto musí přihlédnout i bez návrhu (znění zákona účinné od 29. 5. 2022).15. Podle ust. § 104 téhož zákona smlouva o spotřebitelském úvěru vyžaduje písemnou formu a musí obsahovat informace podle § 106 až 108 a § 109 odst. 1 uvedené jasným, výstižným a zřetelným způsobem. Nesplnění této povinnosti nebo písemné formy nemá za následek neuzavření nebo neplatnost smlouvy.16. Podle ust. § 561 odst. 1 o. z. k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě se vyžaduje podpis jednajícího. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat. Podle ust. § 562 o. z. Písemná forma je zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. (2) Má se za to, že záznamy údajů o právních jednáních v elektronickém systému jsou spolehlivé, provádějí-li se systematicky a posloupně a jsou-li chráněny proti změnám. Byl-li záznam pořízen při provozu závodu a dovolá-li se jej druhá strana k svému prospěchu, má se za to, že záznam je spolehlivý.17. Dle ust. § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, c