19 C 259/2020-23 — Okresní soud v Přerově

1. Předmětem řízení je spor o zaplacení částky [částka] s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení. Dle žalobních tvrzení jistina pohledávky představuje žalovaným neuhrazenou zápůjčku, která mu byla převodem na bankovní účet poskytnuta [právnická osoba] [příjmení], p. l. c. (dále také jen„ původní věřitelka“), na základě mezi nimi uzavřené smlouvy o zápůjčce ze dne [datum]. Pohledávka včetně příslušenství měla být na žalobkyni původní věřitelkou postoupena. 2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil a po celé řízení zůstal pasivní. Usnesením Okresního soudu v Přerově ze dne 11. 11. 2020, č. j. 19 C 259/2020-16, byl žalovaný vyzván k vyjádření, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň byl žalovaný poučen, že nevyjádří-li se ve stanovené sedmidenní lhůtě, bude mít soud za to, že s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí. Společně s citovaným usnesením byla žalovanému prostřednictvím poštovních služeb doručována také žaloba a výzva k vyjádření k žalobě. Doručovatel České pošty, s. p., učinil pokus o doručení předmětné zásilky přímo žalovanému dne [datum], žalovaný však nebyl zastižen a proto téhož dne byla v místě trvalého pobytu žalovaného zanechána výzva k vyzvednutí zásilky a zároveň byla zásilka uložena na příslušné pobočce České pošty, s. p. Žalovaný na výzvu nereagoval a zásilku si nevyzvedl. Proto se předmětná zásilka považuje dle § 49 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen„ o. s. ř.“) za doručenou dne [datum], tj. 10. dnem od [datum], kdy byla zásilka připravena k vyzvednutí (při zohlednění skutečnosti, že poslední den desetidenní lhůty připadl na sobotu [datum]). Usnesení Okresního soudu v Přerově ze dne 11. 11. 2020, č. j. 19 C 259/2020-16, bylo tedy žalovanému doručeno dne [datum], lhůta pro vyjádření pak plynula do [datum] včetně. Žalovaný na výzvu soudu nijak nereagoval. Soud učinil pokus o doručení předmětné zásilky také na adresu žalovaného uvedenou v návrhu, avšak bezúspěšně, neboť žalovaný na této adrese nemá domovní schránku. Žalobkyně vyslovila souhlas s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu. Soud tedy za splnění podmínek § 115a o. s. ř. rozhodl věc bez nařízení jednání. 3. Soud se nejprve zabýval otázkou pravomocí českého soudu k rozhodnutí. Žalobkyně je právnickou osobou mající sídlo na území Kyperské republiky, tj. v členském státu Evropské unie. Žalovaná je občankou České republiky (rovněž členského státu Evropské unie), na jejímž území má bydliště. Mezinárodní příslušnost (pravomoc) českých soudů k projednání a rozhodnutí sporu o spotřebitelskou zápůjčku pak vyplývá z článku 17 odstavce 1 písm. b) a článku 18 odstavec 2 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) [číslo] ze dne [datum], o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (dále jen Nařízení Brusel I. bis), podle něhož jedná-li se o půjčku, smluvní partner, může podat žalobu proti spotřebiteli pouze u soudu členského státu, v němž má spotřebitel bydliště. Poněvadž žalovaná má bydliště na území České republiky, jsou k projednání sporné věci příslušné (pravomocné) české soudy. Vztahy mezi účastníky se dle článku 6 odst. 1 písm. a) Nařízení Evropského parlamentu a Rady ([příjmení]) [číslo] ze dne [datum], o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I), řídí českým hmotným právem (nadto žalobkyně měla vstoupit jakožto postupník do veškerých práv souvisejících s postoupenou pohledávkou, která se s ohledem na smluvní základ řídí taktéž českým právem). 4. Na základě obsahu spisu a žalobkyní doložených listinných důkazů byla v řízení prokázána toliko existence platné a účinné smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené mezi původní věřitelkou a žalobkyní dne [datum] (dále také jen„ smlouva o postoupení“). Na základě článku II. smlouvy o postoupení došlo k postoupení 24 818 peněžitých pohledávek původní věřitelky na žalobkyni, přičemž jednotlivé postoupené pohledávky jsou dle článku II smlouvy o postoupení specifikovány v příloze [číslo] k této smlouvě, která je vyhotovena elektronicky na CD-ROM nosiči. Předmětná příloha (ani její příslušná pasáž) však nebyla soudu předložena a soud ani z jiných provedených důkazů nezjistil, jaké konkrétní pohledávky byly předmětem postoupení dle