9 C 189/2020-39 — Okresní soud v Přerově

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném přiznání shora uvedené částky, která představuje sumu, kterou žalovaný písemně co do důvodu a výše uznal dne [datum]. Žalobkyně totiž zapůjčila žalovanému dne [datum] částku [částka], dne [datum] částku [částka], dne [datum] částku [částka] a dne [datum] částku [částka]. Ke dni [datum] tak činil dluh žalovaného vůči žalobkyni celkem [částka]. Ke dni [datum] uhradil žalovaný pouze [částka], a proto účastnici uzavřeli dne [datum] splátkový kalendář, v němž se žalovaný zavázal splácet dluh pravidelným i splátkami do [datum]. V případě prodlení byť s jednou splátkou déle jak jeden týden, se pak stává splatným celý dluhu. Žalovaný se tak v důsledku nezaplacení splátky ocitl již [datum] v prodlení. Žalovaný i přes odeslanou písemnou upomínku doposud ničeho nezaplatil. 2. Soud v dané věci jednal a rozhodoval v nepřítomnosti účastníků (§ 101 odst. 3 o. s. ř.) za situace, kdy zástupkyně žalobkyně se z nařízeného jednání omluvila, žalovaný, ač řádně předvolán, se k jednání nedostavil, a pro rozhodnutí ve věci samé byly dostačující listinné důkazy předložené žalobkyní a dosavadní obsah spisu. 3. Z listiny označené jako splátkový kalendář, která je datována [datum] a jsou na ní připojeny podpisy účastníků, plyne, že žalovaný co do důvodu a výše uznal uvedeného dne dluh vůči žalobkyni ve výši [částka], který se skládá ze zápůjčky ze dne [datum] ve výši [částka], zápůjčky ze dne [datum] ve výši [částka], zápůjčky ze dne [datum] ve výši [částka], zápůjčky ze dne [datum] ve výši [částka] a zápůjčky ze dne [datum] ve výši [částka] Celkem tedy dluh vůči žalované činil 22 500, [částka] s tím, že žalovaný doposud zaplatil [částka]. Uznaný dluh ve výši [částka] se zavázal žalovaný zaplatit žalobkyni ve splátkách po [částka] měsíčně počínaje měsícem lednem 2020. Současně bylo mezi účastníky sjednáno, že v případě prodlení se splacením byť jedné splátky déle jak týden (7 dnů) stává se splatným celý dluh. První splátka byla splatná dnem [datum]. Žalovaný v řízení netvrdil a ani neprokázal, že by řádně a včas uhradil dluž žalované za situace, kdy se dostal do prodlení již s první splátkou dnem [datum]. Tím se stal dluh celý splatným. Z ostatních (k žalobě připojených) listin jsou prokázána tvrzení týkající se jednotlivých závazků žalovaného vůči žalobkyni, které žalovaný uznal dne [datum]. 4. Podle § 2053 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“) uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá. 5. Důsledkem uznání dluhu písemným prohlášením dlužníka je vyvratitelná právní domněnka, že dluh v době uznání v uznaném rozsahu trval. Toto hmotněprávní ustanovení (§ 2053 in fine) má vazbu na procesní ustanovení § 133 o. s. ř., které určuje, že dokud není dokázán opak, platí za prokázanou skutečnost, pro kterou je v zákoně stanovena domněnka. Věřitel tak nemusí dokazovat ani vznik dluhu (argumentovat smlouvou nebo jinou právní skutečností zakládající závazek), ani jeho rozsah v době uznání. Důkazní břemeno se přesouvá na dlužníka, který musí prokázat, že dluh vůbec nevznikl, nebo že byl splněn či zanikl z jiného důvodu 6. Ze shora uvedeného vyplývá, že žalovaný uznal písemně dne [datum] dluh vůči žalobkyni ve výši [částka], a to z právních titulů uvedených v tomto písemném prohlášení. Žalobkyně prokázala v řízení písemné uznání závazku žalovaného, s nímž byl žalovaný v prodlení. Toto písemné uznání je určité a srozumitelné. Soud proto žalobě vyhověl za situace, kdy žalovaný nesporoval tvrzení žalobkyně. 7. Úrok z prodlení z dlužné částky byl žalobkyni přiznán ve smyslu § 1970 zákona č. 89/2014 Sb., občanského zákoníku (dále též „o. z.“), přičemž výše úroků z prodlení je dána nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Ze žalobních tvrzení nevyplývá, že by si účastníci ujednali výši úroku z prodlení odlišnou od shora cit. nařízení vlády. 8. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle ustanovení § 142 odst. 1 věty prvé o. s. ř. za situace, kdy úspěšné žalobkyni přiznal účelně vynaložené náklady řízení. Náklady řízení sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši [částka]. Při určení odměny advokátovi soud postupoval podle § 8 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů, za situace, kdy předmětem právní služby je peněžité plnění ve výši [částka]. Tarifní hodnota úkonu činila [částka] při přepočtu [částka] podle devizového kurzu ČNB ke dni podání návrhu [datum] ve výši [částka] za [částka]). Sazba mimosmluvní odměny podle § 7 bodu 5 činí v daném případě [částka]. V řízení před soudem zástupkyně žalobkyně z řad advokátů učinila 3 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, sepis písemného podání – žaloby a předžalobní výzva) ve výši mimosmluvní odměny 3 x [částka], t.j. náleží jí odměna celkem ve výši [částka]. K této odměně náleží i paušální náhrada hotových výdajů advokáta podle § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů, po [částka] ke třem úkonům právní služby (viz úkony právní služby shora), tedy celkem [částka]. Advokátovi náleží rovněž náhrada za daň z přidané hodnoty ve výši 21 %, kterou je advokát povinen odvést z odměny za zastupování a náhrad podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů, a to ve výši [částka] (§ 137 odst. 3 o. s. ř.) Celkem tedy náklady řízení činí [částka].