34 C 134/2026-25 – Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobkyně se domáhala po žalované zaplacení částky 17 900 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 14 000 Kč od 5. 10. 2024 do zaplacení. Žalobu odůvodnila tím, že právní předchůdce žalobkyně, společnost , právnická osoba, ., uzavřel se žalovanou dne , datum, smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě poskytl žalované částku 10 000 Kč. Žalovaná se zavázala vrátit poskytnuté peněžní prostředky a zaplatit smluvní úrok sjednaný ve výši 40 % měsíčně. Jelikož žalovaná svůj dluh řádně neplnila, došlo dne , datum, k zesplatnění celého úvěru. Pohledávka byla následně smlouvou o postoupení pohledávek uzavřenou dne , datum, postoupena na žalobkyni. Žalobkyně se proto domáhá zaplacení částky 14 000 Kč, sestávající z jistiny ve výši 10 000 Kč a kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 4 000 Kč, dále smluvní pokuty ve výši 3 900 Kč a příslušenství.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.3. Soud vzal za prokázané, že právní předchůdce žalobkyně a žalovaná uzavřeli dne , datum, smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , v níž projevili vůli zavázat se na straně právního předchůdce žalobkyně poskytnout žalované na její požádání peněžní prostředky do výše 30 000 Kč a na straně žalované tyto prostředky vrátit a zaplatit sjednaný úrok. Na základě smlouvy byla žalované dne , datum, poskytnuta částka 10 000 Kč převodem na bankovní účet žalované č. , č. účtu, . Účastníci si sjednali úrokovou sazbu ve výši 40 % měsíčně, přičemž žalovaná byla povinna platit vždy k 4. dni měsíce přirostlý úrok a jistinu splatit nejpozději při skončení smlouvy. Pro případ prodlení si sjednali smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky. Žalovaná svůj dluh řádně neplnila, a proto právní předchůdce žalobkyně dne , datum, úvěr zesplatnil a vyčíslil dluh částkou 30 325,43 Kč. Pohledávka byla poté postoupena žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, . Žalovaná na pohledávku ničeho neuhradila.4. Před uzavřením smlouvy právní předchůdce žalobkyně posuzoval úvěruschopnost žalované. Žalovaná v žádosti o úvěr uvedla, že žije ve společné domácnosti s partnerem, vyživuje jedno dítě, její zdroj příjmu představuje mateřská nebo rodičovská dávka a její měsíční příjem činí 17 666 Kč, zatímco měsíční výdaje činí 5 000 Kč. Současně bylo zjišťováno, zda proti žalované není vedena exekuce nebo insolvenční řízení.5. Uvedené skutečnosti jsou prokázány smlouvou o spotřebitelském úvěru ze dne , datum, , žádostí o spotřebitelský úvěr, potvrzením o provedené platbě ze dne , datum, , oznámením o zesplatnění úvěru ze dne , datum, , smlouvou o postoupení pohledávek a dalšími listinami předloženými žalobkyní.6. Po právní stránce soud posoudil věc tak, že projevy vůle účastníků směřovaly k uzavření smlouvy o úvěru podle § 2395 o. z., v níž žalovaná vystupovala v pozici spotřebitelky a právní předchůdce žalobkyně v pozici podnikatele poskytujícího spotřebitelské úvěry. Soud však dospěl k závěru, že smlouva je pro rozpor s dobrými mravy podle § 580 a § 588 o. z. absolutně neplatná. Úroková sazba ve výši 40 % měsíčně, tedy fakticky několikanásobek jistiny za jediný rok trvání závazku, představuje zcela extrémní a společensky nepřijatelné protiplnění, které vybočuje z jakéhokoliv rozumného rámce smluvní autonomie a vytváří hrubou nerovnováhu mezi právy a povinnostmi smluvních stran. Tomuto závěru odpovídá i skutečnost, že sjednaná RPSN činila 5 513,36 %.7. Vedle nepřiměřeného úroku obsahovala smlouva rovněž další ujednání výrazně znevýhodňující žalovanou jako spotřebitelku, zejména ujednání o smluvní pokutě ve výši 0,1 % denně z dlužné částky, automatickém zesplatnění celého dluhu a povinnosti hradit další sankční plnění. Jednotlivá tato ujednání by sama o sobě mohla vést toliko k závěru o jejich částečné neplatnosti nebo by jejich důsledky bylo možno zmírnit použitím materiálních korektivů. Jejich souběh spolu s extrémním úročením však vede k závěru o takové nerovnováze práv a povinností stran smluvního vztahu, že není možné celý obchod hodnotit jinak než jako odporující dobrým mravům.8. Jelikož dle názoru soudu nelze předpokládat ani z ničeho dovozovat, že by právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela se žalovanou smlouvu i bez sjednání úroku ve výši 40 % měsíčně a bez dalších vedlejších ujednání týkajících se smluvní pokuty a zesplatnění úvěru, nelze tato ujednání oddělit od zbytku smlouvy ve smyslu § 576 o. z. Neplatnost tak postihuje smlouvu jako