28 C 64/2026-33 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobkyně se žalobou podanou zdejšímu soudu dne 19. 2. 2026 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalované povinnost zaplatit jí částku 55 610,30 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že nabyla pohledávku za žalovanou, na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, mezi společností , Anonymizováno, , jméno FO, , Anonymizováno, . a žalobkyní. Původní věřitel uzavřel se žalovanou dne , datum, Smlouvu o revolvingovém úvěru, na jejímž základě žalovaná čerpala úvěr v konečné výši 55 610,30 Kč, který měl být splacen nejpozději do 26. 12. 2025. Žalovaná však do dne splatnosti peněžní prostředky nevrátila. Splatnost úvěru byla 26. 12. 2025. Úvěruschopnost žalované byla ověřena výpočtem mezi doložitelnými příjmy a výdaji, kdy klientům je ponechána rezerva 10 % rozdílu mezi doloženými příjmy a deklarovanými výdaji mimo splátku, kdy se těchto 10 % musí rovnat minimálně životnímu minimu, které činí 4 860 Kč. Úvěr byl poskytnut žalované na její účet č. , č. účtu, . Žalovaná byla upomínána k úhradě upomínkami a následně i předžalobní upomínkou, která byla odeslána dne , datum, . Celková výše nároků žalobkyně po zohlednění případných dílčích plateb žalované činí 55 610,30 Kč. Žalobkyně současně uvedla, že pokud by soud neuznal nárok žalobkyně z titulu Smlouvy o spotřebitelském úvěru, aby ho posoudil jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení.2. K výzvě soudu žalobkyně uvedla, že její právní předchůdce ověřoval úvěruschopnost žalované, zejména lustrací z veřejně dostupných databází ISIR, CE, Solus, NRKI, BRKI, kdy odesláním žádosti o poskytnutí spotřebitelského úvěru žalovaná prohlásila, že má pravidelný příjem a potvrdila, že je schopna zápůjčku splatit a že řádně zvážila své možnosti. Žalobkyně současně uvedla, že žalovaná čerpala úvěr ve výši 35 000 Kč dne , datum, a ve výši 3 000 Kč dne , datum, . Žalobkyně dále uvedla, že žalovaná v souvislost s poskytnutím peněžních prostředků zaplatila dne , datum, částku 4 900 Kč a dne , datum, částku 4 652,87 Kč.3. Žalovaná se k věci nevyjádřila.4. Soud v dané věci postupoval v souladu s § 115a o.s.ř. a k projednání ve věci samé nenařídil jednání, neboť ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů. Žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasila a žalovaná se v rámci lhůty ve výzvě doručené jí do vlastních rukou se v tomto směru nevyjádřila, ačkoliv byla poučena o tom, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, soud bude předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí.5. Z předložených listin má soud za prokázaný následující skutkový stav. Aktivní věcná legitimace žalobkyně byla prokázána smlouvou o postoupení pohledávek a navazujícími listinami. Z úvěrové smlouvy soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně se zavázal poskytnout žalované maximální úvěrový limit ve výši 35 000 Kč, kdy úroková sazba byla stanovena ve výši 0,4026 % za den, tj. 146,949 % ročně z nesplaceného úvěru. RPSN byla uvedena ve výši 299,98 %. S ohledem na níže uvedené závěry o absolutní neplatnosti této smlouvy pro rozhodnutí soudu nebyla další ujednání v této smlouvě významná. Ze standardních informací o spotřebitelském úvěru soud zjistil, že celková výše spotřebitelského úvěru byla uvedena ve výši 35 000 Kč, přičemž celková částka k úhradě činila 62 859,08 Kč. Vyhotovené žalobkyní soud zjistil, že žalovaná uvedla v rámci žádosti o úvěr svůj měsíční příjem ve výši 27 900 Kč. Z výpisu odeslané platby soud zjistil, že částka 35 000 Kč byla zaslána dne , datum, na účet žalované, kdy tato skutečnost byla prokázána i sdělením společností , právnická osoba, . Z dokladu o platbě soud dále zjistil, že dne , datum, byla žalované na její účet zaslána částka 3 000 Kč, což taktéž stvrdila společnost , právnická osoba, ., která účet žalované vede. Dne , datum, byla žalované zasláno oznámení o postoupení pohledávky s lhůtou k plnění do tří dnů, kdy taktéž byla žalované zaslána předžalobní upomínka s totožnou lhůtou k plnění dopisem ze dne , datum, , která byla žalované odeslána dne , datum, .6. Podle § 2395 občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.7. Podle § 1813 obč. zák. se má za to, že zakázána jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele.8. Podle § 2 odst. 3 obč. zák. výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy a nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející lidské cítění.9. