16 C 215/2023-20 — Okresní soud v Přerově

1. Žalobou doručenou soudu dne , datum, se všichni žalobci domáhali zrušení podílového spoluvlastnictví k ve výroku označeným nemovitostem, jež spoluvlastní s žalovanou, a nařízení jejich prodeje ve veřejné dražbě. Žalobu odůvodnili tvrzením, že označené nemovitosti představují rodinný dům č.p. 20 se souvisejícím dvorem, zahradou a ostatní plochou v obci , adresa, s tím, že na dvoře se dříve nacházely hospodářské budovy, které jsou evidovány jako zbořeniště. Na uvedených nemovitostech žalobkyně a) a žalovaná vlastní každá 19 z celkem , hodnota, podílů a žalobci b) a c) každý 5 ze 48 podílů. Účastníci vedli již dříve řízení o zrušení a vypořádání stejných nemovitostí před zdejším soudem pod sp. zn. , spisová značka, , z něhož však vyplynulo, že žalovaná nemá na vyplacení vypořádacích částek žalobcům, a že se účastníci dohodli na prodeji nemovitostí prostřednictvím realitní kanceláře, k čemuž však nedošlo, řízení bylo přerušeno a poněvadž žádný z účastníků nepodal návrh na jeho pokračování, bylo předchozí řízení zastaveno. Poněvadž nemovitosti nelze reálně rozdělit, žádný ze spoluvlastníků nepožaduje jejich přikázání do svého výlučného vlastnictví a k jejich prodeji prostřednictví realitní kanceláře nedošlo, žalobci se nyní domáhají zrušení spoluvlastnictví k označeným nemovitostem a jejich prodej ve veřejné dražbě.2. Žalovaná ve svém vyjádření ze dne , datum, k žalobě učinila nesporným, že je spolu s žalobci spoluvlastníkem sporných nemovitostí a že dříve bylo vedeno řízení o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví, k němuž se však dostavovala sama, a že k rozumnému urovnání této záležitosti nedošlo. Žalovaná ve vyjádření neuvedla žádné námitky proti vznesené žalobě ani nepožádala, aby sporné nemovitosti byly přikázány do jejího výlučného vlastnictví za úhradu vypořádávaných podílů žalobců.3. Soud v projednávané věci rozhodoval podle § 115a o.s.ř. bez nařízení jednání, neboť ve věci bylo možno rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů a účastníci řízení neměli proti tomuto postupu soudu námitky.4. Z předložených listin zjistil soud skutkový stav věci takto. Z výpisu z katastru nemovitostí ze dne , datum, , LV č. , hodnota, pro obec a k.ú. , adresa, , , právnická osoba, pro Olomoucký kraj, Katastrální pracoviště , adresa, a ze souhlasného vyjádření všech účastníků řízení považuje soud za prokázané, že ve výroku označené nemovitosti jsou v podílovém spoluvlastnictví žalobců a), b), c) a žalované, přičemž z celkem , hodnota, podílů vlastní žalobkyně a) , Jméno žalobce A, celkem , hodnota, podílů, žalobce b) , Jméno žalobce B, celkem , hodnota, podílů, žalobkyně c) , Jméno žalobce C, celkem , hodnota, podílů a žalovaná , Jméno žalované, celkem , hodnota, podílů. Dřívější žalobou ze dne , datum, bylo pod sp. zn. , spisová značka, zahájeno řízení o zrušení spoluvlastnictví ke stejným nemovitostem a o jejich vypořádání, v němž k meritornímu rozhodnutí nedošlo, a z podnětu účastníků bylo řízení dne , datum, přerušeno a usnesením soudu ze dne , datum, bylo řízení následně zastaveno podle § 111 odst. 4 o.s.