7 C 227/2022-47 — Okresní soud v Přerově

1. Žalobkyně učinila předmětem řízení nárok ze smlouvy o úvěru [číslo] uzavřené mezi ní a žalovanou dne [datum]. Konkrétně tímto nárokem byla část smluvní pokuty ve výši [částka] nárokovaná pro prodlení žalované v období od [datum] do [datum]. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. O skutkovém stavu soud uzavřel, že žalobkyně se žalovanou uzavřeli dne [datum] smlouvu o úvěru [číslo] ve které se žalovaná zavázala (mj.) vrátit žalobkyni peněžní prostředky odpovídající poskytnutému úvěru a zaplatit sjednané úroky za poskytnutí úvěru. Rovněž se žalovaná zavázala, pro případ, že nezaplatí zesplatněný úvěr v den zesplatnění, zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou. Při posouzení úvěruschopnosti před uzavřením uvedené smlouvy žalobkyně vycházela z nebankovního registru klientských informací a výpisu z registru [příjmení], kdy takto nebyly zjištěny závazky žalované po splatnosti, dále z oznámení o změně výše dávky státní sociální podpory, kdy tato činila od [datum] částku [částka] měsíčně. Co se výdajů žalované týče, vycházela žalobkyně ze své evidence o závazcích klientů, ze zákonné výše životního minima a z vlastních tvrzení žalované. Tato mj. uváděla částku [částka] měsíčně coby nájemné a [částka] v součtu na dopravu, kurzy a záliby měsíčně. Vyživovací povinnost byla uvedena jedna ve výši [částka] měsíčně. 4. Na základě popsaného skutkového stavu soud věc právně zhodnotil následovně. Účastnici uzavřeli mezi sebou smlouvu o úvěru, kdy jednou z jejích stran byla spotřebitelka (žalovaná) a druhou profesionál v oblasti úvěrových služeb (žalobkyně). Ta měla dle § 86 odst. 1 z. č. 257/2016 Sb., řádně posoudit úvěruschopnost žalované před uzavřením smlouvy. K tomuto však z její strany nedošlo. 5. U příjmové stránky žalobkyně postupovala řádně, kdy vycházela z částky [částka], která byla žalovanou nejen tvrzena, ale zejména i doložena. Zato u výdajové stránky se žalobkyně spolehla toliko na tvrzení žalované, aniž by tato byla jakkoli osvědčena. To přitom bylo na místě již s ohledem na to, že byly tvrzeny velmi nízké náklady na bydlení ([částka] měsíčně) nebo dopravu a zájmy ([částka]). Nadto bylo zvýšené důslednosti třeba s ohledem na fakt, že i při počítání nákladů na úrovni životního minima činily celkové náklady žalované měsíčně [částka] a tedy po splacení splátky [částka] měsíčně by zbývalo žalované toliko [částka]. Již z toho je zřejmé, že případně odhalená nesrovnalost mezi žalovanou uvedenými a skutečnými výdaji by mohla mít zásadní dopad na posouzení její úvěruschopnosti a žalobkyně tedy coby profesionál v oboru měla vynaložit zvýšené úsilí a žádat doklady uvedené výdaje prokazující. 6. Při výkladu ustanovení o posouzení úvěruschopnosti nelze odhlížet od zjevného úmyslu zákonodárce přimět poskytovatele spotřebitelských úvěrů k výkonu účinné kontroly jednání svých potencionálních smluvních partnerů, ať už neuváženého či nepoctivého. Smlouva o spotřebitelském úvěru je tedy neplatná dle § 87 odst. 1 z. č. 257/2016 Sb. 7. Vedle všeho výše uvedeného pak stojí rovněž výše sjednaných úroků. Ta činila 162,37 % ročně a je podstatná hned ze dvou důvodů. Jednak i toto mělo být významným indikátorem pro žalobkyni, že je třeba důsledně posoudit úvěruschopnost žalované, neboť žádný rozumný spotřebitel by takto vysokou úrokovou sazbu neakceptoval, měl-li by jinou možnost. 8. Dále pak je důsledkem takto sjednaných úroků absolutní neplatnost smlouvy pro zjevný rozpor takového ujednání s dobrými mravy dle § 588 o. z. Toto ujednání od zbytku smlouvy nelze oddělit, neboť žalobkyně by jinak smlouvu nebyla uzavřela. Tak soudí soud z toho, že žalobkyně sama uvedla, že sazba 162,37 % odpovídala t. č. její obchodní politice. 9. Vědom si opačného názoru Okresního soudu v Jeseníku stran platnosti stejné smlouvy zdejší soud uvádí, že jím jednak není vázán a zejména, že v tomto řízení nebylo prokázáno, na rozdíl od řízení před Okresním soudem v Jeseníku, že žalobce„ řádně zkoumal a (zejména) prověřil“ poměry žalované. Na základě jiných skutkových zjištění tedy soud dospěl k jinému právnímu posouzení věci. 10. Jelikož žalovaný nárok na zaplacení smluvní pokuty byl odůvodněn ujednáním obsaženým v neplatné smlouvě o úvěru, které je tedy rovněž neplatné, nemohl soud žalobě vyhovět a zamítl ji. 11. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 1 o. s. ř, kdy však plně procesně úspěšné žalované nebylo náhradu čeho přiznat, neboť jí žádné náklady řízení nevznikly.