20 C 184/2021-26 — Okresní soud v Přerově

1. Žalobou doručenou soudu dne [datum] se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení celkem částky [částka] s příslušenstvím a náhrady nákladů řízení s odůvodněním, že její právní předchůdkyně [právnická osoba] (dále též jen právní předchůdkyně) uzavřela s žalovaným smlouvu o zápůjčce a žalovaný poskytnuté peněžní prostředky a jejich příslušenství v dohodnuté době nevrátil. Smlouva o zápůjčce byla uzavřena dne [datum] prostředky komunikace na dálku a na jejím základě poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému částku [částka] (převodem na bankovní účet), a žalovaný se zavázal ji vrátit spolu s dohodnutým poplatkem za zpracování a poskytnutí zápůjčky do [datum]. Žalovaný ale smluvené podmínky porušil a právní předchůdkyni žalované nic neuhradil. Žalobkyně se po žalovaném domáhá zaplacení neuhrazené jistiny [částka] s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % od [datum] do zaplacení, poplatek žalobkyně nepožaduje. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] došlo k postoupení pohledávky vůči žalovanému z právní předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni. 2. Žalovaný se k žalobě přes výzvu soudu nevyjádřil, zůstal v řízení zcela pasivní, neplnil své procesní povinnosti ve smyslu § 101 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), tj. tvrdit významné skutečnosti důležité pro rozhodnutí a plnit důkazní a jiné povinnosti, tvrzený nárok žalobkyně ani jeho výši vůbec nezpochybňoval ani nerozporoval. Soud pak věc projednal a rozhodl při jednání dne [datum] v nepřítomnosti účastníků za splnění podmínek § 101 odst. 3 o. s. ř., neboť žalobkyně se z nařízeného jednání omluvila a žalovaný, ač řádně předvolán, se k jednání bez omluvy nedostavil. 3. Soud se nejprve zabýval otázkou pravomoci českého soudu k rozhodnutí. Žalobkyně je právnickou osobou se sídlem v členském státě Evropské unie (Kyperská republika) a žalovaný je občanem a má bydliště také v členském státě Evropské unie (Česká republika). Mezinárodní příslušnost (pravomoc) českých soudů k projednání a rozhodnutí sporu o spotřebitelskou zápůjčku pak vyplývá z čl. 17 odst. 1 písm. b) a čl. 18 odst. 2 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne [datum], o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, podle něhož jedná-li se o půjčku, může smluvní partner podat žalobu proti spotřebiteli pouze u soudu členského státu, v němž má spotřebitel bydliště. S ohledem na bydliště žalovaného v České republice jsou k projednání sporné věci mezinárodně příslušné (pravomocné) české soudy. Vztahy mezi účastníky se podle čl. 6 odst. 1 písm. a) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne [datum], o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I), řídí českým hmotným právem (nadto žalobkyně měla vstoupit jakožto postupník do veškerých práv souvisejících s postoupenou pohledávkou, která se s ohledem na smluvní základ řídí taktéž českým právem). 4. Dále se soud zabýval otázkou aktivní věcné legitimace žalobkyně a k tomu provedl listinné důkazy předložené žalobkyní a dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Soud nemá za prokázáno, že by mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalobkyní došlo k postoupení pohledávky za žalovaným, neboť k předložené smlouvě o postoupení pohledávek ze dne [datum] nebyla přiložena žádná příloha obsahující seznam postupovaných pohledávek. Soud pak nemá za zjištěné ani řádné oznámení o postoupení žalované pohledávky žalovanému, neboť se neshodují čísla smlouvy na předložených listinách (listina označená jako Prohlášení [číslo] ze dne [datum]; listina označená jako Oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum], která obsahuje číslo smlouvy [číslo]; a listina označená jako Výzva k úhradě dluhu ze dne [datum], která obsahuje číslo smlouvy [číslo]). 5. Z dalších listinných důkazů, a to z listiny označené jako loan application info, z úvěrových podmínek, z faktury a z podacích archů, soud pro otázku aktivní věcné legitimace nezjistil žádné relevantní skutečnosti. 6. Na zjištěný skutkový stav soud navázal právním hodnocením a dospěl k závěru, že aktivní legitimace žalobkyně pro toto soudní řízení není dána. Předně soud nemohl uzavřít, že by žalobkyně v důsledku postoupení pohledávky nabyla pohledávku vůči žalovanému, neboť v předložené smlouvě o postoupení pohledávek nejsou žádné postupované pohledávky specifikovány a smlouva neobsahuje přílohu, na kterou je v ní odkazováno. Nutno dále upozornit na zmatené označení tvrzené smlouvy číslem, neboť byly předloženy listiny se třemi různými čísly smlouvy, proto nelze na postoupení pohledávky usuzovat ani z oznámení o postoupení pohledávky, neboť je v něm jiné číslo smlouvy. V řízení tedy nebylo prokázáno, že by žalobkyně postoupením nabyla žalobou uplatněnou pohledávku vůči žalovanému, neboť z předložených listin tato skutečnost nevyplývá. Žalobkyně tedy v řízení neunesla břemeno důkazní ke skutečnosti rozhodné pro rozhodnutí, přičemž se svou neúčastí při jednání sama připravila o poskytnutí poučení a případné dodatečné lhůty k prokázání tvrzených skutečností ve smyslu § 118a odst. 3 o. s. ř. S ohledem na neprokázání aktivní věcné legitimace žalobkyně proto soud ve výroku I. tohoto rozsudku žalobu zamítl v celém rozsahu, aniž by se dále podrobněji zabýval tím, zda tvrzený nárok vůbec existuje. Soud však nemohl přehlédnout, že předložené listiny týkající se uzavření smlouvy neodpovídají žalobním tvrzením, neboť podle žalobních tvrzení mělo dojít k uzavření smlouvy prostředky komunikace na dálku, zatímco žalobkyně předložila vlastnoručně podepsanou listinu, ke které neposkytla žádná žalobní tvrzení. 7. O náhradě nákladů řízení soud ve výroku II. tohoto rozsudku rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. V řízení měl žalovaný plný procesní úspěch, avšak podle obsahu spisu mu žádné náklady řízení nevznikly. Soud proto nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení žádnému z účastníků.