11 C 69/2023-21 — Okresní soud v Přerově

Žalobkyně [příjmení] podnik města Olomouce, a.s. podala dne [datum] u zdejšího soudu žalobu proti žalované [celé jméno žalované], kterou se domáhala, aby soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 1 500 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaná dne [datum] uzavřela s Dopravním podnikem města Olomouce, a.s. smlouvu o přepravě osoby, avšak na základě kontroly oprávněnou osobou bylo zjištěno, že použila prostředek městské hromadné dopravy (tramvajovou linku MHD č. X) bez platného jízdního dokladu, čímž jí vznikla povinnost zaplatit dle smluvních přepravních podmínek tohoto přepravce přirážku k jízdnému v částce 1 500 Kč, a to v den uzavření smlouvy. Žalobkyně vyzvala žalovanou k dobrovolnému zaplacení pohledávky 1 500 Kč výzvou prostřednictvím svého advokáta, avšak žalovaná dosud žalobkyni ničeho nezaplatila. Dále žalobkyně uplatnila nárok na zákonný úrok z prodlení z dlužné částky od [datum] do zaplacení. Žalovaná [celé jméno žalované] se k žalobě nevyjádřila a k jednání soudu ve věci se nedostavila. Při provedeném dokazování bylo smluvními přepravními podmínkami Integrovaného dopravního systému Olomouckého kraje, jeho tarifem a zápisem o provedené přepravní kontrole [číslo] ze dne [datum] prokázáno, že dne [datum] v 10:39 hodin byla kontrolorem Dopravního podniku města Olomouce, a.s. na trase linky č. X provedena kontrola žalované, která na vyzvání nebyla schopna předložit platný jízdní doklad, přičemž dle smluvních přepravních podmínek přepravce přirážka k jízdnému činila 1 500 Kč. Žalovaná převzala stejnopis zápisu, ve kterém byl vyzván k zaplacení částky 1 500 Kč a podepsala jej. Výzvou k zaplacení ze dne [datum] bylo prokázáno, že žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce opětovně vyzvala žalovanou k dobrovolné úhradě pohledávky. Podle ust. § 2550 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „občanský zákoník“) se smlouvou o přepravě osoby dopravce zavazuje přepravit cestujícího do místa určení a cestující se zavazuje zaplatit jízdné. Podle ust. § 2551 občanského zákoníku se dopravce při přepravě postará o bezpečnost a pohodlí cestujícího. Podrobnosti upraví přepravní řády. Podle ust. § 49 odst. 3 vyhlášky č. 175/2000 Sb., o přepravním řádu pro veřejnou drážní a silniční osobní přepravu, platí, že cestující uzavřením přepravní smlouvy přistupuje na smluvní přepravní podmínky vyhlášené dopravcem. Podle ust. § 7 odst. 5 vyhlášky č. 175/2000 Sb. nezakoupil-li si cestující jízdenku před nástupem do vozidla, přestože mu to dopravce umožnil, smí nastoupit do vozidla bez jízdenky, jestliže dopravce zajišťuje ve vozidle prodej jízdenek a cestující si zakoupí jízdenku po nástupu do vozidla bezodkladně. V takovém případě zaplatí cestující jízdné s přirážkou. Podle ust. § 7 odst. 6 vyhlášky č. 175/2000 Sb. nezakoupil-li si cestující jízdenku před nástupem nebo bezodkladně po nástupu do vozidla a je přepravován bez platné jízdenky, považuje se za cestujícího, který se z příčin na své straně neprokázal platným jízdním dokladem. Podle ust. § 37 odst. 5 písm. b) zákona č. 266/1994 Sb., o drahách, v platném znění, je cestující povinen prokázat se platným jízdním dokladem na výzvu pověřené osoby. Neprokáže-li se platným jízdním dokladem z příčin na své straně, je povinen zaplatit jízdné z nástupní do cílové stanice a přirážku k jízdnému nebo se prokázat osobními údaji potřebnými k vymáhání zaplacení jízdného a přirážky k jízdnému, pokud cestující nezaplatí na místě. Podle § 37 odst. 6 citovaného zákona výši přirážky stanoví dopravce v přepravních podmínkách. Výše přirážky nesmí přesáhnout 1 500 Kč. Protože se žalovaná jako cestující neprokázala na výzvu pověřené osoby [právnická osoba] podnik města Olomouce, a.s. jako dopravce dne [datum] platnou jízdenkou, vznikla jí povinnost zaplatit dopravci stanovené jízdné a přirážku k jízdnému 1 500 Kč, když jí tento závazek vznikl uzavřením platné smlouvy o přepravě osoby dne [datum]. Jelikož žalovaná neuhradila dlužnou částku 1 500 Kč v den zjištění jízdy bezplatného jízdního dokladu, ocitla se dnem [datum] v prodlení s plněním svého peněžitého závazku a žalobkyni vznikl nárok na úrok z prodlení podle ustanovení § 1970 občanského zákoníku a ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se stanoví výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky. Požadovaný nárok žalobkyně na úrok z prodlení ve výši 15 % ročně nepřesahuje nejvyšší přípustný úrok z prodlení dle citovaných ustanovení. Soud proto žalobě v celém rozsahu vyhověl. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobkyně byla v řízení zcela úspěšná a náleží jí proto v plném rozsahu náhrada nákladů řízení tvořených zaplaceným soudním poplatkem 400 Kč a náklady právního zastoupení. Odměna advokáta žalobkyně určená z tarifní hodnoty projednávané věci 1 500 Kč podle § 14b odst. 1 bodu 1., § 11 vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, činí 600 Kč (3 x 200) za 3 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, podání žaloby, výzva k plnění) dle § 11 odst. 1 citované vyhlášky. Dále náleží advokátovi náhrada hotových výdajů v částce 300 Kč za tři úkony právní služby po 100 Kč podle § 14b odst. 5 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb. a náhrada 21 % DPH z částky 900 Kč ve výši 189 Kč. Celková výše nákladů řízení žalobkyně tak činí 1 489 Kč.