11 C 27/2023-30 — Okresní soud v Přerově

Žalobkyně [příjmení] nemocnice [obec] se žalobou podanou u zdejšího soudu dne [datum] domáhala, aby byla žalovaná [celé jméno žalované] zavázána k zaplacení dluhu v částce 2 500 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení od [datum] do zaplacení. Žalobní návrh odůvodnila tím, že dne [datum] byla žalovaná převezena do záchytné stanice Vojenské nemocnice [obec], kde jí byla poskytnuta potřebná lékařská péče a ošetření s následnou nutnou hospitalizací. Pobyt a ošetření v záchytné stanici s náklady v částce 2 500 Kč vyúčtovala žalobkyně žalované a žalovaná tento svůj závazek s povinností k úhradě do 8 dnů písemně uznala dne [datum]. Žalovaná však dosud žalobkyni na dluh 2 500 Kč ničeho nezaplatila, ačkoliv byla předžalobní upomínkou ze dne [datum] o zaplacení upomenuta. Dále žalobkyně uplatnila nárok na zákonný úrok z prodlení z dlužné částky 2 500 Kč ode dne následujícího po dni její splatnosti do zaplacení. Žalovaná [celé jméno žalované] se k žalobě nevyjádřila a k jednání soudu ve věci se nedostavila. Při provedeném dokazování bylo prokázáno vyúčtováním úhrady za pobyt v záchytné stanici ze dne [datum], včetně osobního účtu pacienta ze dne [datum], potvrzení o poskytnutí záchytu dne [datum] a vyčíslení skutečných nákladů a kalkulace ceny, že dne [datum] v 00.11 hodin byla žalovaná umístěna v záchytné stanici Vojenské nemocnice [obec] s hladinou alkoholu 2,80 ‰ a záchyt trval do [datum] v 07:19 hodin, přičemž úhrada za její pobyt v záchytné stanici činila 2 500 Kč a k úhradě této částky do [datum] byla žalovaná vyzvána. Žalovaná současně dne [datum] osobně uznala písemně svůj dluh vůči žalobkyni v částce 2 500 Kč splatný dne [datum] vzniklý vyúčtováním ceny pobytu a ošetření v záchytné stanici Vojenské nemocnice [obec]. Výzvou k zaplacení dluhu ze dne [datum] bylo prokázáno, že právní zástupce žalobkyně opětovně vyzval žalovanou k úhradě dluhu. Podle ust. § 89e zákona č. 373/2011 Sb., o specifických zdravotních službách, v platném znění, prokáže-li se přítomnost alkoholu nebo jiné návykové látky, hradí poskytovateli záchytné služby náklady na poskytnutou záchytnou službu osoba, které byla záchytná služba poskytnuta; tato osoba hradí i náklady na dopravu do záchytné stanice tomu, komu tyto náklady vznikly. Podle ust. § 2053 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá. Podle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, ve znění účinném od 1. 1. 2014, výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. Soud dospěl po provedeném dokazování k závěru, že žalobkyně jako zdravotnické zařízení ve smyslu ust. § 89e zákona č. 373/2011 Sb. zajistila žalované záchytnou službu, proto má nárok na náhradu nákladů ošetření vůči žalované jako dotčené osobě podle ust. § 89e zákona č. 373/2011 Sb., přičemž skutečnost, že k poskytnutí záchytné došlo, byla prokázána. Žalovaná v řízení neprokázala (ani netvrdila) úhradu pohledávky žalobkyně v částce 2 500 Kč, jejíž existence plyne z platného uznání dluhu žalovanou ve smyslu § 2053 občanského zákoníku. Jelikož žalobkyně prokazatelně vyzvala žalovanou k zaplacení částky 2 500 Kč, ocitla se žalovaná již v prodlení s plněním svého peněžitého závazku. Soud proto vyhověl podané žalobě v plném rozsahu a zavázal žalovanou k zaplacení částky 2 500 Kč se zákonným úrokem z prodlení stanoveným podle § 1970 občanského zákoníku ve spojení s ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobkyně byla v řízení zcela úspěšná a náleží jí proto v plném rozsahu náhrada nákladů řízení tvořených zaplaceným soudním poplatkem 1 000 Kč a náklady právního zastoupení. Odměna advokáta žalobkyně určená z tarifní hodnoty projednávané věci 2 500 Kč podle § 14b odst. 1 bodu 1., § 11 vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, činí 600 Kč (3 x 200) za 3 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, podání žaloby, výzva k plnění) dle § 11 odst. 1 citované vyhlášky. Dále náleží advokátovi náhrada hotových výdajů v částce 300 Kč za tři úkony právní služby po 100 Kč podle § 14b odst. 5 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb. a náhrada 21 % DPH z částky 900 Kč ve výši 189 Kč. Celková výše nákladů řízení žalobkyně tak činí 2 089 Kč.