20 C 181/2022-25 — Okresní soud v Přerově

1. Žalobou doručenou soudu dne [datum] se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení celkem částky 2 000 Kč s příslušenstvím a náhrady nákladů řízení s odůvodněním, že její právní předchůdkyně [právnická osoba] (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“) uzavřela s žalovaným smlouvu o zápůjčce a žalovaný poskytnuté peněžní prostředky a jejich příslušenství v dohodnuté době nevrátil. Smlouva o zápůjčce byla uzavřena dne [datum] prostředky komunikace na dálku a na jejím základě poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému peněžní prostředky převodem na bankovní účet, a žalovaný se zavázal je vrátit spolu s dohodnutým poplatkem za zpracování a poskytnutí zápůjčky do [datum]. Žalovaný ale smluvené podmínky porušil a právní předchůdkyni žalované nic neuhradil. Žalobkyně se po žalovaném domáhá zaplacení neuhrazené jistiny 2 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % od [datum] do zaplacení, poplatek žalobkyně nepožaduje. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] došlo k postoupení pohledávky vůči žalovanému z právní předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni. 2. Žalovaný se k žalobě přes výzvu soudu nevyjádřil, zůstal v řízení zcela pasivní, neplnil své procesní povinnosti ve smyslu § 101 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), tj. tvrdit významné skutečnosti důležité pro rozhodnutí a plnit důkazní a jiné povinnosti, tvrzený nárok žalobce ani jeho výši vůbec nezpochybňoval ani nerozporoval. Soud pak věc projednal a rozhodl při jednání dne [datum] v nepřítomnosti účastníků za splnění podmínek § 101 odst. 3 o. s. ř., neboť žalobkyně se z nařízeného jednání omluvila a žalovaný, ač řádně předvolán, se k jednání bez omluvy nedostavil. 3. Soud se nejprve zabýval otázkou pravomoci českého soudu k rozhodnutí. Žalobkyně je právnickou osobou se sídlem v členském státě Evropské unie (Kyperská republika) a žalovaný je občanem a má bydliště také v členském státě Evropské unie (Česká republika). Mezinárodní příslušnost (pravomoc) českých soudů k projednání a rozhodnutí sporu o spotřebitelskou zápůjčku pak vyplývá z čl. 17 odst. 1 písm. b) a čl. 18 odst. 2 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne [datum], o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, podle něhož jedná-li se o půjčku, může smluvní partner podat žalobu proti spotřebiteli pouze u soudu členského státu, v němž má spotřebitel bydliště. S ohledem na bydliště žalovaného v České republice jsou k projednání sporné věci mezinárodně příslušné (pravomocné) české soudy. Vztahy mezi účastníky se podle čl. 6 odst. 1 písm. a) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne [datum], o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I), řídí českým hmotným právem (nadto žalobkyně měla vstoupit jakožto postupník do veškerých práv souvisejících s postoupenou pohledávkou, která se s ohledem na smluvní základ řídí taktéž českým právem). 4. Dále se soud zabýval otázkou aktivní věcné legitimace žalobkyně a k tomu provedl listinné důkazy předložené žalobkyní, na základě kterých dospěl ke skutkovému stavu věci, že na základě smlouvy o postoupení pohledávek došlo mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalobkyní k převodu nějakého množství soudu nespecifikovaných pohledávek. Soud však na základě provedených důkazů nemá za prokázané, že by žalobkyně nabyla pohledávku za žalovaným. 5. Na zjištěný skutkový stav soud navázal právním hodnocením a dospěl k závěru, že aktivní legitimace žalobkyně pro toto soudní řízení není dána. Soud nemohl uzavřít, že by žalobkyně v důsledku postoupení pohledávky ve smyslu § 1879 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), nabyla pohledávku vůči žalovanému, neboť v předložené smlouvě o postoupení pohledávek nejsou žádné postupované pohledávky specifikovány a smlouva neobsahuje přílohu, na kterou je v ní odkazováno. Dále pak soud nemohl přehlédnout, že předložená smlouva o zápůjčce, ze které je nárok žalobkyně zjevně dovozován, a pohledávka ze které měla být postoupena na žalobkyni, nebyla uzavřena mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně uvedenou ve smlouvě o postoupení pohledávek ([právnická osoba]), ale mezi žalovaným a jiným subjektem s podobným názvem jako má právní předchůdkyně žalobkyně ([právnická osoba]). Ani pokud by smlouva o postoupení pohledávek obsahovala přílohu se seznamem postupovaných pohledávek, nemohl by soud s ohledem na různost subjektů dospět k závěru, že došlo k postoupení pohledávky vůči žalovanému na žalobkyni. Pokud pak bylo žalovanému oznámeno postoupení pohledávky, není vůbec zřejmé, o jakou pohledávku se jedná, neboť postoupení oznamuje subjekt odlišný od žalobkyně i od její právní předchůdkyně (i když s podobným názvem – [právnická osoba]) a v postoupení je uvedeno jinde se neobjevující označení„ smlouva o úvěru [číslo]“, není tam však uvedeno např. datum uzavření smlouvy. V řízení tedy nebylo prokázáno, že by žalobkyně postoupením nabyla žalovanou pohledávku vůči žalovanému, neboť z předložených listin tato skutečnost nevyplývá. Žalobkyně tedy v řízení neunesla břemeno důkazní ke skutečnosti rozhodné pro rozhodnutí, přičemž se svou neúčastí při jednání sama připravila o poskytnutí poučení a případné dodatečné lhůty k prokázání tvrzených skutečností ve smyslu § 118a odst. 3 o. s. ř. S ohledem na neprokázání aktivní věcné legitimace žalobkyně proto soud ve výroku I. tohoto rozsudku žalobu zamítl v celém rozsahu, aniž by se dále podrobněji zabýval tím, zda tvrzený nárok vůbec existuje. 6. O náhradě nákladů řízení soud ve výroku II. tohoto rozsudku rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. V řízení měl žalovaný plný procesní úspěch, avšak podle obsahu spisu mu žádné náklady řízení nevznikly. Soud proto nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení žádnému z účastníků.