10 C 277/2020-24 — Okresní soud v Přerově

1. [příjmení] žalobou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky [částka] s příslušenstvím s odůvodněním, že [právnická osoba] (dále jen„ právní předchůdce“) poskytla žalovanému na základě smlouvy o zápůjčce [číslo] uzavřené dne [datum] peněžní prostředky ve výši [částka], které se žalovaný zavázal vrátit spolu s úrokem ve výši [částka] s úrokovou sazbou 23,72 % ročně, s odměnou za administrativní činnost ve výši [částka] a za hotovostní inkaso splátek ve výši [částka] ve [číslo] týdenních splátkách po [částka]. Žalovaný smluvené podmínky porušil, neboť nehradil splátky řádně a včas, uhradil pouze částku ve výši [částka]. Pohledávka za žalovaným byla na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne [datum] na žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne [datum]. Žalobkyně po žalovaném požaduje zaplacení částky [částka] sestávající z dlužné jistiny [částka], dlužných úhrad [částka], kapitalizovaných úroků [částka], kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení [částka], úroků ve výši 23,72 % z dlužné jistiny [částka] od [datum] do zaplacení, zákonných úroků z prodlení z dlužné jistiny [částka] od [datum] do zaplacení. Právní předchůdkyně žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného na základě informací získaných od žalovaného s odbornou péčí, tyto informace byl zaznamenány do karty zákazníka a ověřeny doklady vyžádanými od žalovaného. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Ze smlouvy o zápůjčce ze dne [datum] [číslo] uzavřené mezi [právnická osoba] a žalovaným soud zjistil, že původní věřitel poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši [částka] v hotovosti v den podpisu smlouvy. V souladu s touto smlouvu se žalovaný zavázal zaplatit původnímu věřiteli poplatek za poskytnutí půjčky v celkové výši [částka], tj. [částka] sjednaný úrok s úrokovou sazbou 23,72 % ročně, odměnu za administrativní činnost ve výši [částka] a odměna za hotovostní inkaso splátek ve výši [částka]. Celá půjčka včetně poplatku měla být žalovaným zaplacena v [číslo] týdenních splátkách po [částka]. Ze smlouvy o postoupení pohledávky a oznámení o postoupení pohledávky soud zjistil, že pohledávka za žalovaným byla původním věřitelem postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] na žalobkyni. Uvedenou skutečnost o postoupení pohledávky byla žalovanému oznámena přípisem ze dne [datum]. Z předžalobní výzvy bylo zjištěno, že žalobkyně odeslala žalovanému na poslední známou adresu výzvu ze dne [datum], v níž vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky ve lhůtě do [datum]. Z karty zákazníka bylo zjištěno, že žalovaný měl příjem (důchod) ve výši [částka], výdaje za nájem činily [částka], ostatní výdaje [částka], použitelný příjem [částka]. 4. Podle ustanovení § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. 5. Podle ustanovení § 2392 odst. 1 o.z. při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky. Totéž platí o zápůjčce poskytnuté v cenných papírech. 6. Podle ustanovení § 2395 o.z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 7. Podle ustanovení § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 8. Podle ustanovení § 580 odst. 1 o.z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle ustanovení § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 9. Podle § 9 odst. 1 zák. č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru ve znění účinném ke dni podpisu smlouvy mezi účastníky je věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr (vztahuje se i na smlouvu o půjčce dle § 1 citovaného zákona), či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. 10. Z rozsudku [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka] vyplývá, že pouhé předložení ničím nedoložených prohlášení spotřebitele není dostatečné k řádnému posouzení úvěruschopnosti dlužníka. Poskytovatel je povinen aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat, a proto za součást odborné péče poskytovatele úvěru se považuje taková obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje. Jedině takovýto skutkový podklad, který podmiňuje analýzu pasivní a aktivní stránky majetkových poměrů dlužníka, vede k odpovídajícímu zjištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem. 11. [název soudu] k úvěrovým smlouvám ve spotřebitelských vztazích v rozsudku ze dne [datum rozhodnutí] sp. zn. [spisová značka] mimo jiné uvedl, že důsledky neschopnosti splácet úvěr se netýkají jen dlužníka (spotřebitele), ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů. Proto je na věřiteli (zde vedlejší účastníci), aby dlužníka - spotřebitele (zde stěžovatele) náležitě před poskytnutím úvěru prověřil (posoudil jeho schopnost úvěr splácet). Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet. Neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva podle [název soudu] neplatná. 12. Na základě shora uvedeného skutkového stavu a s odkazem na citovaná zákonná ustanovení, soud uzavřel, že mezi právním předchůdcem žalobkyně jako podnikatelem a žalovaným jako spotřebitelem byla uzavřena spotřebitelská smlouva o zápůjčce ve smyslu ustanovení § 2390 obč. zák., která je spotřebitelským úvěrem podle § 2 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a na základě níž byla žalovanému poskytnuta zápůjčka ve výši [částka] v hotovosti v den podpisu smlouvy. V daném případě žalobkyně v řízení tvrdila, že její právní předchůdkyně zkoumala úvěruschopnost s odbornou péčí na základě informací získaných od žalovaného, které zaznamenala do karty zákazníka a údaje ověřila doklady vyžádanými od žalovaného. K prokázání těchto svých tvrzení předložila žalobkyně pouze kartu zákazníka podepsanou žalovaným, z níž vyplývá, že žalovaný měl příjem (důchod) ve výši [částka], tvrzené výdaje celkem [částka] (tj. nájem [částka], [částka] ostatní výdaje). Soud má v daném případě za to, že úvěruschopnost žalovaného byla právní předchůdkyní žalobkyně zkoumána nedostatečným způsobem pouze na základě údajů sdělených žalovaným, což je dle shora uvedené judikatury zcela nedostatečné. Soudu nebyly předloženy žádné další důkazy prokazující, že by údaje uvedené v kartě zákazníka byly nějakým způsobem ověřovány. Navíc má soud za to, že z údajů uvedených v kartě zákazníka vyplývá, že jsou zde oprávněné pochybnosti o schopnosti žalovaného splatit úvěr v celkové výši [částka] za situace, kdy měl příjem ve výši [částka] a tvrzené výdaje ve výši [částka], z toho nájem měl činit [částka], kdy takové výdaje se soudu jeví jako nepravděpodobné. Použitelný příjem žalovaného tak měl být ve výši [částka], přičemž splátka úvěru činila [částka] měsíčně. Na základě takto zjištěného skutkového stavu nemohl soud dospět k závěru o tom, že věřitel splnil zákonem uloženou povinnost dostatečně posoudit úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí. Právní předchůdce žalobkyně tedy poskytl zápůjčku, aniž by bylo zřejmé, zda ji bude žalovaný schopen splácet. S ohledem na shora uvedené soudu nezbylo v daném případě než uzavřít, že smlouva o zápůjčce, uzavřená mezi účastníky dne [datum], je podle ustanovení § 9 odst. 1 věta druhá zákona o spotřebitelském úvěru neplatná. Jedná se přitom o absolutní neplatnost, tedy nep