19 C 287/2020-22 — Okresní soud v Přerově

1. Předmětem řízení je spor o zaplacení částky [částka] s příslušenstvím. Dle žalobních tvrzení jistina pohledávky představuje v části [částka] žalovanou neuhrazený úvěr, který jí byl ve výši [částka] bezhotovostně (na bankovní účet č. [bankovní účet]) poskytnut [právnická osoba] (dále také jen„ původní věřitelka“), a to na základě mezi nimi uzavřené smlouvy o úvěru ze dne [datum]. V části [částka] jistina pohledávky představuje v úvěrové smlouvě sjednaný poplatek za poskytnutí úvěru (sjednaný ve výši [částka]). Dále žalobkyně požadovala zákonný úrok z prodlení z částky [částka] za období od [datum] do zaplacení s tím, že splatnost závazku měla být sjednána do [datum]. Pohledávka včetně příslušenství byla na žalobkyni postoupena. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a do vydání rozsudku zůstala zcela procesně pasivní. Soud věc projednal a rozhodl při jednání dne [datum] v nepřítomnosti účastnic za splnění podmínek § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), neboť žalobkyně i její zástupce svou neúčast u jednání omluvili, a žalovaná, ač řádně předvolána, se k jednání bez omluvy nedostavila. 3. Provedeným dokazováním byla v řízení prokázána toliko existence platné a účinné smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené mezi [právnická osoba] [příjmení], p. l. c., a žalobkyní dne [datum] (dále také jen„ smlouva o postoupení“). Dle položky [číslo] v seznamu pohledávek (který byl součástí smlouvy o postoupení) byla na žalobkyni postoupena také pohledávka [právnická osoba] [příjmení], p. l. c., za žalovanou ve výši [částka] plynoucí ze smlouvy toliko označené [číslo] O této skutečnosti byla také vyrozuměna žalovaná. K závěru o postoupení pohledávky, která je předmětem tohoto řízení, z původní věřitelky (která je žalobkyní označena jako [právnická osoba]) na žalobkyni však nelze dospět (a to ani na základě jiných žalobkyní předložených listinných důkazů), neboť citovaná smlouva o postoupení na straně postupitelky a oznámení o postoupení byly učiněny [právnická osoba] [příjmení], p. l. c., tedy subjektem odlišným od původní věřitelky tvrzené žalobkyní. Jakákoli souvislost mezi [právnická osoba], a [právnická osoba] [příjmení], p. l. c., nebyla tvrzena ani nevyplývá z žalobkyní doložených listin. 4. Podle § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 5. Podle § 1882 odst. 1 o. z. dokud postupitel dlužníka nevyrozumí, nebo dokud postupník postoupení pohledávky dlužníku neprokáže, může se dlužník své povinnosti zprostit tím, že splní postupiteli, nebo se s ním jinak vyrovná. 6. Soud předně zkoumal aktivní legitimaci žalobkyně a dospěl k závěru, že aktivní legitimace žalobkyně pro toto soudní řízení není dána, neboť žalobkyně se dle § 1879 a § 1880 odst. 1 o. z. nestala právní nástupkyní původní věřitelky [právnická osoba], a to pokud jde o pohledávku plynoucí z žalobkyní tvrzené smlouvy o úvěru ze dne [datum]. V souladu s § 1882 odst. 1 o. z. a ve spojení s ustálenou soudní praxí (např. nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 2276/06, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 30. 8. 2016, sp. zn. 23 Cdo 5458/2015) postačuje obecně k závěru o aktivní věcné legitimaci žalobce (jakožto postupníka, který v civilním řízení sporném uplatňuje právo na něj postoupené), pokud žalobce prokáže, že došlo k oznámení takového postoupení pohledávky ze strany předchozího věřitele dlužníkovi, případně že sám žalobce (či jiný postupník) dlužníkovi toto postoupení prokázal. Jak však plyne z výše uvedených závěrů, žalobkyně tyto skutečnosti předloženými listinami neprokázala. Na tomto závěru ničeho nemění ani odeslání přípisu (oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum]) [právnická osoba] [příjmení], p. l. c, žalované, neboť toto oznámení učinila osoba odlišná od původní věřitelky (za kterou žalobkyně označila [právnická osoba]). 7. V řízení bylo za splnění podmínek § 101 odst. 3 o. s. ř., jednáno bez účasti účastnic. Svou, byť omluvenou, nepřítomností u nařízeného jednání pak žalobkyně zavinila nemožnost poskytnout jí poučení dle § 118a odst. 1 a odst. 3 o. s. ř. o následcích neúplných žalobních tvrzení a o neprokázání rozhodných skutečností. Na základě uvedeného tedy nebylo možno posoudit (a vzít za prokázanou) existenci postoupení tvrzené pohledávky za žalovanou na žalobkyni. Žalobkyně tedy neusnesla břemeno důkazní ohledně skutečností zakládajících její aktivní věcnou legitimaci, a soud proto žalobu v celém rozsahu zamítl (výrok I). Na podkladu učiněných skutkových a právních závěrů se soud dále nezabýval případným vznikem jakéhokoli závazku žalované vůči původní věřitelce, neboť takováto zjištění byla při absenci aktivní legitimace žalobkyně nadbytečná. 8. Dle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. by právo na náhradu nákladů řízení příslušelo plně úspěšné žalované. Jelikož však žalované žádné náklady řízení nevznikly, soud rozhodl o nákladech řízení tak, jak je uvedeno ve výroku II tohoto rozsudku.