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2006 o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takovéto smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, posoudí úvěry schopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele. Pokud je to nezbytné, pak i z databáze umožňující posouzení úvěru schopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledků posouzení úvěru schopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.10. Podle § 87 odst. 1 věty první zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 věta druhá, je smlouva neplatná, soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu.11. Podle § 2991 obč. zák. platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Po předložení listinných důkazů soud posoudil nárok žalobkyně jako důvodný pouze z části, a to nikoliv ze smlouvy o úvěru, nárok byl posouzen pouze jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení právě s odkazem na § 2991 obč. zák.12. Soud se v prvé řadě zabýval tím, zda právní předchůdce žalobkyně před poskytnutím úvěru řádně prověřil úvěruschopnost žalované. Soud dopěl k závěru, že žalobkyně tato tvrzení neprokázala, když pouze uvedla obecná tvrzení ohledně lustrace ve veřejně dostupných databází, když žádným způsobem nedoložila a stejně tak netvrdila, jakým způsobem byl zjišťován příjem žalované a zda se taktéž právní předchůdce žalobkyně zabýval jejími výdaji. Za této situace nemohl právní předchůdce žalobkyně řádně posoudit schopnost žalované úvěr splácet, kdy tento závěr je podpořen tím, že žalovaná v souvislosti s poskytnutou částkou zaplatila toliko částku 9 552,87 Kč, více již neuhradila, tedy je zřejmé, že nebyla osobou, která byla schopna předmětný úvěr řádně a včas splácet. Soud tak smlouvu posoudil jako neplatné právní jednání, nicméně i za situace, kdy by snad žalovaná byla v době uzavření smlouvy osobou schopnou úvěr splácet, nemohl přehlédnout skutečnost, že v rámci smlouvy byl účtován úrok ve výši 146,949 % ročně, přičemž tato výše naprosto vybočuje z běžné výše úrokové sazby i u nejrizikovějších produktů, kterými jsou kreditní karty, kdy výše těchto úroků v době poskytnutí úvěrů činila 24,65 % ročně. Účtování takového úroku za úvěr v uvedené výši uvažuje soud za naprosto nepřijatelné, nemravné a tedy takové, které mu nelze poskytnout právní ochranu.13. Soud proto žalobě vyhověl pouze co do částky požadované jistiny, a to z titulu bezdůvodného obohacení ve výši 28 447, 13 Kč s příslušenstvím. Tím, že žalovaná řádně a včas neplnila dostala se do prodlení, pak soud taktéž shledal důvodným požadavek žalobkyně co do zákonného úroku z prodlení, kdy počátek prodlení soud určil ke dni 3. 2. 2026, kdy soud vycházel z toho, že nejpozději dne 27. 1. 2026 byla žalované odeslána předžalobní upomínka s výzvou k plnění v trvání tří dnů. Dle § 573 Občanského zákoníku v domněnce dojetí této výzvy došlo ke 30. 1. 2026, tj. po uplynutí tří dnů, tj. ke dni 3. 2. 2026 se žalovaná dostala do prodlení. V souvislosti s tímto soud upozorňuje na to, že žalovaná ani poté, co jí byla doručena předžalobní upomínka a ani poté, co jí byla doručena žaloba, nebrojila proti lhůtě, kterou stanovila žalobkyně k plnění v trvání tří dnů.14. S ohledem na poměr úspěchu a neúspěchu účastníků ve věci, který byl přibližně stejný, soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.15. O lhůtě k plnění soud rozhodoval dle ustanovení § 160 odst. 1 a stanovil žalované k plnění jejich povinností běžnou třídenní lhůtu.