19 C 277/2020-27 — Okresní soud v Přerově

1. Předmětem řízení je spor o zaplacení částky [částka] s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení. Dle žalobních tvrzení jistina pohledávky představuje žalovaným neuhrazenou zápůjčku, která mu byla bezhotovostně poskytnuta [právnická osoba] [příjmení] p.l.c. (dále také jen„ původní věřitelka“), a to na základě mezi nimi uzavřené smlouvy o zápůjčce ze dne [datum]. Pohledávka včetně příslušenství byla na žalobkyni postoupena. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a do vydání rozsudku zůstal zcela procesně pasivní. Soud věc projednal a rozhodl při jednání dne [datum] v nepřítomnosti účastníků za splnění podmínek § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), neboť žalobkyně i její zástupkyně svou neúčast u jednání omluvily, a žalovaný, ač řádně předvolán, se k jednání bez omluvy nedostavil. 3. Soud se nejprve zabýval otázkou pravomoci českého soudu k rozhodnutí. Žalobkyně je právnickou osobou mající sídlo na území Kyperské republiky, tj. v členském státu Evropské unie. Žalovaný je občanem České republiky (rovněž členského státu Evropské unie), na jejímž území má bydliště. Mezinárodní příslušnost (pravomoc) českých soudů k projednání a rozhodnutí sporu o spotřebitelskou zápůjčku pak vyplývá z článku 17 odstavce 1 písm. b) a článku 18 odstavec 2 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) [číslo] ze dne [datum], o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, podle něhož jedná-li se o půjčku, smluvní partner, může podat žalobu proti spotřebiteli pouze u soudu členského státu, v němž má spotřebitel bydliště. Poněvadž žalovaný má bydliště na území České republiky, jsou k projednání sporné věci příslušné (pravomocné) české soudy. Vztahy mezi účastníky se dle článku 6 odst. 1 písm. a) Nařízení Evropského parlamentu a Rady ([příjmení]) [číslo] ze dne [datum], o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I), řídí českým hmotným právem (nadto žalobkyně měla vstoupit jakožto postupník do veškerých práv souvisejících s postoupenou pohledávkou, která se s ohledem na smluvní základ řídí taktéž českým právem). 4. Po provedeném dokazování byla v řízení prokázána toliko existence platné a účinné smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené mezi původní věřitelkou a žalobkyní dne [datum] (dále také jen„ smlouva o postoupení“). Na základě článku II. smlouvy o postoupení došlo k postoupení 24 818 peněžitých pohledávek původní věřitelky na žalobkyni, přičemž jednotlivé postoupené pohledávky jsou dle článku II smlouvy o postoupení specifikovány v příloze [číslo] k této smlouvě, která je vyhotovena elektronicky na CD-ROM nosiči. Předmětná příloha (ani její příslušná pasáž) však nebyla soudu předložena a soud ani z jiných provedených důkazů nezjistil, jaké konkrétní pohledávky byly předmětem postoupení dle smlouvy o postoupení. K závěru o postoupení pohledávky, která je předmětem tohoto řízení, z původní věřitelky na žalobkyni nelze dospět ani na základě předloženého oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum] (které bylo žalovanému dle podacího archu odesláno dne [datum]), neboť citované oznámení je činěno [právnická osoba], tedy subjektem odlišným od původní věřitelky. Nadto žalobkyní tvrzená smlouva o zápůjčce (z níž odvozuje uplatněný nárok) je tvrzeními identifikována toliko co do data uzavření ([datum]); postoupená pohledávka je však v oznámení o postoupení označena [číslo] které je přiřazeno ke smlouvě úvěrové – tedy žalobou uplatněný nárok nelze s nárokem obsaženým v oznámení o postoupení pohledávky ztotožnit, taktéž nelze oznamovatelku postoupení ztotožnit s původní věřitelkou. 5. Podle § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 6. Podle § 1882 odst. 1 o. z. dokud postupitel dlužníka nevyrozumí, nebo dokud postupník postoupení pohledávky dlužníku neprokáže, může se dlužník své povinnosti zprostit tím, že splní postupiteli, nebo se s ním jinak vyrovná. 7. Soud předně zkoumal aktivní legitimaci žalobkyně a dospěl k závěru, že aktivní legitimace žalobkyně pro toto soudní řízení není dána, neboť žalobkyně se dle § 1879 a § 1880 odst. 1 o. z. nestala právní nástupkyní původní věřitelky, a to pokud jde o pohledávku plynoucí z žalobkyní tvrzené smlouvy o zápůjčce ze dne [datum]. V souladu s § 1882 odst. 1 o. z. a ve spojení s ustálenou soudní praxí (např. nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 2276/06, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 30. 8. 2016, sp. zn. 23 Cdo 5458/2015) postačuje obecně k závěru o aktivní věcné legitimaci žalobce (jakožto postupníka, který v civilním řízení sporném uplatňuje právo na něj postoupené), pokud žalobce prokáže, že došlo k oznámení takového postoupení pohledávky ze strany předchozího věřitele dlužníkovi, případně že sám žalobce (či jiný postupník) dlužníkovi toto postoupení prokázal. Jak však plyne z výše uvedených závěrů, žalobkyně tyto skutečnosti předloženými listinami neprokázala. Na tomto závěru ničeho nemění ani odeslání přípisu (oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum]) [právnická osoba], žalovanému, neboť předně toto oznámení učinila osoba odlišná od původní věřitelky, zároveň obsahem tohoto přípisu je postoupení pohledávky za žalovaným plynoucí ze smlouvy o úvěru [číslo] což však není souladné s tvrzeními samotné žalobkyně o postupované pohledávce (která měla vzniknout ze smlouvy o zápůjčce ze dne [datum]). 8. V řízení bylo za splnění podmínek § 101 odst. 3 o. s. ř., jednáno bez účasti žalobkyně. Svou nepřítomností u nařízeného jednání pak žalobkyně zavinila nemožnost poskytnout jí poučení dle § 118a odst. 1 a odst. 3 o. s. ř. o následcích neúplných žalobních tvrzení a o neprokázání rozhodných skutečností. Na základě uvedeného tedy nebylo možno posoudit (a vzít za prokázanou) existenci postoupení tvrzené pohledávky za žalovaným na žalobkyni. Žalobkyně tedy neusnesla břemeno důkazní ohledně skutečností zakládajících její aktivní věcnou legitimaci, a soud proto žalobu v celém rozsahu zamítl (výrok I). Na podkladu učiněných skutkových a právních závěrů se soud dále nezabýval případným vznikem jakéhokoli závazku žalovaného vůči původní věřitelce, neboť takováto zjištění byla při absenci aktivní legitimace žalobkyně nadbytečná. 9. Dle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. by právo na náhradu nákladů řízení příslušelo plně úspěšnému žalovanému. Jelikož však žalovanému žádné náklady řízení nevznikly, soud rozhodl o nákladech řízení tak, jak je uvedeno ve výroku II tohoto rozsudku.