20 C 183/2025-47 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 1. 7. 2025 domáhal rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci částku 100 000 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalobce s žalovaným uzavřeli dohodu o uznání dluhu a dohodu o narovnání, a to dne 2. 10. 2024, kterou došlo k narovnání pohledávky žalobce, plynoucí ze smlouvy o zápůjčce ze dne 22. 4. 2024. Smlouvou o zápůjčce se žalobce zavázal k poskytnutí částky 100 000,- Kč k rukám žalovaného, a tento se zavázal tuto částku nahradit žalobci v měsíčních splátkách vždy po 10 000 Kč. S ohledem na skutečnost, že k plnění ze strany žalobce došlo, avšak žalovaný sjednané splátky žalobci nehradil, byla mu zaslána předžalobní výzva, na jejímž základě došlo dne 2. 10. 2024 k uzavření Dohody o narovnání a uznání dluhu, dle přání žalovaného, který požadoval snížení splátek na částku 5 000, Kč. Dohodou o narovnání a uznání dluhu se žalovaný zavázal uhradit žalobci pohledávku ve výši 125 000 Kč, a to prostřednictvím splátek ve výši 5 000 Kč vždy nejpozději do 25. dne v měsíci počínaje říjnem 2024. Žalovaný na tuto částku uhradil splátky za měsíce říjen 2024–leden 2025, tedy částku ve výši 20 000 Kč, a dále eviduje pouze splátku v měsíci březnu 2025, tedy částku 5.000 Kč. Naopak nebyla uhrazena splátka odpovídající měsíci únoru a následně nebylo na pohledávku hrazeno od měsíce dubna 2025 ničeho. S ohledem na skutečnost, že nedošlo k úhradě splátky nejpozději do 25. dne v příslušném měsíci, stala se okamžikem prodlení splatná celá pohledávka žalobce, jak vyplývá i z Dohody o uznání dluhu a Dohody o narovnání.2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil.3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ust. § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.4. Soud zjistil, že účastníci uzavřeli dne 22. 4. 2024 smlouvu o zápůjčce, kterou se žalobce zavázal žalovanému poskytnout částku 100 000 Kč. Předání této částky bylo potvrzeno ve smlouvě. Žalovaný se zavázal vrátit poskytnuté peněžní prostředky ve splátkách po 10 000 Kč měsíčně (smlouva o zápůjčce). Dne 2. 10. 2024 uzavřeli účastníci dohodu o uznání dluhu a o narovnání. Žalovaný uznal co do důvodu a výše svůj dluh vůči žalobci, a to co do částky 85 000 Kč z titulu neuhrazené části zápůjčky, zavázal se žalobci uhradit částku 90 000 Kč navýšenou o 20 000 Kč vynaložených žalobcem na právní zastoupení dále se strany dohodly že žalovaný zaplatí žalobci jednorázovou smluvní pokutu ve výši 20 000 Kč za nedodržení včasné úhrady splátek. Účastníci shodně prohlásili že celková dlužná částka žalovaného je 125 000 Kč. Strany sjednaly měsíční splatnost uznaného dluhu po 5 000 Kč měsíčně počínaje říjnem 2024 s tím že si strany sjednaly že dostane-li se žalovaným do prodlení s úhradou kterékoliv splátky, ztratí i výhodu splátek a celá zbývající neuhrazená částka se stane splatnou okamžikem prodlení s úhradou splátky (dohoda o narovnání).5. Vzhledem k tomu, že se žalobci předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. Účastníci uzavřeli platně smlouvu o zápůjčce ve smyslu paragrafu 2390 občanského zákoníku, žalobce poskytl žalovanému částku 100000 k č kterou žalovaný žalobci nevrátil. Na základě dohodou o uznání dluhu a dohody o narovnání ve smyslu paragrafu 1903 občanského zákoníku a § 2053 občanského zákoníku má soud za to, že žalovaný ke dni 2. 10. 2024 dlužil žalobci z titulu zápůjčky částku 85 000 Kč, 20 000 Kč jako náklady zastoupení žalobce a 20 000 Kč z titulu smluvní pokuty. Celkem se žalovaný touto dohodou zavázal zaplatit žalobci částku 125 000 Kč ve splátkách pod ztrátou výhody splátek. Vzhledem k tomu, že žalovaný nezaplatil žalovanou částku do rozhodnutí soudu, ocitl se s placením dluhu v prodlení a došlo tedy i ke ztrátě výhody splátek a soud proto žalobci přiznal i úroky z prodlení dle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb.6. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 25 146,50 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 5 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 100 000 Kč sestávající z částky 5 100 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 450 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 16 650 Kč ve výši 3 496,50 Kč. Lhůta pro náhradu nákladů řízení byla žalovanému stanovena dle § 160 odst. 1 občanského soudního řádu.