16 C 308/2020-25 — Okresní soud v Přerově

1. Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z ustanovení § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”). 2. Předmětem řízení je spor o zaplacení částky [částka] s příslušenstvím, kterou podle skutkových tvrzení dluží žalovaný žalobci na základě smlouvy o úvěru uzavřené elektronickými prostředky komunikace na dálku dne [datum] mezi právním předchůdcem žalobce [právnická osoba] s.r.o. [obec] a žalovaným, na jejímž základě měl předchůdce žalobce žalovanému poskytnout peněžní prostředky ve výši [částka], jež se žalovaný zavázal věřiteli vrátit bez poplatku, s úrokem [částka] a bez RPSN, nejpozději do [datum] pod sankcí sjednaných smluvních pokut a tzv. oprávněných vynaložených nákladů za výzvy k úhradě ve výši„ [částka] týdně“. Žalovaný ale své smluvní povinnosti nesplnil, neboť dluh řádně nezaplatil. Smlouvou ze dne [datum] předchůdce pohledávku postoupil na žalobce, který nyní po žalovaném požaduje neuhrazenou jistinu ve výši [částka] i s příslušenstvím. 3. Žalovaný se k žalobě přes výzvu soudu nevyjádřil, v řízení zůstal zcela pasivní, neplnil své procesní povinnosti ve smyslu § 101 odst. 1 o.s.ř. (tvrdit významné skutečnosti důležité pro rozhodnutí a plnit důkazní a jiné povinnosti), tvrzený nárok žalobce ani jeho výši vůbec nezpochybňoval ani nerozporoval a k nařízenému jednání soudu se bez omluvy nedostavil. Soud proto postupoval podle § 100 odst. 1 a § 101 odst. 3 o.s.ř. a věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného, přitom vycházel z obsahu spisu a provedených důkazů. 4. Soud učinil následující závěr o skutkovém stavu věci. Žalobce žádným věrohodným důkazem neprokázal, že jeho právní předchůdce uzavřel s žalovaným dne [datum] (ani jindy) platnou smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. Žalobcem předložená formulářová smlouva o úvěru neobsahuje vlastoruční ani elektronický podpis žalovaného, a v předložené smlouvě, která je podle obsahu dopředu vypracovaným formulářem, chybí nejen podpis, ale také jakýkoliv projev žalovaného, z něhož by bylo možno usuzovat jeho vůli takovou smlouvu uzavřít. Ze záhlaví a z obsahu prohlášení nebo smlouvy nelze ani zjistit, kdo předchůdci žalobce údaje o jménu, příjmení, bydlišti, mobilním telefonu, internetové adrese případně číslu nějakého účtu apod. skutečně poskytl. Pouhé uvedení těchto údajů do smlouvy nemůže sloužit k prokázání projevu vůle žalovaného jako účastníka smluvního vztahu ani nahrazovat jeho podpis, a to zvláště za situace, kdy je obecně známo, že tyto osobní údaje lze prostřednictvím internetu apod. bez obtíží sehnat, neboť obdobné firmy s těmito osobními údaji obchodují, a použít je bez vědomí osoby, které se týkají. Nedostatek podpisu nemůže zhojit ani daňové přiznání žalovaného za rok 2016, předaného finančnímu úřadu téměř 4 měsíce před údajným uzavřením smlouvy, ani výpis z účtu neoznačeného majitele, který byl zřetelně zhotoven až po datu [datum], tj. po údajném uzavření smlouvy. Z těchto podkladů nelze ani prokazatelně zjistit, zda se vůbec měly vztahovat k projednávané věci nebo k jiným, předchozím závazkům žalovaného. Smlouva o úvěru mohla být uzavřena i formou komunikace na dálku prostřednictvím mimo jiné internetu apod., avšak v takovém případě bylo na žalobci, aby jednoznačně prokázal, že k platnému uzavření smlouvy o úvěru skutečně došlo, což žalobce v projednávané věci nesplnil. 5. Žalobce navíc nepředložil soudu žádný věrohodný doklad o tom, že by tvrzená částka [částka] byla skutečně připsána [datum] (ani jindy) na účet žalovaného podle § 1957 o.z., aby s ní mohl nakládat. Z výpisu z neoznačeného účtu, do kterého sám žalobce viditelně zasahoval a manipuloval s jeho obsahem, ani z dalších předložených listin, žádná taková skutečnost objektivně nevyplývá. 6. Na základě zjištěného skutkového stavu věci soud uzavřel, že žalobce existenci ani oprávněnost uvedeného nároku vyplývajícího buď z tvrzené smlouvy o zápůjčce ani z titulu bezdůvodného obohacení nedoložil. Proto žalobu jako nedůvodnou v celém rozsahu zamítl. 7. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o.s.ř. Poněvadž podle obsahu spisu procesně úspěšnému žalovanému náklady řízení nevznikly, soud nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení žádnému z účastníků.