16 C 255/2023-21 — Okresní soud v Přerově

1. Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z ustanovení § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”). 2. Předmětem řízení je spor o zaplacení částky 6.100 Kč s příslušenstvím, kterou podle žalobního tvrzení dluží žalovaný žalobci za celkem 4 přepravy vozidly městské hromadné dopravy v [obec] ve dnech [datum], [datum], [datum] a [datum] bez platného jízdního dokladu, kterou žalovaný sice uznal co do důvodu i výše, přes výzvu však dosud žalobci neuhradil. 3. Žalovaný se k žalobě přes výzvu soudu nevyjádřil, v řízení zůstal zcela pasivní, neplnil své procesní povinnosti ve smyslu § 101 odst. 1 o.s.ř. (tvrdit významné skutečnosti důležité pro rozhodnutí a plnit důkazní a jiné povinnosti) a tvrzený nárok žalobce ani jeho výši vůbec nezpochybňoval ani nerozporoval. 4. Soud v projednávané věci rozhodoval podle § 115a o.s.ř. bez nařízení jednání, neboť ve věci bylo možno rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů a účastníci řízení neměli proti tomuto postupu soudu námitky. 5. Z předložených listin učinil soud následující závěr o skutkovém stavu věci. Ve dnech [datum], [datum], [datum] a [datum] byl žalovaný přistižen v označených jízdních úsecích na linkách městské hromadné dopravy v [obec], jak cestuje bez platného jízdního dokladu. Žalovaný v jednotlivých dohodách s cestujícím ze dne [datum], [datum], [datum] a [datum] uznal své dluhy co do důvodu i výše v celkové výši 6.100 Kč, sestávající z dlužného jízdného ve výši 4 x 25 Kč a z jednotlivých přirážek ve výši 4 x 1.500 Kč a zavázal se je zaplatit ve lhůtě do 15 dnů. O těchto skutečnostech sepsaly pověřené osoby žalobce označené služebními čísly jednotlivé dohody s cestujícím, které žalovaný podepsal. 6. Na takto zjištěný skutkový stav věci soud aplikoval § 2053 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. o uznání dluhu a § 37 odst. 5 (Přepravní řád) zákona č. 266/1994 Sb. o drahách a § 18a odst. 2 zákona č. 111/1994 Sb. o silniční dopravě. Požadavek na zaplacení zákonných úroků z prodlení vyplývá z § 1970 občanského zákoníku a nařízení vlády č. 351/2013 Sb. v platném znění. 7. Poněvadž bylo zjištěno, že žalovaný ve dnech [datum], [datum], [datum] a [datum] cestoval v [obec] městskou hromadnou dopravou 4 x bez platné jízdenky, že svůj dluh ve výši 4 x 1.525 Kč t.j. v celkové výši 6.100 Kč uznal co do důvodu i výše a založenou právní fikci o existenci dluhu ničím nevyvrátil, byla žalovanému ve smyslu § 2053 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb., § 37 odst. 5 zákona č. 266/1994 Sb. a § 18a odst. 2 zákona č. 111/1994 Sb. uložena povinnost, aby zaplatil žalobci uvedenou částku spolu s požadovaným zákonným úrokem do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř.). 8. Žalobce měl ve sporu plný úspěch, proto podle jeho výsledku je žalovaný ve smyslu § 142 odst. 1 o. s. ř. povinen v téže lhůtě zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 600 Kč, která představuje žalobcem zaplacený soudní poplatek z podané žaloby ve výši 400 Kč a náklady na vymáhání ve výši 200 Kč za 2 úkony podle § 2 odst. 1 vyhl. č. 254/2015 Sb.