7 C 236/2020-26 — Okresní soud v Přerově

Žalobkyně se domáhala zaplacení částky [částka] s přísl. a uvedla, že se jedná o vrácení nesplaceného úvěru, který byl žalované poskytnut na základě smlouvy z [datum], a to včetně úroků a smluvní pokuty. Soud nemá za prokázáno, že došlo k uzavření smlouvy o úvěru. Z žádných předložených důkazů soud nemá za prokázáno, že by došlo k jakémukoli právnímu jednání žalované, které by směřovalo k uzavření tvrzené konkrétní smlouvy o úvěru. Žalobkyně nepředložila jakýkoli důkaz o tom, že by s žalovanou vůbec komunikovala a že by žalovaná jakýmkoli způsobem projevila svou vůli smlouvu o úvěru uzavřít. Její prohlášení o tom, že žalovaná učinila elektronicky úkon, že její jednání bylo zaznamenáno, že záznamy údajů o prvních jednáních v elektronickém systému jsou spolehlivé, provádějí se systematicky a posloupně jsou chráněny proti změnám, zůstala pouze v rovině tvrzení. Rovněž nelze souhlasit se závěrem, že smlouva je elektronicky podepsána Žalobkyně naprosto neobjasnila, jakým způsobem byla žalované údajně poskytnuta uživatelská jména a hesla, že se do systému těmito hesly skutečně přihlásila a odkliknutím odsouhlasila obsah smlouvy. Nejenže nebyla doložena jakákoli hodnověrnost systému vedeného žalobkyní a spolehlivost ověření identifikace jednající osoby, ale z předložených důkazů dokonce není vůbec zřejmé, že by kdokoli (natož žalovaná) jakýkoli úkon v nějakém systému učinil. Proto nelze dospět k závěru, že došlo k písemnému uzavření smlouvy, nehledě k tomu, že chybí jakýkoli projev vůle žalované takovou smlouvu uzavřít. Skutečnost, že žalobkyni jsou známa data žalované (jméno, příjmení, datum narození, adresa, telefon, číslo účtu) ještě neprokazují, že žalovaná jakkoliv s žalobkyní komunikovala a už vůbec neprokazují, že by učinila právní jednání směřující k uzavření smlouvy o úvěru včetně dalších vedlejších ujednání, jakými je odsouhlasení obchodních podmínek. Soud nemá za prokázáno, že by částka [částka] byla skutečně na účet žalované připsána a že by se tak dostala objektivně do její dispozice. Tuto skutečnost výpis z účtu žalobkyně není způsobilý prokázat. S ohledem na to, že poskytnutí peněžní částky žalované nebylo prokázáno, nemohl soud posoudit uplatněný nárok ani jako bezdůvodné obohacení. Nad rámec lze připomenout, že žalobkyně neuvedla jakákoli tvrzení o tom, jak splnila svou zákonnou povinnost prověřit schopnost žalované zápůjčku splácet (ust. § 86 odst.1 zák. č. 257/2016 Sb.) Žalobkyně se k jednání nedostavila a zbavila se tak možnosti, aby jí soud poskytl poučení o nutnosti doplnění tvrzení a důkazů podle § 118a odst.1 a 3 o.s.ř., které soud poskytuje pouze u jednání. Žalobkyně neunesla důkazní břemeno ohledně samotného uzavření smlouvy a ohledně poskytnutí peněžní částky žalované. Soud proto žalobu zamítl. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o.s.ř. s tím, že podle obsahu spisu úspěšné žalované v řízení náklady nevznikly.