30 C 276/2025-27 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobce uplatnil pohledávku v částce celkem 34 189 Kč se smluvním úrokem z prodlení. Žaloba je odůvodněna tím, že mezi žalobcem jako advokátem a žalovaným byla dne , datum, uzavřena smlouva o poskytování právních služeb, na jejímž základě žalobce poskytoval žalovanému právní služby v období do , datum, , přičemž za tyto služby vystavil žalobci fakturu č. , hodnota, na částku 40 189 Kč se splatností dne 13. 5. 2025. Žalovaný tuto fakturu uhradil pouze částečně, a to částkou 5 000 Kč zaplacenou opožděně dne 14. 7. 2025 a následně částkou 1 000 Kč po doručení předžalobní výzvy, čímž zůstala neuhrazena podstatná část dluhu, přičemž se žalovaný dostal do prodlení již dne 14. 5. 2025 a žalobci tak vznikl nárok na smluvní úrok z prodlení ve výši 0,1 % denně. Ačkoliv žalovaný svůj dluh výslovně uznal co do důvodu i výše v dohodě o splátkách ze dne , datum, a zavázal se jej uhradit nejpozději do 31. 10. 2025, tuto povinnost nesplnil, a to ani přes následnou předžalobní výzvu ze dne 3. 11. 2025, v níž byl upozorněn na možnost soudního vymáhání, takže ke dni podání žaloby eviduje žalobce vůči žalovanému pohledávku ve výši 34 189 Kč spolu s příslušenstvím představovaným kapitalizovaným smluvním úrokem z prodlení a dále běžícím smluvním úrokem z prodlení až do zaplacení dluhu.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Podle § 115a o. s. ř. soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání a z předložených listinných důkazů (smlouva o právních službách ze dne , datum, , faktura č. , hodnota, , dohoda o splátkách ze dne , datum, , předžalobní výzva ze dne 3. 11. 2025, poštovní podací arch ze dne 3. 11. 2025) zjistil skutečnosti, které odpovídají tvrzením žalobce, proti nimž žalovaný, i přes poučení podle § 205a o. s. ř., neuplatnil žádnou obranu. Soud posoudil věc podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná, neboť mezi účastníky vznikl závazkový právní vztah ze smlouvy o poskytování právních služeb, která má povahu příkazní smlouvy ve smyslu § 2430 a násl. o. z., na jejímž základě vznikla žalovanému povinnost uhradit žalobci odměnu za poskytnuté služby. Jelikož žalovaný tuto povinnost řádně a včas nesplnil, dostal se ve smyslu § 1968 o. z. do prodlení, a žalobci tak vzniklo právo požadovat vedle jistiny rovněž úrok z prodlení, přičemž účastníci si sjednali smluvní úrok z prodlení ve výši 0,1 % denně, který není v rozporu s kogentními ustanoveními právního řádu ani dobrými mravy a je proto třeba jej považovat za platný a vymahatelný ve smyslu § 1970 o. z. Soud současně přihlédl k tomu, že žalovaný svůj dluh uznal co do důvodu i výše v dohodě o splátkách, čímž došlo k utvrzení závazku ve smyslu § 2053 o. z., a za situace, kdy žalovaný ani přes poskytnutou dodatečnou lhůtu a předžalobní výzvu svůj dluh nesplnil, je žalobní nárok na zaplacení dlužné jistiny spolu se sjednaným smluvním úrokem z prodlení důvodný v plném rozsahu.4. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) tak, že přiznal žalobci, který byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 710 Kč, sestávají ze zaplaceného soudního poplatku.5. O lhůtách k plnění soud rozhodl podle § 160 odst. 1 o. s. ř.