ř. Z g-mailové komunikace mezi PZ účastníků v době od , datum, do , datum, , tj. v rámci předchozího řízení, pouze vyplývá, že se účastníci na podmínkách prodeje sporných nemovitostí neshodli, což vedlo k zastavení řízení. Podle obsahu nynější žaloby a vyjádření žalované žádný z účastníků nepožadoval přikázání sporných nemovitostí do svého výlučného vlastnictví za přiměřenou náhradu ani jiný způsob jejich vypořádání.5. Na zjištěný skutkový stav věci soud aplikoval občanský zákoník č. 89/2012 Sb.6. Podle § 1115 odst. 1 o.z. osoby, jimž náleží vlastnické právo k věci společně, jsou spoluvlastníky.7. Podle § 1140 odst. 1 o.z. nikdo nemůže být nucen ve spoluvlastnictví setrvat.8. Podle § 1140 odst. 2 o.z. každý ze spoluvlastníků může kdykoli žádat o své oddělení ze spoluvlastnictví, lze-li předmět spoluvlastnictví rozdělit, nebo o zrušení spoluvlastnictví. Nesmí tak ale žádat v nevhodnou dobu nebo jen k újmě některého ze spoluvlastníků.9. Podle § 1141 odst. 1 o.z. spoluvlastnictví se zrušuje dohodou všech spoluvlastníků; dohoda musí obsahovat ujednání o způsobu vypořádání. Jedná-li se o spoluvlastnictví nemovité věci nebo závodu, vyžaduje dohoda písemnou formu.10. Podle § 1141 odst. 2 o.z. spoluvlastníci se vypořádají rozdělením společné věci, jejím prodejem z volné ruky nebo ve veřejné dražbě s rozdělením výtěžku, anebo převedením vlastnického práva jednomu nebo více spoluvlastníkům s vyplacením ostatních.11. Podle § 1143 o.z. nedohodnou-li se spoluvlastníci o zrušení spoluvlastnictví, rozhodne o něm na návrh některého ze spoluvlastníků soud. Rozhodne-li soud o zrušení spoluvlastnictví, rozhodne zároveň o způsobu vypořádání spoluvlastníků.12. Podle § 1147 o.z není-li rozdělení společné věci dobře možné, přikáže ji soud za přiměřenou náhradu jednomu nebo více spoluvlastníkům. Nechce-li věc žádný ze spoluvlastníků, nařídí soud prodej věci ve veřejné dražbě; v odůvodněném případě může soud rozhodnout, že věc bude dražena jen mezi spoluvlastníky.13. Na základě zjištěného skutkového stavu věci dospěl soud k závěru, že jsou splněny zákonné podmínky pro zrušení podílového spoluvlastnictví všech účastníků k označeným nemovitostem a k jejich prodeji ve veřejné dražbě ve smyslu § 1143 a § 1147 a násl. o.z., neboť všichni účastníci jsou k nim podílovými spoluvlastníky, žádný z nich je nechce do svého výlučného vlastnictví za přiměřenou náhradu a žalobci navrhli jejich prodej ve veřejné dražbě a žalovaná jiný způsob vypořádání nenavrhla. Soud proto žalobě podle § 1143 a § 1147 o.z. vyhověl.14. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o.s.ř. tak, že žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal. V řízení o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví, majícím povahu iudicii duplicis, není-li žaloba zamítnuta, zpravidla nelze určit, který účastník měl ve věci plný úspěch (§ 142 odst. 1 o. s. ř.). Je proto obecným východiskem pro rozhodování o nákladech řízení souladným s ochranou vlastnického práva podle čl. 11 odst. 1 a práva na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, aby žádný z účastníků neměl právo na náhradu nákladů řízení vůči jinému účastníku, ledaže by pro to byly dány zvláštní důvody (viz Stanovisko Pléna Ústavního soudu ze dne , datum, Pl. ÚS-st. 59/23). V projednávané věci soud žádné zvláštní a mimořádné důvody pro přiznání náhrady nákladů řízení žalobcům ani žalované neshledal. Žalobci předložená g-mailová korespondence se vztahuje k předchozímu řízení, jehož zastavení zavinili jak žalobci, tak žalovaná, neboť nikdo z nich nedal návrh na jeho pokračování v řízení.