smlouvy o postoupení. K závěru o postoupení pohledávky, která je předmětem tohoto řízení, z původní věřitelky na žalobkyni nelze dospět ani na základě předloženého oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum] (které bylo žalovanému dle podacího archu odesláno dne [datum]), neboť tímto oznámením bylo žalovanému notifikováno postoupení pohledávky plynoucí ze smlouvy o úvěru [číslo] která měla být uzavřena mezi žalovaným a [právnická osoba] Samotné oznámení o postoupení pohledávky pak bylo učiněno [právnická osoba], tedy subjektem odlišným od původní věřitelky, přičemž jakýkoli vzájemný vztah mezi původní věřitelkou a [právnická osoba], nebyl žalobkyní tvrzen, ani z listinných důkazů zjištěn. V řízení tedy nebylo prokázáno, že by původní věřitelka postoupila na žalobkyni pohledávku plynoucí ze smlouvy o zápůjčce, kterou měla původní věřitelka s žalovaným uzavřít dne [datum] (přičemž právě takto je předmět řízení specifikován žalobními tvrzeními). 5. Podle § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 6. Podle § 1882 odst. 1 o. z. dokud postupitel dlužníka nevyrozumí, nebo dokud postupník postoupení pohledávky dlužníku neprokáže, může se dlužník své povinnosti zprostit tím, že splní postupiteli, nebo se s ním jinak vyrovná. 7. Soud předně zkoumal aktivní legitimaci žalobkyně a dospěl k závěru, že aktivní legitimace žalobkyně pro toto soudní řízení není dána, neboť žalobkyně neprokázala, že se dle § [číslo] a § 1880 odst. 1 o. z. stala právní nástupkyní původní věřitelky, a to pokud jde o pohledávku plynoucí z žalobkyní tvrzené smlouvy o zápůjčce uzavřené mezi původní věřitelkou a žalovaným dne [datum]. V souladu s § 1882 odst. 1 o. z. a ve spojení s ustálenou soudní praxí (např. nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 2276/06, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 30. 8. 2016, sp. zn. 23 Cdo 5458/2015) postačuje obecně k závěru o aktivní věcné legitimaci žalobce (jakožto postupníka, který v civilním řízení sporném uplatňuje právo na něj postoupené), pokud žalobce prokáže, že došlo k oznámení takového postoupení pohledávky ze strany předchozího věřitele dlužníkovi, případně že sám žalobce (či jiný postupník) dlužníkovi toto postoupení prokázal. Jak však plyne z výše uvedených závěrů, žalobkyně tyto skutečnosti předloženými listinami neprokázala, neboť z předložené smlouvy o postoupení (ani z jiných listinných důkazů) není zjistitelné, které konkrétní pohledávky byly na žalobkyni původní věřitelkou postoupeny. Na tomto závěru ničeho nemění ani odeslání oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum] žalovanému, neboť obsahem tohoto přípis je skutečnost, že [právnická osoba], postoupila na žalobkyni pohledávku plynoucí ze smlouvy o úvěru [číslo]. Jedná se tedy o oznámení postoupení pohledávky, která náležela společnosti odlišné od původní věřitelky (kterou je dle žalobních tvrzení i dle smlouvy o postoupení [právnická osoba] [příjmení], p. l. c.). Nadto oznámení o postoupení notifikuje postoupení pohledávky ze smlouvy o úvěru [číslo] což však není souladné s tvrzeními samotné žalobkyně o postupované pohledávce (která měla vzniknout ze smlouvy o zápůjčce ze dne [datum]). 8. V řízení bylo za splnění podmínek § 115a o. s. ř. rozhodnuto bez jednání, přičemž žalobkyně s tímto postupem výslovně souhlasila již v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu. Za nastalého procesního stavu tedy nebyl vůči žalobkyni aplikován postup dle § 118a odst. 1 a odst. 3 o. s. ř. Na základě uvedeného soud shrnuje, že nebylo možno vzít za prokázanou existenci postoupení tvrzené pohledávky za žalovaným z původní věřitelky na žalobkyni. Žalobkyně tedy neusnesla břemeno důkazní ohledně skutečností zakládajících její aktivní věcnou legitimaci, a soud proto žalobu v celém rozsahu zamítl (výrok I). Na podkladu učiněných skutkových a právních závěrů se soud dále nezabýval případným vznikem jakéhokoli závazku žalovaného vůči původní věřitelce, neboť takováto zjištění byla při absenci aktivní legitimace žalobkyně nadbytečná. 9. Dle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. by právo na náhradu nákladů řízení příslušelo plně úspěšnému žalovanému. Jelikož však žalovanému žádné náklady řízení nevznikly, soud rozhodl o nákladech řízení tak, jak je uvedeno ve výroku II tohoto rozsudku.