9 C 35/2022-25 — Okresní soud v Přerově

1. Žalobkyně se domáhá proti žalovanému zaplacení částky [částka]. Žalobní nárok odůvodňuje tím, že na základě smlouvy [číslo] ze dne [datum] dodávala žalovanému vodu a odváděla pro žalovaného odpadní vody veřejnou kanalizací v budově žalovaného na adrese [adresa]. Dohodnutou cenu za dodávku pitné vody a odvod odpadních vod veřejnou kanalizací za období od [datum] do [datum] žalobkyně vyúčtovala žalovanému fakturou [číslo] ze dne [datum] na částku [částka] splatnou dne [datum]. Faktura byla zaslána žalovanému vždy v den jejich vystavení na adresu, kterou uvedl ve smlouvě. Na takto vyúčtovanou částku žalovaný ničeho neuhradil a je tudíž v prodlení. 2. Žalovaný se vyjádřil, že žalobkyně uplatila žalovanou pohledávku v insolvenčním řízení, a proto k uspokojení pohledávky dojde v rámci rozvrhového usnesení. 3. Soud rozhodl v souladu s § 101 odst. 3 č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“) v nepřítomnosti žalovaného, který se sice omluvil z jednání z důvodu zahraniční cesty, aniž by tuto skutečnost jakkoli doložil a současně nepožádal soud o odročení jednání. Ve věci bylo možné rozhodnout na základě účastníky předložených listinných důkazů. 4. Z listiny označené jako smlouva [číslo] o dodávce vody a odvádění odpadních vod soud zjistil, že na základě písemného ujednání ze dne [datum] se žalobkyně s účinností od téhož dne na dobu neurčitou zavázala dodávat žalovanému vodovodem pitnou vodu do odběrného místa na adrese [adresa], a kanalizací z tohoto odběrného místa a dále z odběrného místa na téže adrese odvádět odpadní vody, a žalovaný se naproti tomu zavázal za tyto služby zaplatit ujednanou cenu. 5. Z listiny označené jako faktura [číslo] soud zjistil, že byla vystavena dne [datum] na částku [částka] splatnou dne [datum], přičemž se jedná o vyúčtování vodného a stočného za v období od [datum] do [datum]. 6. Z insolvenčního rejstříku soud zjistil, že dne [datum] bylo zahájeno insolvenční řízení a dne [datum] byl prohlášen úpadek žalovaného, který je řešen povolením oddlužení. Insolvenční řízení doposud trvá. Žalobkyně uplatnila tuto pohledávku, která je svou povahou za majetkovou podstatnou, u insolvenčního správce. 7. Na základě žalobkyní předložených listinných důkazů učinil soud následující závěr o skutkovém stavu. Písemnou dohodou se žalobkyně zavázala dodávat žalovanému vodovodem pitnou vodu do odběrného místa žalovaného a kanalizací z odběrných míst žalovaného odvádět odpadní vody, a žalovaný se naproti tomu zavázal za tyto služby zaplatit žalobkyni ujednanou cenu, kterou žalobkyně vyúčtovala žalovanému daňovým dokladem vystaveným na částku [částka]. Z listinných důkazů nevyplynulo, že by žalovaný k okamžiku vyhlášení rozsudku na žalobou uplatněné nároky byť i částečně něčeho uhradil; takovou skutečnost ostatně žalovaný po celou dobu řízení ani netvrdil. Proti žalovanému bylo dne [datum] zahájeno insolvenční řízení a dne [datum] byl prohlášen úpadek žalovaného, který je řešen povolením oddlužení. Insolvenční řízení doposud trvá. Žalobkyně uplatnila tuto pohledávku, která je svou povahou za majetkovou podstatnou, u insolvenčního správce. 8. Z hlediska právního posouzení zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žalobkyně uzavřela se žalovaným dne [datum] písemnou smlouvu o dodávce vody a odvádění odpadních vod podle ustanovení § 8 odst. 6 zákona č. 274/2001 Sb., o vodovodech a kanalizacích pro veřejnou potřebu, ve znění pozdějších předpisů, s obsahem blíže vymezeným v odst. 4 tohoto rozsudku. Za období od [datum] do [datum] žalobkyně poskytla žalovanému služby spočívající v dodávce pitné vody a odvodu odpadních vod v celkové ceně [částka], k jejímuž zaplacení žalovaného vyzvala. Žalovaný porušil své povinnosti vyplývající z uzavřené smlouvy, neboť žalobkyni neuhradil cenu za služby spojené s dodávkou pitné a odvodem odpadní vody, v důsledku čehož vzniklo žalobkyni vůči žalovanému právo na zaplacení shora uvedené částky. 