celek.9. Aplikace § 1802 o. z. či též obecnějších § 1792 odst. 1 a § 577 o. z. je v právních vztazích se spotřebiteli vyloučena. Soud je povinen k eurokonformnímu výkladu těchto ustanovení. Dle čl. 6 odst. 1 směrnice Rady 93/13/EHS o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách brání unijní právo tomu, aby vnitrostátní soud nahradil nepřiměřené smluvní ujednání jiným, obsahově přiměřeným ujednáním. Pokud by soud mohl měnit obsah zneužívajících klauzulí ve smlouvě, byl by eliminován odrazující účinek vůči poskytovatelům obdobných úvěrů. Soud proto není oprávněn nahradit sjednaný úrok úrokem obvyklým ani jiným způsobem modifikovat základní ekonomický obsah smlouvy.10. Použití uvedených ustanovení v obdobných případech brání též § 6 odst. 2 věta první o. z. V pozadí úvahy o nemravnosti nepřiměřeně vysokých úroků stojí zpravidla skutečnost, že osoby uzavírající takto nevýhodné úvěrové smlouvy se často nacházejí ve finanční tísni. Poskytovatel úvěru přitom jako profesionál musí znát dlouhodobou judikaturu týkající se nepřiměřených úroků. Připuštění moderace by jej stavělo do situace, kdy by mohl spoléhat buď na to, že spotřebitel nemravně úročený závazek splní, nebo že soud úrok pouze sníží na přiměřenou míru. Takový přístup by znamenal, že by mohl těžit ze svého nepoctivého jednání.11. Jednou z povinností poskytovatele úvěru je posoudit úvěruschopnost spotřebitele. Podle § 84 odst. 1 věty druhé a třetí zákona o spotřebitelském úvěru může poskytovatel vyzvat spotřebitele k vysvětlení nebo doplnění jím poskytnutých údajů a dále je povinen tyto údaje ověřit způsobem přiměřeným dané situaci. Podle § 86 odst. 1 věty druhé zákona o spotřebitelském úvěru poskytne poskytovatel spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o jeho schopnosti spotřebitelský úvěr splácet.12. V souzené věci přitom bylo zřejmé, že žalovaná pobírala rodičovský příspěvek, její příjem činil pouze 17 666 Kč měsíčně, vyživovala jedno dítě a žila ve tříčlenné domácnosti. Přesto jí byl poskytnut revolvingový úvěr úročený sazbou 40 % měsíčně. Za této situace musely vzniknout důvodné pochybnosti o schopnosti žalované závazek splácet. Údaje, které měla právní předchůdkyně žalobkyně k dispozici, objektivně neumožňovaly učinit závěr, že žalovaná bude schopna dlouhodobě plnit závazek zatížený takto mimořádným úročením.13. Jsou proto souběžně dány důvody pro vyslovení neplatnosti smlouvy též podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru z důvodu porušení povinnosti stanovené v § 86 odst. 1 citovaného zákona. Splnění této povinnosti je soud povinen posuzovat z úřední povinnosti.14. V posuzované věci tedy došlo ke sjednání nemravně vysokého úroku, soud není oprávněn tato ujednání nahradit úrokem běžným dle vlastního uvážení a současně nebyla řádně posouzena úvěruschopnost žalované. Protože ujednání o úrocích představuje podstatnou náležitost úvěrové smlouvy, je smlouva neplatná.15. Jelikož je smlouva neplatná, má žalobkyně právo na vrácení toho, co bylo podle ní plněno. Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované částku 10 000 Kč, žalovaná jí ničeho nevrátila, a proto má žalobkyně právo na vydání bezdůvodného obohacení podle § 2993 věty první o. z. v částce 10 000 Kč. Poskytnutí této částky je prokázáno potvrzením o provedené platbě ze dne , datum, .16. K zaplacení této částky byla žalovaná vyzvána nejpozději dopisem o zesplatnění úvěru ze dne , datum, . Nezaplatila-li ani následujícího dne, ocitla se od , datum, v prodlení podle § 1968 věty první o. z. a žalobkyni proto vzniklo právo na zaplacení zákonného úroku z prodlení podle § 1970 o. z. ve výši určené v § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. z částky 10 000 Kč od 5. 10. 2024 do zaplacení.17. Pokud jde o žalobkyní uplatněný procesní nárok na zaplacení částky 4 000 Kč představující smluvní úrok a částky 3 900 Kč představující smluvní pokutu, jsou tato ujednání pro jejich akcesoritu k neplatné smlouvě rovněž neplatná, a tudíž žalobkyně nemá právo na jejich zaplacení. Soud proto žalobu v této části zamítl.18. S ohledem na majetkové a sociální poměry žalované vyplývající z údajů o jejím příjmu, rodinných poměrech a vyživovací povinnosti soud podle § 160 odst. 1 o. s. ř. povolil žalované přisouzenou pohledávku splácet ve splátkách stanovených ve výroku rozsudku. Žalovaná doložila, že pobírá rodičovský příspěvek ve výši 11 243 Kč a tvrdila, že má čistý příjem 23 000 Kč, výši výdajů tvrdila na 19 000 Kč, avšak nijak nedoložila. Lze však předpokládat, že splátky ve výši 2 000 Kč bude schopná s