8 C 229/2021-83 — Okresní soud v Přerově

1. Shora označeným rozsudkem okresní soud zamítl žalobu žalobkyně, kterou se domáhala po žalované zaplacení částky 93.855 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 806,36 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 1.056,39 Kč, zákonného úroku z prodlení z částky 3.656,42 Kč od [datum] do zaplacení ve výši 8,05 %, úroku 10,4 % ročně z částky 3.656,42 Kč od [datum] do zaplacení, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 14.261,01 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 18.573,85 Kč, zákonného úroku z prodlení z částky 73.247,79 Kč od [datum] do zaplacení ve výši 8,05 %, úroku ve výši 10,4 % ročně z částky 73.247,79 Kč od [datum] do zaplacení (výrok I.), a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. 2. Okresní soud po provedeném dokazování dovodil nedůvodnost žaloby žalobkyně v důsledku žalovanou vznesené námitky promlčení, když dovodil, že žalovaná měla celkovou dlužnou částku zaplatit nejpozději dne [datum], přičemž od následujícího dne byla v prodlení se všemi sjednanými a neuhrazenými splátkami a původní věřitel mohl od tohoto dne požadovat uhrazení celé zbývající dlužné částky. Podle okresního soudu dnem následujícím po dni splatnosti, tj. dnem [datum] počala běžet tříletá promlčecí lhůta, neboť právo v tento den mohlo být u soudu uplatněno poprvé. Promlčecí lhůta uplynula dnem [datum] a právo vyplývající z dotčené smlouvy bylo u soudu uplatněno podáním žaloby až [datum] Okresní soud tak dovodil, že nárok žalobou uplatněný je promlčen. Pokud žalobkyně tvrdila, že u nároku 1 byla poslední splátka uhrazena [datum], tak žalovaná popřela, že by v roce 2018 jakékoliv platby hradila a vyloučila, že by na smlouvu uhradila v tabulce umoření uvedenou platbu 88,52 Kč a žalobkyně k tomuto svému tvrzení žádné další relevantní důkazy neoznačila. 3. Proti tomuto rozsudku okresního soudu podala žalobkyně včasné odvolání, které zaměřila do výroku I. v rozsahu částky 69.588,52 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z této částky od [datum] do zaplacení a do souvisejícího výroku v odstavci III. a v tomto rozsahu se domáhala změny napadeného rozsudku a vyhovění žalobě. Odvolatelka se neztotožnila se závěrem okresního soudu o tom, že nárok žalobkyní uplatněný je promlčen. Poukázala na ust. § 639 o. z. s tvrzením, že žalovaná na pohledávku hradila i po uplynutí sjednané doby řádného trvání smlouvy, tj. po splatnosti poslední sjednané splátky, přičemž tuto skutečnost tvrdila žalobkyně již v žalobě. Podle tvrzení žalobkyně byla poslední platba ze strany žalované uhrazena dne [datum] a v okamžiku této platby nebyl závazek promlčen a žalovaná tedy platbou uhrazenou právě dne [datum] v souladu s ust. § 2054 odst. 2 o. z. uznala svůj dluh, čímž došlo k prodloužení promlčecí lhůty o 10 let. Odvolatelka poukázala na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka] a dále na rozhodnutí Krajského soudu v Plzni, sp. zn. [spisová značka] ze dne [datum rozhodnutí]. 4. Žalovaná se k odvolání žalobkyně vyjádřila tak, že s odvoláním nesouhlasí a ztotožňuje se s rozsudkem okresního soudu. 5. Krajský soud při konstatování včasnosti a přípustnosti odvolání a jeho podání oprávněnou osobou přezkoumal rozsudek okresního soudu v odvoláním napadeném rozsahu, včetně řízení, které jeho vydání předcházelo a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně důvodné není. 6. Krajský soud v prvé řadě přejímá správná skutková zjištění okresního soudu, tak jak je okresní soud učinil z provedených důkazů a jak je konkrétně rekapituloval v odůvodnění napadeného rozsudku. 7. Odvolací soud zamítl důkaz žalobkyní navržený v odvolání dokladem o platbě ze dne [datum], neboť tento důkaz byl ze strany žalobkyně předložen až v odvolání, tedy v rozporu se zásadou neúplné apelace a je důkazem nepřípustným. 8. Základní odvolací námitkou žalobkyně bylo tvrzené nesprávné právní posouzení věci okresním soudem, pokud okresní soud dospěl k závěru, že nárok žalobkyní uplatněný je promlčen. 9. Právní posouzení věci je obecně nesprávné, jestliže okresní soud aplikoval na věc nesprávné právní normy nebo tyto nesprávně vyložil. 10. Okresnímu soudu nelze vytknout nesprávné použití právních norem, když okresní soud, pokud se týká vznesené námitky promlčení ze strany žalované, aplikoval správně ust. § 609, 610, 611, 619 a 622 o. z. a správně dospěl k závěru, že k promlčení žalobkyní uplatněného nároku došlo. Okresní soud správně dovodil, že promlčecí doba je dle ust. § 629 odst. 1 o. z. tříletá a že započala běžet dnem následujícím po dni splatnosti, tj. dnem [datum], když žalovaná měla dlužnou částku zaplatit nejpozději dne [datum]. Za této situace uplynula promlčecí doba dnem [datum], přičemž žaloba žalobkyně byla podána až dne [datum], tedy jednoznačně po uplynutí promlčecí doby. 11. Okresní soud se zcela správně vypořádal i s argumentem žalobkyně, která tvrdila, že poslední splátka byla uhrazena dne [datum]. V tomto směru vyšel okresní soud správně z tvrzení žalované, která jednoznačně popřela, že by v roce 2018 jakékoliv platby hradila a vyloučila, že by na smlouvu uhradila v tabulce umoření uvedenou platbu 88,52 Kč. Správně se okresní soud vypořádal s žalobkyní navrženým důkazem„ tabulka umoření“, podle které měla platba činit dne [datum] na jednu smlouvu 1.411,48 Kč a na druhou smlouvu 88,52 Kč, když žalovaná správnost tohoto listinného důkazu zpochybnila. Tato listina, z níž ani není zřejmé, kým byla vyhotovena, nemůže prokazovat úhradu splátek v roce 2018 předchůdci žalobkyně přímo žalovanou a nelze proto uvažovat, že by částečné plnění mělo účinky uznání závazku. Navíc odvolací soud poukazuje, že žalobkyně v žalobě tvrdila, že poslední platba měla být uhrazena [datum], přičemž z tabulky umoření vyplývá zcela jiné datum, a to [datum]. 12. Z tohoto důvodu se nelze ztotožnit s odvolacími argumenty žalobkyně, že by došlo v souladu s ust. § 2054 odst. 2 o. z. k uznání dluhu ze strany žalobkyně a k prodloužení promlčecí lhůty o 10 let. 13. Pokud tedy okresní soud žalobu žalobkyně zamítl v důsledku řádně uplatněné námitky promlčení ze strany žalované, považuje odvolací soud jeho rozhodnutí za zcela věcně správné, a proto jej podle ust. § 219 o. s. ř. potvrdil, a to včetně výroku o nákladech řízení, kde okresní soud rovněž nepochybil. 14. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 224 odst. 1, § 142 odst. 1 o. s. ř. za situace, kdy žalobkyně nebyla se svým odvoláním úspěšná a žalovaná se práva na náhradu nákladů odvolacího řízení výslovně vzdala.