7 C 271/2021-29 — Okresní soud v Přerově

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky ve výši [částka] s příslušenstvím. Uvedla, že dne [datum] uzavřel žalovaný s právní předchůdkyní žalobkyně, [právnická osoba] Finance, x [právnická osoba] (dále jen„ původní věřitel“), smlouvu o úvěru [číslo] platnou a účinnou ve znění smlouvy o úvěru téhož čísla ze dne [datum] (dále jen„ smlouva o úvěru“). Na základě smlouvy o úvěru poskytl původní věřitel žalovanému úvěr ve výši [částka], přičemž žalovaný se zavázal původnímu věřiteli vrátit částku [částka] spolu s příslušenstvím do [datum]. Vzhledem ke skutečnosti, že smlouva o úvěru byla uzavřena v elektronické podobě, žalovaný projevil svoji vůli uzavřít smlouvu o úvěru tzv. verifikační platbou, kdy převedl částku [částka] představující tzv. verifikační platbu ze svého účtu na účet původního věřitele. Žalovaný čerpal úvěr bezhotovostně převodem na svůj účet. Žalovaný o půjčku zažádal online na internetových stránkách [webová adresa], kde vyplnil požadované registrační údaje ve formuláři, jehož součástí bylo zadání čísla občanského průkazu a poskytnutí kopie občanského průkazu. V rámci dokončení žádosti o půjčku provedl žalovaný tzv. verifikační platbu, kterou odeslal z osobního bankovního účtu vedeného na jeho jméno. Verifikační platba slouží k prokázání totožnosti žalovaného, k ochraně jeho osobních údajů před zneužitím a je jí dokončena žádost o půjčku. Žádost o půjčku byla žalovanému následně schválena a byla mu poskytnuta částka jistiny ve výši [částka] na účet, ze kterého dříve odeslal verifikační platbu. Tímto žalovaný čerpal úvěr. Žalovaný však sjednanou částku neuhradil řádně a včas. Tímto mu vznikla povinnost zaplatit původnímu věřiteli smluvní pokutu ve výši 0,1 % ze splatné, avšak nezaplacené částky, a to za každý den prodlení, a zároveň povinnost zaplatit paušální náhradu výdajů spojených s upomínáním. Pohledávka za žalovaným byla následně na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] s účinností ke dni [datum] převedena na žalobkyni, přičemž změna v osobě věřitele byla žalovanému oznámena přípisem. 2. Žalovaný se po celou dobu řízení k žalobě nevyjádřil. 3. Z oznámení postoupení pohledávky ze dne [datum] učiněné postupitelem ve spojení se smlouvou o postoupaní pohledávek z [datum] má soud za prokázáno, že pohledávka za žalovaným byla postoupena žalobkyni. 4. Z výpisu z účtu u ČSOB č. [bankovní účet] vedeného na [právnická osoba] za období od [datum] do [datum] soud zjistil, že dne [datum] byla z tohoto účtu odeslána na účet č. [bankovní účet] s názvem„ [příjmení] [jméno]“ částka ve výši [částka] pod variabilním symbolem [číslo] s popisem„ Pujcka od [webová adresa] [číslo]“. 5. Z výpisu z účtu u ČSOB č. [bankovní účet] vedeného na [právnická osoba] za období od [datum] do [datum] soud zjistil, že dne [datum] byla na tento účet připsána z účtu č. [bankovní účet] s názvem„ [celé jméno žalovaného]“ částka ve výši [částka] pod variabilním symbolem [číslo] s poznámkou„ Podepisuji“. 6. Podle ustanovení § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ OZ“), věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 7. Podle ustanovení § 1880 odst. 1 OZ postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. 8. Podle ustanovení § 1882 odst. 1 OZ dokud postupitel dlužníka nevyrozumí, nebo dokud postupník postoupení pohledávky dlužníku neprokáže, může se dlužník své povinnosti zprostit tím, že splní postupiteli, nebo se s ním jinak vyrovná. 9. Podle ustanovení § 2395 OZ smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 10. Soud dospěl k závěru, že žalobkyně neprokázala uzavření smlouvy o úvěru mezi původním věřitelem a žalovaným. Žalobkyně v řízení předložila listiny nadepsané jako„ Smlouva o úvěru [číslo] ze dne [datum], přičemž ani jedna z těchto listin není žádnou ze smluvních stran podepsána. Skutečnost podepsání smlouvy o úvěru není prokázána ani listinou nadepsanou jako„ Výpis z účtu“ od ČSOB obsahující tzv. verifikační platbu. Tato listina prokazuje pouze skutečnost, že dne [datum] byla na účet právní předchůdkyně žalobkyně připsána z účtu se jménem žalovaného částka ve výši [částka]. Tzv. verifikační platba přitom nijak neprokazuje, že by žalovaný podepsal listinu, jejímž obsahem by byla smlouva o úvěru s konkrétně sjednanými právy a povinnostmi, anebo jinak projevil vůli být obsahem této listiny vázán. O takovém projevu vůle je nutno pochybovat zejména s ohledem na dobu, kdy byla platba učiněna, tj. více než 4 roky před tvrzeným uzavřením smlouvy. Nadto je třeba uvést, že i kdyby tzv. verifikační platba obsahovala ve svém popisu konkrétnější vyjádření účelu, tak přesto nelze najisto postavit identitu osoby provádějící transakci, a tudíž s jistotou uzavřít, že smlouvu podepsal právě žalovaný. S ohledem na shora uvedené nemá soud za prokázané, že by původní věřitel a zejména poté žalovaný podepsali listinu nadepsanou jako„ Smlouva o úvěru [číslo]“. 11. Pokud se týká poskytnutí peněžních prostředků žalovanému. ve výši [částka], dospěl soud k závěru, že žalobkyně rovněž neprokázala jejich poskytnutí. Z předloženého výpisu z účtu vedeného na právní předchůdkyně žalobkyně má soud za prokázané, že z účtu č. [bankovní účet] byla na účet č. [bankovní účet] odeslána částka ve výši [částka]. Uvedený výpis ovšem neprokazuje tu skutečnost, že tato částka byla na účet adresáta skutečně připsána a ani skutečnost, že účet č. [bankovní účet] patří žalovanému, jelikož pouhé označení účtu jako„ [příjmení] [jméno]“ nemůže vést k závěru o ztotožnění žalovaného právě s tímto účtem (a to i s ohledem na časový odstup od tvrzené verifikační platby). Z výše provedených důkazních prostředků nemá tedy soud za prokázané, že by částka v celkové výši [částka] byla připsána na účet č. [bankovní účet], ani to, že by tento účet patřil žalovanému nebo žalovaný měl k němu alespoň dispoziční oprávnění a že tedy došlo k jeho bezdůvodnému obohacení. 12. Jelikož žalobkyně neprokázala, že mezi původním věřitelem a žalovaným došlo k uzavření smlouvy o úvěru, bylo by možno posoudit uplatněný nárok pouze jako nárok z neplatné smlouvy, tj. nárok na vydání bezdůvodného obohacení. S ohledem na to, že žalobkyně neprokázala, že by se peněžní prostředky dostaly do dispozice žalovaného, soud nemohl zjištěný skutkový stav posoudit ani jako bezdůvodné obohacení (ust. § 2991 o.z.). 13. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení žádnému z účastníků, neboť z obsahu spisu nevyplývá, že by úspěšnému žalovanému v řízení vznikly náklady.