10 C 194/2020-25 — Okresní soud v Přerově

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky ve výši [částka] s příslušenstvím s odůvodněním, že dne [datum] byl žalovaný převezen do záchytné stanice [název instituce] nemocnice [obec], kde mu byla poskytnuta potřebná [anonymizováno] péče. Za pobyt a ošetření vyúčtovala žalobkyně žalovanému náklady ve výši [částka] splatné do [datum]. Žalovaný dluh v termínu splatnosti neuhradil, a to ani po písemné upomínce ze dne [datum]. Žalobkyně požaduje rovněž zaplacení zákonných úroků z prodlení z dlužné částky. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Po stránce skutkové soud zjistil, že žalovaný byl [datum] přijat v záchytné stanici [název instituce] nemocnice [obec] a byla mu poskytnuta [anonymizováno] péče. U žalovaného byla zjištěna hladina alkoholu 2,99 promile. Žalobkyni za poskytnutou [anonymizováno] péči vznikly náklady ve výši [částka], které žalovaný uznal co do důvodu i výše a zavázal se k jejich úhradě do 8 dnů ode dne vystavení daňového dokladu (tj. [datum]). Žalobkyně vyzvala žalovaného písemně k úhradě dluhu upomínkou ze dne [datum]. 4. Podle ustanovení § 89e zákona č. 373/2011 Sb. o specifických [anonymizováno] službách, odst. 1 prokáže-li se přítomnost alkoholu nebo jiné návykové látky, hradí poskytovateli záchytné služby náklady na poskytnutou záchytnou službu osoba, které byla záchytná služba poskytnuta; tato osoba hradí i náklady na dopravu do záchytné stanice tomu, komu tyto náklady vznikly. Pokud byla záchytná služba poskytnuta nezletilé osobě, která není plně svéprávná, hradí náklady její zákonný zástupce. 5. Na základě důkazů provedených v tomto řízení soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Bylo prokázáno, že žalovaný byl převezen na záchytnou stanici [název instituce] nemocnice v [obec]. Za pobyt a ošetření byl žalovaný povinen uhradit dlužnou částku ve výši [částka], kterou žalovaný uznal co do důvodu a výše a zavázal se k její úhradě ve stanovené lhůtě. Žalobkyně žalovaného písemně vyzvala k úhradě dluhu, žalovaný však do dnešního dne ničeho neuhradil. Dlužník, který nesplní svůj dluh řádně a včas, je v prodlení. Podle ustanovení § 2053 platí vyvratitelná právní domněnka, že uznaný dluh v době jeho uznání trval. Žalovaný se tedy nesplněním svého dluhu dostal dnem následujícím po dni splatnosti do prodlení, tj. od [datum]. Vzhledem k tomu, že žalovaný se v řízení nebránil tím, že by žalovanou částku již uhradil či že zanikla jiným způsobem, soud žalobě v plném rozsahu vyhověl a přiznal žalobkyni rovně nárok na zaplacení zákonných úroků z prodlení ode dne následujícího po dni splatnosti závazku dle ustanovení § 1970 o.z. 6. O nákladech řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 1 věty prvé o. s. ř. a úspěšné žalobkyni přiznal účelně vynaložené náklady řízení. Za účelně vynaložené náklady je v uvedeném případě možno považovat pouze soudní poplatek ve výši [částka] a paušální náhradu za písemné podání ve věci a výzvu k plnění podle § 1, 2 vyhlášky č. 254/2015 Sb. ve výši [částka] za každý úkon, tedy [částka] Náklady řízení představující odměnu advokáta, režijní paušály, které byly žalobcem vynaloženy, nebyly potřebné k účelnému uplatňování práva, proto žalobci nebyly přiznány. Žalobce je státní příspěvkovou organizací, hospodařící s majetkem státu podle zákona č. 219/2000 Sb., je tedy státem řízen a na státní rozpočet v určitém rozsahu navázán, proto měl při vymáhání dlužných nákladů na vyšetření, ošetření a následný pobyt na záchytné stanici volit co možná nejšetrnější prostředky. Vzhledem ke skutečnosti, že se po skutkové i právní stránce jedná o jednoduchý spor, není zde dán důvod, proč by žalobu měl vyhotovovat a podávat soukromý subjekt – advokát. [název soudu] v obdobných případech zaujal stanovisko, že v takto jednoduché právní věci byl žalobce schopen zajistit si vyřešení tohoto případu vlastními prostředky (blíže rozhodnutí [název soudu] ve věcech I. ÚS 2929/07, IV. ÚS 3131/10, I. ÚS 195/11). Celkem tedy náklady řízení činí [částka], které je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni k rukám advokáta do tří dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 a § 149 odst. 1 o. s. ř.).