7 C 290/2021-22 — Okresní soud v Přerově

Žalobkyně učinila předmětem řízení zaplacení částky [částka] s přísl. a uvedla, že se jedná o vrácení nesplaceného úvěru, který byl žalované poskytnut ve výši [částka] na základě smlouvy uzavřené dne [datum] mezi žalovanou a [právnická osoba] Pohledávka byla žalobkyni postoupena. Soud učinil následující závěr o skutkovém stavu. V řízení byla předložena smlouvu o zápůjčce mezi původním věřitelem a žalovanou, z níž ovšem nevyplývá vůle žalované tuto smlouvu uzavřít a být jí vázán (smlouva není podepsána). Žalobkyně v řízení neprokázala, že by žalovaná učinila jakékoli právní jednání, které by vyjadřovalo jeho vůli konkrétní smlouvu uzavřít. Z předloženého výpisu z účtu nemá soud za prokázáno, komu takový účet patří a že platba ve výši [částka] byla skutečně připsána na účet, jehož majitelem je žalovaná nebo k němu má alespoň dispoziční právo. Z ničeho nevyplývá, že by úče č. [bankovní účet] patřil žalované přičemž uvedení čísla účtu společně s dalšími osobními údaji žalované na nepodepsané smlouvě nemá na tento závěr žádný vliv. Žalovaná pohledávka byla postoupena žalobkyni smlouvou z [datum]. Podle ustanovení § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ OZ“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Smlouva o zápůjčce je reálnou smlouvou a k jejímu uzavření nepostačují příslušné projevy vůle smluvních stran, tj. dosažení konsenzu stran, ale je nutné také přenechání předmětu zápůjčky vydlužiteli. K uzavření smlouvy tedy nestačí dohoda stran o jejím obsahu, ale musí dojít k faktickému přenechání předmětu zápůjčky vydlužiteli a teprve přenecháním předmětu zápůjčky je smlouva uzavřena. Pouhým dosažením konsenzu stran o obsahu smlouvy není smlouva uzavřena a zapůjčiteli nevzniká povinnost přenechat předmět zápůjčky vydlužiteli. [příjmení] tedy došlo v posuzované věci k uzavření smlouvy o zápůjčce, z níž by stranám vyplývaly příslušná práva a povinnosti, bylo třeba v prvé řadě prokázat, že původní věřitel přenechal žalované (bezhotovostním převodem na účet či předáním peněžních prostředků v hotovosti) částku ve výši [částka]. V druhé řadě bylo zapotřebí prokázat, že byla řádně projevena vůle obou smluvních stran uzavřít smlouvu o zápůjčce, tj. že došlo k dosažení konsenzu o jejím obsahu. Jelikož v řízení nebyla ani jedna z těchto žalobkyní tvrzených skutečností prokázána, soud dospěl k závěru, že k uzavření smlouvy mezi původním věřitelem a žalovanou v předmětné věci nedošlo. S ohledem na neprokázání poskytnutí peněžních prostředků nemohl být zjištěný skutkový stav posouzen ani jako bezdůvodné obohacení (ust. § 2991 OZ). O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení žádnému z účastníků, neboť z obsahu spisu nevyplývá, že by úspěšnému žalovanému v řízení vznikly náklady.