20 C 187/2022-24 — Okresní soud v Přerově

1. Žalobou doručenou soudu dne [datum] se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení částky 5 864 Kč s příslušenstvím a náhrady nákladů řízení s odůvodněním, že její právní předchůdkyně [právnická osoba] se sídlem v [obec] (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“) uzavřela s žalovanou smlouvu o úvěru a žalovaná poskytnuté peněžní prostředky a jejich příslušenství v dohodnuté době nevrátila. Na základě smlouvy o úvěru [číslo] uzavřené dne [datum] prostřednictvím zprostředkovatele [právnická osoba] poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalované v hotovosti částku 4 000 Kč a žalovaná se zavázala poskytnutou částku s příslušenstvím vrátit do [datum]. Žalovaná poskytnuté peněžní prostředky nevrátila řádně a včas. Žalobkyně nyní po žalované požaduje nesplacenou jistinu 4 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně od [datum] do zaplacení, kapitalizovaný úrok z prodlení 421,32 Kč (za dobu od [datum] do [datum] z jistiny), paušální náhradu za upomínání 150 Kč, účelně vynaložené náklady mimosoudního vymáhání pohledávky 217 Kč (za osobní návštěvu žalované) a smluvní pokutu 1 864 Kč (smluvní pokuta 0,1 % denně z jistiny od [datum] do [datum]). Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] došlo k postoupení pohledávky vůči žalované z právní předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni, žalovaná pak byla o postoupení vyrozuměna a byla vyzvána k plnění před podáním žaloby. 2. Žalovaná se k žalobě přes výzvu soudu nevyjádřila, zůstala v řízení zcela pasivní, neplnila své procesní povinnosti ve smyslu § 101 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), tj. tvrdit významné skutečnosti důležité pro rozhodnutí a plnit důkazní a jiné povinnosti, tvrzený nárok žalobkyně ani jeho výši vůbec nezpochybňovala ani nerozporovala. Soud pak věc projednal a rozhodl při jednání dne [datum] v nepřítomnosti účastníků za splnění podmínek § 101 odst. 3 o. s. ř., neboť žalobkyně se z nařízeného jednání omluvila a žalovaná, ač řádně předvolána, se k jednání bez omluvy nedostavila. 3. Soud se nejprve zabýval otázkou aktivní legitimace žalobkyně k podání žaloby a na základě listin, kterých se v žalobě dovolávala žalobkyně, učinil závěr o skutkovém stavu, že právní předchůdkyně žalobkyně převedla nějaké pohledávky na žalobkyni, ale nebylo prokázáno, že by mezi převáděnými pohledávkami byla také pohledávka vůči žalované. 4. Na zjištěný skutkový stav soud navázal právním hodnocením a dospěl k závěru, že aktivní legitimace žalobkyně pro toto soudní řízení není dána. Z předložených listin soud nemohl uzavřít, že by žalobkyně v důsledku postoupení pohledávky ve smyslu § 1879 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), nabyla od právní předchůdkyně žalobkyně pohledávku vůči žalované. Z žalobkyní předložené smlouvy o postoupení pohledávek opatřené datem [datum] (podle žalobních tvrzení mělo jít o smlouvu o postoupení pohledávek ze dne [datum]) vyplývá, že seznam pohledávek měl být přílohou smlouvy, a to jako příloha [číslo]. Součástí předložené smlouvy, která byla předložena jako naskenovaný dokument opatřený podpisy, však příloha [číslo] nebyla (po smlouvě samotné je v dokumentu obsažena příloha [číslo]). Pokud žalobkyně předložila elektronický dokument označený jako KIZAP [číslo] obsahující tabulku s údaji o tvrzené pohledávce a firmu právní předchůdkyně žalobkyně, nepostačuje to k učinění závěru, že právě tato pohledávka byla předmětem postoupení pohledávek podle předložené smlouvy, neboť se zjevně nejedná o přílohu [číslo] předložené smlouvy o postoupení pohledávek. Předložený dokument obsahující tabulku vůbec není jako příloha [číslo] označen, jde o elektronický dokument, zatímco smlouva samotná byla předložena jako naskenovaná listina, a oba dokumenty jsou výrazně vizuálně odlišné, což svědčí pro závěr, že jeden netvoří přílohu druhého. Pokud jde o Oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum], nepostačuje pouhé oznámení o postoupení pohledávky (třebaže učiněné původním věřitelem) k prokázání postoupení pohledávky ve smyslu § 1879 a násl. o. z. Samotné oznámení o postoupení pohledávky ve smyslu § 1882 o. z. je totiž pouhým informačním úkonem, který umožňuje dlužníku splnit dluh plněním určité osobě, není však podmínkou pro platnost postoupení a nepostačuje ani jako důkaz o skutečném postoupení pohledávky v soudním řízení (odlišně od úpravy obsažené v zákoně č. 40/1964 Sb., občanském zákoníku). Žalobkyně tedy v řízení neunesla břemeno důkazní ke skutečnostem rozhodným pro rozhodnutí, přičemž se svou neúčastí při jednání sama připravila o poskytnutí poučení a případné dodatečné lhůty k prokázání tvrzených skutečností ve smyslu § 118a odst. 3 o. s. ř. S ohledem na neprokázání aktivní věcné legitimace žalobkyně proto soud výrokem I. tohoto rozsudku žalobu zamítl v celém rozsahu, aniž by se dále detailně zabýval existencí tvrzeného nároku. 5. O náhradě nákladů řízení soud ve výroku II. tohoto rozsudku rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. V řízení měla žalovaná plný procesní úspěch, avšak podle obsahu spisu jí žádné náklady řízení nevznikly. Soud proto nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení žádnému z účastníků