20 C 133/2021-26 — Okresní soud v Přerově

1. Žalobou doručenou soudu dne [datum] se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení celkem částky [částka] s příslušenstvím a náhrady nákladů řízení s odůvodněním, že její právní předchůdkyně [právnická osoba] se sídlem v [obec] (dále jen právní předchůdkyně) uzavřela s žalovanou smlouvu o půjčce a žalovaná poskytnuté peněžní prostředky a jejich příslušenství v dohodnuté době nevrátila. Smlouva o půjčce [číslo] byla uzavřena dne [datum] a na jejím základě poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalované částku [částka] (kterou měla žalovaná převzít v hotovosti), a žalovaná se zavázala ji vrátit spolu s dohodnutým úrokem 20,98 % ročně v celkové výši [částka], s poplatkem za administrativní činnost [částka] a s poplatkem za hotovostní inkaso splátek [částka] a s pojištěním [částka] Celkem se tedy žalovaná zavázala uhradit částku [částka] formou 43 týdenních splátek po [částka], přičemž poslední splátka byla splatná dnem [datum]. Žalovaná ale smluvené podmínky porušila, neboť uhradila pouze částku [částka], z toho [částka] na úrok za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy, [částka] na poplatek za hotovostní inkaso splátek a [částka] na poplatek za pojištění. Žalobkyně nyní požaduje po žalované vedle jistiny [částka] a poplatků [částka] také kapitalizovaný smluvní úrok ve výši [částka] (kapitalizovaný smluvní úrok ve výši 20,98 % ročně z jistiny za dobu od [datum] do [datum]), kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši [částka] (kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z jistiny za dobu od [datum] do [datum]), smluvní úrok ve výši 20,98 % ročně z jistiny od [datum] do zaplacení a úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z jistiny od [datum] do zaplacení. Žalobkyně v žalobě obecně popsala, jak její právní předchůdkyně s odbornou péčí profesionála v oboru úvěrování u všech tří smluv o půjčce zjišťovala a posuzovala úvěruschopnost žalované podle § 9 zákona č. 145/2010 Sb. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] došlo k postoupení pohledávky vůči žalované z právní předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni a žalované bylo postoupení oznámeno dopisem ze dne [datum]. 2. Žalovaná se k žalobě přes výzvu soudu písemně nevyjádřila. Soud pak věc projednal a rozhodl při jednání dne [datum], ze kterého se žalobkyně omluvila a žalovaná se k jednání osobně dostavila. Při jednání žalovaná uvedla, že si není vědoma, o jakou smlouvu se jedná. K důkazu provedené smlouvě o půjčce ze dne [datum] pak uvedla, že podpis na smlouvě není její. Podepisuje se různě a její podpis je na kartě zákazníka, na smlouvě však není její podpis. Nepamatuje si, že by na uvedenou smlouvu něco hradila. Závěrem navrhla žalobu zamítnout. 3. Soud k důkazu provedl listiny, kterých se dovolávala žalobkyně. Z listiny označené jako smlouva o půjčce označená [číslo] ze dne [datum] a z listiny označené jako karta zákazníka ze dne [datum] bylo zjištěno, že obě listiny obsahují údaje právní předchůdkyně žalobkyně a žalované, obě listiny jsou opatřeny podpisy, přičemž na každé z listin je u jména žalované uveden jinak vypadající podpis (na smlouvě o půjčce je uvedeno ne zcela čitelné příjmení a na kartě zákazníka je uvedeno příjmení i jméno, přičemž příjmení je částečně čitelné a jméno je čitelné). Z dalších listinných důkazů soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně se s žalobkyní dohodla o převedení pohledávek za žalovanou a tuto dohodu žalované oznámila dopisem ze dne [datum] odeslaným poštou dne [datum], ve kterém žalovanou zároveň vyzvala k úhradě dlužných částek ze tří smluv o půjčce ve lhůtě 10 dní od doručení výzvy. Žalobkyně dále vyzvala žalovanou k úhradě před podáním žaloby. 4. Na základě provedených důkazů soud nevzal za prokázané, že by žalovaná žalobkyni poskytnuté peněžní prostředky alespoň částečně vrátila. Přestože uvedenou skutečnost sama žalobkyně v žalobě tvrdila, tak tato skutečnost z žádných provedených důkazů nevyplývá a žalovaná sama uvedla, že si to nevybavuje. 5. Na zjištěný skutkový stav soud navázal právním hodnocením a dospěl k následujícím právním závěrům. Předně soud dospěl k závěru, že žalobkyně je aktivně legitimována k podání žaloby, neboť jí tvrzené postoupení pohledávek za žalovanou z právní předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni je platným postoupením pohledávek ve smyslu § 1879 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“). 6. Dále se soud zabýval samotnými tvrzenými nároky žalobkyně proti žalované, a to zejména otázkou uzavření smlouvy o půjčce s ohledem na tvrzení žalované, že podpis na smlouvě není její. Žalovaná tímto svým prohlášením zpochybnila pravost předložené soukromé listiny ve smyslu § 565 o. z. Soud přitom nemá za to, že by se jednalo o listinu, kterou žalovaná zjevně podepsala, neboť žalovaná vyloučila, že by byl podpis na smlouvě o půjčce její, ale zároveň uvedla, že podpis na kartě zákazníka je její. Oba podpisy jsou přitom rozdílné a nelze proto uzavřít, že by se v obou případech zjevně jednalo o podpis žalované na obou listinách. Popřením existence vlastního podpisu na smlouvě o půjčce tak žalovaná zpochybnila pravost listiny, a je na žalobkyni, která se listiny dovolává jako důkazu (dovozuje pro sebe z listiny příznivý následek), aby prokázala pravost listiny, tedy že listinu skutečně podepsala žalovaná. Žalovaná sama pak uvedla, že si nevybavuje, že by smlouvu podepisovala, ani že by platila nějaké splátky (žalobkyně tvrdila, že žalovaná uhradila splátky v celkové výši [částka], což odpovídá dvěma týdenním splátkám), přičemž k okolnostem podpisu smlouvy ani k úhradě splátek žalobkyně neposkytla žádná další tvrzení ani důkazy. Žalobkyně tedy v řízení neunesla břemeno tvrzení a důkazní ke skutečnosti rozhodné pro rozhodnutí, přičemž se svou neúčastí při jednání sama připravila o poskytnutí poučení a případné dodatečné lhůty k prokázání tvrzených skutečností ve smyslu § 118a odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“). S ohledem na neunesení důkazního břemene ohledně pravosti listiny ze strany žalobkyně (jde-li konkrétně o pravost jejího podpisu žalovanou) pak soud musel uzavřít, že nebylo prokázáno tvrzení žalobkyně o uzavření smlouvy o úvěru a v ní stvrzené poskytnutí finanční hotovosti žalované. Proto soud výrokem I. tohoto rozsudku žalobu zamítl. 7. O náhradě nákladů řízení soud ve výroku II. tohoto rozsudku rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. V řízení měla žalovaná větší procesní úspěch, avšak žalovaná se práva náhrady nákladů výslovně vzdala, proto soud nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení žádnému z účastníků.