9. Argumentace žalovaného zamítnutí žaloby je lichá. Shora uvedená pohledávky vznikla až po zahájení insolvenčního řízení, tedy po [datum], a proto se jedná o pohledávku za majetkovou podstatnou. V § 203 odst. 4 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení, ve znění pozdějších předpisů (insolvenční zákon), je stanoven postup pro případ, kdy je mezi osobou s dispozičními oprávněními a věřitelem sporná existence nebo výše pohledávky uplatněné podle § 203 odst. 1 cit. zákona. Zároveň je upravena žaloba na plnění; nejde o incidenční žalobu projednávanou v incidenčním sporu u insolvenčního soudu, ale o žalobu projednávanou podle obecné právní úpravy civilního řízení. Žalovaným je osoba s dispozičními oprávněními, žalobcem je věřitel. Náhrada nákladů řízení, má-li být placena z majetkové podstaty, je pohledávkou za majetkovou podstatou a uspokojuje se přednostně, jak plyne z § 203 odst. 4 cit. zákona. Je tomu tak z toho důvodu, že nárok na náhradu nákladů řízení je příslušenstvím žalobou vymáhané pohledávky, která - v případě úspěchu žaloby - je též pohledávkou za majetkovou podstatou dle § 168 nebo pohledávkou postavenou na roven pohledávkám za majetkovou podstatou dle § 169. 10. Činí-li tak osoba s dispozičními oprávněními z důvodu spornosti této uplatněné pohledávky, nezbývá věřiteli poté nic jiného než uplatnit tuto pohledávku žalobou podanou proti osobě s dispozičními oprávněními u obecného soudu. Shledá-li soud takto uplatněný nárok důvodným, je jím osoba s dispozičními oprávněními v rozsudku zavázána k zaplacení uplatněné částky – bez toho, že by byla současně stanovena lhůta k plnění. 11. Z ustanovení § 203 odst. 5 cit. zákona dále vyplývá, že lhůtu k uspokojení pohledávky, včetně jejího příslušenství, stanoví na návrh oprávněné osoby nebo na návrh osoby s dispozičními oprávněními insolvenční soud. 12. V projednávané věci proto jak žalobkyní uplatněný nárok, tak současně soudem přiznaná náhrada nákladů řízení, představují pohledávku za podstatnou. V případě žalovaného, u něhož byl řešen úpadek povolením oddlužení, nadále zůstává osobou s dispozičními oprávněnými žalovaný, a proto ten je osobou pasivně legitimovanou. 13. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř., neboť žalobkyně byla v řízení zcela úspěšná. Náklady řízení žalobkyně jsou tvořeny zaplaceným soudním poplatkem [částka] a při určení odměny advokátovi soud postupoval podle § 8 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů, za situace, kdy předmětem právní služby je peněžité plnění ve výši [částka] s tím, že sazba mimosmluvní odměny podle § 7 bodu 5 činí v daném případě [částka]. V řízení před soudem advokát žalobkyně učinil 4 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, sepis písemného podání – žaloby, účast u jednání dne [datum] a předžalobní výzva) ve výši mimosmluvní odměny 4 x [částka], t.j. náleží mu odměna celkem ve výši [částka]. K této odměně náleží i paušální náhrada hotových výdajů advokáta podle § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů, po [částka] ke 4 úkonům právní služby (viz úkony právní služby shora), tedy celkem [částka]. Advokátovi náleží rovněž náhrada za daň z přidané hodnoty ve výši 21 %, kterou je advokát povinen odvést z odměny za zastupování a náhrad podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů, a to ve výši [částka] (§ 137 odst. 3 o. s. ř.) Celkem tedy náklady řízení činí [částka]. Rovněž v tomto případě se jedná o pohledávku za majetkovou podstatou žalovaného jako dlužník, a proto soud neurčoval lhůtu k zaplacení náhrady nákladů řízení (viz odůvodnění shora).