11 C 173/2022-19 — Okresní soud v Přerově

Žalobkyně [příjmení] podnik města Olomouce, a.s. podala dne [datum] u zdejšího soudu žalobu proti žalovanému [celé jméno žalovaného], kterou se domáhala, aby soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 1 500 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaný dne [datum] uzavřel s Dopravním podnikem města Olomouce, a.s. smlouvu o přepravě osoby, avšak na základě kontroly oprávněnou osobou bylo zjištěno, že použil prostředek městské hromadné dopravy (autobusovou linku MHD [číslo]) bez platného jízdního dokladu, čímž mu vznikla povinnost zaplatit dle smluvních přepravních podmínek tohoto přepravce přirážku k jízdnému v částce 1 500 Kč, a to nejpozději v den uzavření smlouvy. Žalobkyně vyzvala žalovaného k dobrovolnému zaplacení pohledávky doporučenou písemnou výzvou, avšak žalovaný dosud žalobkyni ničeho nezaplatil. Dále žalobkyně uplatnila nárok na zákonný úrok z prodlení z částky 1 500 Kč od [datum] do zaplacení. Žalovaný [celé jméno žalovaného] se k žalobě nevyjádřil a k jednání soudu ve věci se nedostavil. Při provedeném dokazování bylo smluvními přepravními podmínkami Integrovaného dopravního systému Olomouckého kraje, jeho tarifem a zápisem o provedené přepravní kontrole [číslo] ze dne [datum] prokázáno, že dne [datum] v 06:38 hodin byla kontrolorem Dopravního podniku města Olomouce, a.s. na trase linky [číslo] provedena kontrola žalovaného, která na vyzvání nebyl schopen předložit platný jízdní doklad, přičemž dle smluvních přepravních podmínek přepravce přirážka k jízdnému činila 1 500 Kč. Žalovaný převzal stejnopis zápisu, ve kterém byl vyzván k zaplacení částky 1 500 Kč a podepsal jej. Výzvou k zaplacení ze dne [datum] bylo prokázáno, že žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce opětovně vyzvala žalovaného k dobrovolné úhradě pohledávky. Podle ust. § 2550 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění platném od [datum] (dále jen„ občanský zákoník“) se smlouvou o přepravě osoby dopravce zavazuje přepravit cestujícího do místa určení a cestující se zavazuje zaplatit jízdné. Podle ust. § 2551 občanského zákoníku se dopravce při přepravě postará o bezpečnost a pohodlí cestujícího. Podrobnosti upraví přepravní řády. Podle ust. § 49 odst. 3 vyhlášky č. 175/2000 Sb., o přepravním řádu pro veřejnou drážní a silniční osobní přepravu, platí, že cestující uzavřením přepravní smlouvy přistupuje na smluvní přepravní podmínky vyhlášené dopravcem. Podle ust. § 7 odst. 5 vyhlášky č. 175/2000 Sb. nezakoupil-li si cestující jízdenku před nástupem do vozidla, přestože mu to dopravce umožnil, smí nastoupit do vozidla bez jízdenky, jestliže dopravce zajišťuje ve vozidle prodej jízdenek a cestující si zakoupí jízdenku po nástupu do vozidla bezodkladně. V takovém případě zaplatí cestující jízdné s přirážkou. Podle ust. § 7 odst. 6 vyhlášky č. 175/2000 Sb. nezakoupil-li si cestující jízdenku před nástupem nebo bezodkladně po nástupu do vozidla a je přepravován bez platné jízdenky, považuje se za cestujícího, který se z příčin na své straně neprokázal platným jízdním dokladem. Podle ust. § 18a odst. 2 písm. c) zákona č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě, v platném znění, je cestující povinen prokázat se platným jízdním dokladem na výzvu pověřené osoby. Neprokáže-li se platným jízdním dokladem z příčin na své straně, je povinen zaplatit jízdné z nástupní do cílové stanice a přirážku k jízdnému nebo se prokázat osobními údaji potřebnými k vymáhání zaplacení jízdného a přirážky k jízdnému, pokud cestující nezaplatí na místě. Podle § 18a odst. 3 citovaného zákona výši přirážky stanoví dopravce v přepravních podmínkách. Výše přirážky nesmí přesáhnout 1 500 Kč. Protože se žalovaný jako cestující neprokázal na výzvu pověřené osoby [právnická osoba] podnik města Olomouce, a.s. jako dopravce dne [datum] platnou jízdenkou, vznikla mu povinnost zaplatit dopravci stanovené jízdné a přirážku k jízdnému 1 500 Kč, když mu tento závazek vznikl uzavřením platné smlouvy o přepravě osoby dne [datum]. Jelikož žalovaný neuhradil dlužnou částku v den zjištění jízdy bezplatného jízdního dokladu, ocitl se v prodlení s plněním svého peněžitého závazku a žalobkyni vznikl nárok na úrok z prodlení podle ustanovení § 1970 občanského zákoníku a ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se stanoví výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky. Požadovaný nárok žalobkyně na úrok z prodlení ve výši 11,75 % ročně nepřesahuje nejvyšší přípustný úrok z prodlení dle citovaných ustanovení. Soud proto žalobě v celém rozsahu vyhověl. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobkyně byla v řízení zcela úspěšná a náleží jí proto v plném rozsahu náhrada nákladů řízení tvořených zaplaceným soudním poplatkem 400 Kč a náklady právního zastoupení. Odměna advokáta žalobkyně určená z tarifní hodnoty projednávané věci 1 500 Kč podle § 14b odst. 1 bodu 1., § 11 vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, činí 600 Kč (3 x 200) za 3 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, podání žaloby, výzva k plnění) dle § 11 odst. 1 citované vyhlášky. Dále náleží advokátovi náhrada hotových výdajů v částce 300 Kč za tři úkony právní služby po 100 Kč podle § 14b odst. 5 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb. a náhrada 21 % DPH z částky 900 Kč ve výši 189 Kč. Celková výše nákladů řízení žalobkyně tak činí 1 489 Kč.