16 C 229/2023-23 — Okresní soud v Přerově

1. Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z ustanovení § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”). 2. Předmětem řízení je spor o zaplacení částky 1.054 Kč příslušenstvím, kterou podle žalobního tvrzení žalovaný dluží žalobci z titulu neuhrazeného pojistného za pojištění odpovědnosti z provozu osobního automobilu žalovaného podle pojistné smlouvy účinné ode dne [datum], [číslo] za pojistné období od [datum] do [datum], kterou žalovaný dosud neuhradil. 3. Soud v projednávané věci rozhodoval podle § 115a o.s.ř. bez nařízení jednání, neboť věc bylo možno rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů a účastníci řízení neměli proti tomuto postupu soudu námitky. 4. Z předložených listin učinil soud následující závěr o skutkovém stavu věci. S účinností ode dne [datum] byla mezi účastníky postupem podle § 2758 odst. 2 o.z. (zaplacením 1. pojistného), uzavřena smlouva [číslo] na pojištění odpovědnosti z provozu osobního automobilu žalovaného Škoda Octavia, [registrační značka], na dobu neurčitou, za sjednané roční pojistné ve výši 1.968 Kč splatné ročně. Žalovaný ale sjednané pojistné za dobu od [datum] do dne zániku smlouvy pro neplacení [datum] ve výši 754 Kč ani sjednaný administrativní poplatek 300 Kč za upomínku, tj. celkem částku 1.054 Kč, přes předžalobní upomínku žalobci dosud neuhradil. 5. Na takto zjištěný skutkový stav věci soud aplikoval § 2758 odst. 1 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále jen o.z.), podle něhož pojistnou smlouvou se pojistitel zavazuje vůči pojistníkovi poskytnout jemu nebo třetí osobě pojistné plnění, nastane-li nahodilá událost krytá pojištěním (pojistná událost), a pojistník se zavazuje zaplatit pojistiteli pojistné, a dále § 3 a násl. zákona o odpovědnosti z provozu vozidla č. 168/1999 Sb. 6. Poněvadž bylo zjištěno, že mezi účastníky byla uzavřena platná smlouva o pojištění odpovědnosti z provozu osobního automobilu ve smyslu § 2758 a násl. o.z. a § 3 a násl. zákona č. 168/1999 Sb. a žalovaný sjednané pojistné za uvedené období ani přes předžalobní upomínku neuhradil, soud proto uložil žalovanému povinnost zaplatit dlužnou částku včetně zákonných úroků z prodlení podle § 1970 o.z. a nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ve lhůtě do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř.). 7. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobce měl ve věci plný úspěch, proto mu náleží náhrada nákladů řízení v částce 1.489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč a z nákladů za zastoupení advokátem, kterému dle § 11 odst. 1 písm. a) a d) a § 14b odst. 1 bod 1. vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění účinném od 1.7.2014 náleží odměna za 3 úkony právní služby (za převzetí a přípravu zastoupení, za kvalifikovanou výzvu k plnění a návrh ve věci samé) ve výši 200 Kč za 1 úkon právní služby, to znamená za 3 úkony právní služby celkem 600 Kč, a podle § 14b odst. 5 písm. a) citované vyhlášky paušální náhrada hotových výdajů ve výši 100 Kč za každý ze 3 úkonů právní služby, t.j. celkem 300 Kč, a dále daň z přidané hodnoty v sazbě 21 % stanovená ze základu ve výši 900 Kč částkou 189 Kč. Podle přehledu věcí vedených u Okresního soudu v Přerově žalobce uplatňuje i vůči dalším žalovaným obdobné nároky ve skutkově i právně obdobných věcech opakovaně na ustáleném vzoru. Z formulářových návrhů na vydání elektronických platebních rozkazů je zřejmé, že návrhy se týkají typově stejných sporů a mají obdobnou strukturu, do níž se doplňují konkrétní údaje.