30 C 52/2026-53 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobkyně uplatnila postoupenou pohledávku v částce 13 614,79 Kč s příslušenstvím, vzniklou ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, , kterou žalovaná uzavřela s právním předchůdcem žalobkyně, společností , právnická osoba, , IČO , IČO, (dále jen „původní věřitel“). Dle smlouvy byl žalované poskytnut úvěrový rámec s možností čerpat až 12 000 Kč, přičemž žalovaná celkem vyčerpala částku 16 694,86 Kč. Žalovaná se zavázala hradit minimální měsíční platby, smluvní úrok a poplatky. Své smluvní závazky však neplnila řádně a včas v důsledku čehož byl úvěr k 27. 4. 2025 zesplatněn. Před poskytnutím úvěru původní věřitel řádně posoudil úvěruschopnost žalované na základě sociodemografických dat, informací z registrů a doložených výpisů z bankovního účtu. Za poskytnutý úvěr byl sjednán smluvní úrok ve výši 12 % ročně. Pohledávka vyplývající ze smlouvy byla dne , datum, postoupena žalobkyni jako novému věřiteli, a to se všemi právy s ní spojenými. Postoupení pohledávky bylo žalované písemně oznámeno doporučeným dopisem. Do dne postoupení uhradila žalovaná na dluh celkem 10 589,66 Kč. Žalobkyně se domáhá zaplacení: dlužné jistiny ve výši 11 076,55 Kč, dlužného poplatku ve výši 900 Kč za 3 zaslané upomínky (3x 300 Kč), dlužného úroku z jistiny do dne zesplatnění (27. 4. 2025) ve výši 1 638,24 Kč, kapitalizovaného úroku (12 % ročně) od 28. 4. 2025 do 29. 9. 2025 ve výši 1 011,75 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení od 28. 4. 2025 do 29. 9. 2025 ve výši 618,79 Kč, smluvního úroku ve výši 12 % ročně z částky 11 076,55 Kč od 30. 9. 2025 do zaplacení, zákonného úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 11 976,55 Kč (jistina a poplatek) od 30. 9. 2025 do zaplacení.2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila.3. Podle § 115a o. s. ř. soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání, přičemž z předložených listin zjistil skutečnosti, které odpovídají tvrzením žalobkyně, a to s výjimkou úrokové sazby, která v případě smlouvy činila 48 % ročně, RPSN činila 61,13 % ročně. Původní věřitel oznámil postoupení pohledávky žalované dopisem z 29. 9. 2025, který byl dle podacího lístku odeslán 14. 11. 2025.4. Žalobkyně je věřitelem pohledávky na základě jejího postoupení dle § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“). Mezi původními účastníky byla uzavřena smlouva, která je sice označená jako smlouvy o úvěru, splňuje však spíše pojmové znaky smlouvy o zápůjčce dle § 2390 o. z. Soud se z vlastní povinnosti zabýval úvahou, zda je uvedená smlouva platná. Při tom soud přihlédl k podmínkám zápůjčky, jak je popsána shora v tvrzeních žalobkyně a takto jsou zjištěny z předložené smlouvy. Ačkoli jsou některé nároky původního věřitele označené jako poplatek, ve své podstatě se jedná o odměnu za půjčení peněz, tedy o úrok, který ovšem se zohledněním smluvních podmínek činí více než 48 % jistiny ročně. Smlouva o zápůjčce (stejně tak smlouva o úvěru) za daných podmínek je absolutně neplatná pro rozpor s dobrými mravy dle § 588 o. z. Smlouva o zápůjčce může být ujednána jako bezúročná anebo lze sjednat úrok, ovšem úrok musí být přiměřený, což platí zejména ve spotřebitelských vztazích. Podle ustálené judikatury jedná v souladu s dobrými mravy jen ten věřitel, který požaduje přiměřený úrok. Nepřiměřeným úrokem je zpravidla úrok sjednaný ve výši, která podstatně převyšuje úrokovou sazbou, kterou obvykle uplatňují banky při poskytování úvěrů či půjček. Pokud úroková sazba takovou míru výrazně přesahuje, a to dokonce několikanásobně, nejedná se o úrok sjednaný v souladu s dobrými mravy. Tak je tomu i v daném případě, úrok v této sazbě je zjevně nemravný. V důsledku závěru o absolutní neplatnosti smluv je nutno vztah mezi účastníky vypořádat podle pravidel o bezdůvodném obohacení dle § 2991 o. z. Žalovaná tak má povinnost vrátit žalobkyni pouze částku, kterou přijala a dosud nesplatila, což je v daném případě částka 6 105,20 Kč. Pouze v rozsahu této částky tak lze žalobě vyhovět (výroky I), ve zbývajícím rozsahu jistiny včetně úroku soud žalobu zamítl (výrok II). Nárok na vydání bezdůvodného obohacení je splatný na výzvu ochuzeného, v tomto případě se jedná o výzvu k plnění ze dne 29. 9. 2025, v níž byla stanovena lhůta k plnění do 10 dnů od doručení dopisu. Zásilku odeslanou 14. 12. 2025 lze považovat za doručenou třetím dnem od odeslání, tj. dnem 17. 12. 2025, a lhůta 10 dnů tak uplynula 27. 12. 2025. Nejdříve dnem 28. 12. 2025 se proto žalovaná dostala do prodlení a je tak povinna uhradit žalobkyni úrok z prodlení dle § 1970 o. z., přičemž k prvnímu dni prodlení sazba určená dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. činí 12 % ročně. V tomto rozsahu soud návrhu na zaplacení úroku z prodlení vyhověl, ve zbývajícím rozsahu tento návrh jako nedůvodný zamítl. K plnění soud určil běžnou lhůtu dle § 160 odst. 1 o. s. ř.5. Protože byla žalobkyně ve věci převážně neúspěšná a žalované náklady řízení nevznikly, podle § 142 odst. 2 o. s. ř. soud žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení.