20 C 161/2022-35 — Okresní soud v Přerově

1. Žalobou doručenou soudu dne [datum] se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení celkem částky 8 000 Kč s příslušenstvím a náhrady nákladů řízení s odůvodněním, že její právní předchůdkyně [právnická osoba] (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“) uzavřela s žalovaným smlouvu o zápůjčce a žalovaný poskytnuté peněžní prostředky a jejich příslušenství v dohodnuté době nevrátil. Smlouva o zápůjčce byla uzavřena dne [datum] prostředky komunikace na dálku a na jejím základě poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému peněžní prostředky převodem na bankovní účet, a žalovaný se zavázal je vrátit spolu s dohodnutým poplatkem za zpracování a poskytnutí zápůjčky do [datum]. Žalovaný ale smluvené podmínky porušil a právní předchůdkyni žalované nic neuhradil. Žalobkyně se po žalovaném domáhá zaplacení neuhrazené jistiny 8 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % od [datum] do zaplacení, poplatek žalobkyně nepožaduje. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] došlo k postoupení pohledávky vůči žalovanému z právní předchůdkyně žalobkyně na [právnická osoba] Defender a následně na základě smlouvy po postoupení pohledávek ze dne [datum] došlo k postoupení pohledávky vůči žalovanému na žalobkyni. 2. Žalovaný se k žalobě přes výzvu soudu nevyjádřil, zůstal v řízení zcela pasivní, neplnil své procesní povinnosti ve smyslu § 101 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), tj. tvrdit významné skutečnosti důležité pro rozhodnutí a plnit důkazní a jiné povinnosti, tvrzený nárok žalobce ani jeho výši vůbec nezpochybňoval ani nerozporoval. Soud pak věc projednal a rozhodl při jednání dne [datum] v nepřítomnosti účastníků za splnění podmínek § 101 odst. 3 o. s. ř., neboť žalobkyně se z nařízeného jednání omluvila a žalovaný, ač řádně předvolán, se k jednání bez omluvy nedostavil. 3. Soud se nejprve zabýval otázkou pravomoci českého soudu k rozhodnutí. Žalobkyně je právnickou osobou se sídlem v členském státě Evropské unie (Kyperská republika) a žalovaný je občanem a má bydliště také v členském státě Evropské unie (Česká republika). Mezinárodní příslušnost (pravomoc) českých soudů k projednání a rozhodnutí sporu o spotřebitelskou zápůjčku pak vyplývá z čl. 17 odst. 1 písm. b) a čl. 18 odst. 2 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne [datum], o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, podle něhož jedná-li se o půjčku, může smluvní partner podat žalobu proti spotřebiteli pouze u soudu členského státu, v němž má spotřebitel bydliště. S ohledem na bydliště žalovaného v České republice jsou k projednání sporné věci mezinárodně příslušné (pravomocné) české soudy. Vztahy mezi účastníky se podle čl. 6 odst. 1 písm. a) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne [datum], o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I), řídí českým hmotným právem (nadto žalobkyně měla vstoupit jakožto postupník do veškerých práv souvisejících s postoupenou pohledávkou, která se s ohledem na smluvní základ řídí taktéž českým právem). 4. Dále se soud zabýval otázkou aktivní věcné legitimace žalobkyně a k tomu provedl listinné důkazy předložené žalobkyní, na základě kterých dospěl ke skutkovému stavu věci, že na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] došlo mezi společností [právnická osoba] a společností [právnická osoba] k převodu nějakého množství soudu nespecifikovaných pohledávek a následně na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] došlo mezi společností [právnická osoba] a žalobkyní k převodu nějakého množství soudu nespecifikovaných pohledávek. Soud však na základě provedených důkazů nemá za prokázané, že by žalobkyně nabyla právě předmětnou pohledávku za žalovaným. 5. Na zjištěný skutkový stav soud navázal právním hodnocením a dospěl k závěru, že aktivní legitimace žalobkyně pro toto soudní řízení není dána. Soud nemohl uzavřít, že by žalobkyně v důsledku postoupení pohledávky ve smyslu § 1879 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), nabyla pohledávku vůči žalovanému, neboť v předložených smlouvách o postoupení pohledávek nejsou žádné postupované pohledávky specifikovány a smlouvy neobsahují přílohu, na kterou je v nich odkazováno. Pokud jde o Oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum], nepostačuje pouhé oznámení o postoupení pohledávky (třebaže učiněné původním věřitelem) k prokázání postoupení pohledávky ve smyslu § 1879 a násl. o. z. Samotné oznámení o postoupení pohledávky ve smyslu § 1882 o. z. je totiž pouhým informačním úkonem, který umožňuje dlužníku splnit dluh plněním určité osobě, není však podmínkou pro platnost postoupení a nepostačuje ani jako důkaz o skutečném postoupení pohledávky v soudním řízení (odlišně od úpravy obsažené v zákoně č. 40/1964 Sb., občanském zákoníku). Žalobkyně tedy v řízení neunesla břemeno důkazní ke skutečnostem rozhodným pro rozhodnutí, přičemž se svou neúčastí při jednání sama připravila o poskytnutí poučení a případné dodatečné lhůty k prokázání tvrzených skutečností ve smyslu § 118a odst. 3 o. s. ř. S ohledem na neprokázání aktivní věcné legitimace žalobkyně proto soud výrokem I. tohoto rozsudku žalobu zamítl v celém rozsahu, aniž by se dále detailně zabýval existencí tvrzeného nároku. 6. O náhradě nákladů řízení soud ve výroku II. tohoto rozsudku rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. V řízení měl žalovaný plný procesní úspěch, avšak podle obsahu spisu mu žádné náklady řízení nevznikly. Soud proto nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení žádnému z účastníků.