11 C 219/2020-26 — Okresní soud v Přerově

Žalobkyně [příjmení] nemocnice [obec] se žalobou podanou u zdejšího soudu dne [datum] domáhala, aby byl žalovaný [celé jméno žalovaného] zavázán k zaplacení dluhu v částce [částka] spolu se zákonným úrokem z prodlení od [datum] do zaplacení. Žalobní návrh odůvodnila tím, že dne [datum] byl žalovaný převezen do záchytné stanice Vojenské nemocnice [obec], kde mu byla poskytnuta potřebná lékařská péče a ošetření s následnou nutnou hospitalizací. Pobyt a ošetření v záchytné stanici s náklady v částce [částka] vyúčtovala žalobkyně žalovanému a žalovaný tento svůj závazek s povinností k úhradě do 8 dnů písemně uznal dne [datum]. Žalovaný však dosud žalobkyni na dluh [částka] ničeho nezaplatil, ačkoliv byl předžalobní upomínkou ze dne [datum] o zaplacení upomenut. Dále žalobkyně uplatnila nárok na zákonný úrok z prodlení z dlužné částky [částka] ode dne následujícího po dni její splatnosti do zaplacení. Žalovaný [celé jméno žalovaného] se k žalobě nevyjádřil a k jednání soudu ve věci se nedostavil. Při provedeném dokazování bylo prokázáno vyúčtováním úhrady za pobyt v záchytné stanici ze dne [datum], včetně osobního účtu pacienta ze dne [datum], potvrzení o poskytnutí záchytu dne [datum] a vyčíslení skutečných nákladů a kalkulace ceny, že dne [datum] v 18.02 hodin byl žalovaný umístěn v záchytné stanici Vojenské nemocnice [obec] s hladinou alkoholu 2,63‰ a záchyt trval do [datum] v 7:25 hodin, přičemž úhrada za jeho pobyt v záchytné stanici činila [částka] a k úhradě této částky do [datum] byl žalovaný vyzván. Žalovaný současně dne [datum] osobně uznal písemně svůj dluh vůči žalobkyni v částce [částka] splatný dne [datum] vzniklý vyúčtováním ceny pobytu a ošetření v záchytné stanici Vojenské nemocnice [obec]. Výzvou k zaplacení dluhu ze dne [datum] bylo prokázáno, že právní zástupce žalobkyně opětovně vyzval žalovaného k úhradě dluhu. Podle ust. § 89e zákona č. 373/2011 Sb., o specifických zdravotních službách, v platném znění, prokáže-li se přítomnost alkoholu nebo jiné návykové látky, hradí poskytovateli záchytné služby náklady na poskytnutou záchytnou službu osoba, které byla záchytná služba poskytnuta; tato osoba hradí i náklady na dopravu do záchytné stanice tomu, komu tyto náklady vznikly. Podle ust. § 2053 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá. Podle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, ve znění účinném od 1. 1. 2014, výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. Soud dospěl po provedeném dokazování k závěru, že žalobkyně jako zdravotnické zařízení ve smyslu ust. § 89e zákona č. 373/2011 Sb. zajistila žalovanému záchytnou službu, proto má nárok na náhradu nákladů ošetření vůči žalovanému jako dotčené osobě podle ust. § 89e zákona č. 373/2011 Sb., přičemž skutečnost, že k poskytnutí záchytné došlo, byla prokázána. Žalovaný v řízení neprokázal (ani netvrdil) úhradu pohledávky žalobkyně v částce [částka], jejíž existence plyne z platného uznání dluhu žalovaným ve smyslu § 2053 občanského zákoníku. Jelikož žalobkyně prokazatelně vyzvala žalovaného k zaplacení částky [částka], ocitl se žalovaný již v prodlení s plněním svého peněžitého závazku. Soud proto vyhověl podané žalobě v plném rozsahu a zavázal žalovaného k zaplacení částky [částka] se zákonným úrokem z prodlení stanoveným podle § 1970 občanského zákoníku ve spojení s ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobkyně byla v řízení zcela úspěšná a náleží jí proto v plném rozsahu náhrada nákladů řízení tvořených zaplaceným soudním poplatkem [částka] a náklady právního zastoupení. Odměna advokáta žalobkyně určená z tarifní hodnoty projednávané věci [částka] podle § 14b odst. 1 bodu 1., § 11 vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, činí [částka] (3 x 200) za 3 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, podání žaloby, výzva k plnění) dle § 11 odst. 1 citované vyhlášky. Dále náleží advokátovi náhrada hotových výdajů v částce [částka] za tři úkony právní služby po [částka] podle § 14b odst. 5 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb. a náhrada 21 % DPH z částky [částka] ve výši [částka]. Celková výše nákladů řízení žalobkyně tak činí [částka].