30 C 213/2025-42 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žaloba je odůvodněna tím, že žalovaný byl u žalobkyně hospitalizován v období od , datum, do , datum, . Žalobkyně přijala žalovaného do péče poté, co byl dne , datum, přivezen zdravotnickou záchrannou službou, a následně mu po čas celé hospitalizace poskytovala zdravotní služby. Náklady na zdravotní péči, kterou žalobkyně žalovanému poskytla, činí celkem 32 674 Kč. Jelikož žalovaný v době poskytování zdravotní péče ze strany žalobkyně neměl sjednáno na území České republiky zdravotní pojištění, z něhož by mohla být poskytnutá zdravotní péče uhrazena, vznikla žalovanému povinnost poskytnutou zdravotní péči uhradit z vlastních prostředků. Žalovaný však žalobkyni sdělil, že nemá finanční prostředky na úhradu poskytnuté zdravotní péče, a poté dne 10. 11. 2023 podepsal „Prohlášení pacienta o poskytnutí zdravotních služeb a závazku k úhradě těchto služeb“, jímž uznal svůj dluh vůči žalobkyni co do důvodu (poskytnutí zdravotní péče) i výše (32.674 Kč) a zavázal se jej uhradit do 30 dnů ode dne podpisu prohlášení, tedy do 10. 12. 2023. Dlužnou částku však dosud neuhradil. Žalovaný nereagoval na předžalobní upomínku zástupce žalobkyně ze dne 26. 6. 2025.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Podle § 115a o. s. ř. soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání a z předložených listin (vyúčtování zdravotní péče a prohlášení žalovaného, výstup zdravotní pojišťovny – ověření platnosti pojištění, předžalobní upomínka včetně dokladu o odeslání) zjistil beze zbytku skutečnosti, které odpovídají shora uvedeným tvrzením žalobkyně, proti nimž žalovaný neuplatnil žádnou obranu. Nárok žalobkyně je důvodný. Podle § 41 odst. 1 písm. c) zákona č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách, je pacient při poskytování zdravotních služeb povinen uhradit poskytovateli cenu poskytnutých zdravotních služeb nehrazených nebo částečně hrazených z veřejného zdravotního pojištění nebo jiných zdrojů, které mu byly poskytnuty s jeho souhlasem (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 9. 2025 sp. zn. 23 Cdo 1483/2024). Podle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, má žalobkyně nárok na zaplacení úroku z prodlení, a to v sazbě dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Soud žalobě vyhověl a k plnění určil běžnou lhůtu dle § 160 odst. 1 o. s. ř.4. Protože byla žalobkyně ve věci úspěšná, podle § 142 odst. 1 o. s. ř. jí soud přiznal právo na náhradu nákladů řízení. Náklady řízení žalobkyně tvoří soudní poplatek 1 634 Kč, odměna za zastoupení advokátem podle § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, ve výši 7 260 Kč (tři úkony po 2 420 Kč) a náhrada hotových výdajů advokáta dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu ve výši 1 350 Kč (tři úkony po 450 Kč). Podle § 137 odst. 3 o. s. ř. se částka odměny a náhrad advokáta zvyšuje o 21% daň z přidané hodnoty.