20 C 190/2023-24 — Okresní soud v Přerově

1. Žalobou doručenou soudu dne [datum] se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení částky 17 414 Kč s úrokem z prodlení z částky 17 114 Kč od [datum] do zaplacení a náhrady nákladů řízení s odůvodněním, že žalovaná provozovala vozidlo – nákladní automobil jiný než podle písmene r) s nejvyšší povolenou hmotností do 3 500 kg, [registrační značka], aniž by k němu měla v době od [datum] do [datum] sjednáno pojištění odpovědnosti, ačkoli tuto povinnost stanoví zákon č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla, přičemž žalobkyně je podle uvedeného zákona příjemcem příspěvku placeného vlastníkem nebo provozovatelem vozidla, které je provozováno bez pojištění odpovědnosti za škodu. Za dobu, kdy bylo vozidlo provozováno nepojištěné, náleží žalobkyni částka 86 Kč denně ve smyslu vyhlášky Ministerstva financí č. 205/1999 Sb., tedy příspěvek za uvedené období 199 dní činí 17 114 Kč. K tomu žalobkyně požaduje poplatek 300 Kč na náklady spojené s uplatněním práva za uvedené vozidlo a období. Žalobkyně žalovanou vyzvala k úhradě příspěvku a vyzvala ji k zaplacení před podáním žaloby. 2. Žalovaná se k žalobě přes výzvu soudu nijak nevyjádřila a soud věc rozhodl v souladu s § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), bez nařízení jednání jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a obsahu spisu. 3. Z listiny označené jako Výzva k úhradě příspěvku do garančního fondu ČKP ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovanou jako vlastníka nebo provozovatele vozidla [registrační značka] k zaplacení částky 17 114 Kč jako příspěvku vypočteného z denní sazby 86 Kč a počtu dní 199; lhůta k úhradě byla stanovena na 60 dnů od doručení výzvy (odesláno [datum]). Z listin označených jako Upomínka o úhradu nedoplatku příspěvku do garančního fondu ČKP ze dne [datum], Výzva k zaplacení dlužné částky ze dne [datum] a dokladů o odeslání bylo zjištěno, že žalobkyně opakovaně vyzvala žalovanou k zaplacení dlužného příspěvku, nákladů a příslušenství. Z listiny označené jako Předžalobní upomínka ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dlužného příspěvku před podáním žaloby (odesláno datovou schránkou [datum]). 4. Z výpisu ze systému žalobkyně bylo zjištěno, že žalovaná byla provozovatelem vozidla – nákladního automobilu jiného než podle písmene r) s nejvyšší povolenou hmotností do 3 500 kg, [registrační značka]. 5. Z vyjádření odboru dopravy Magistrátu města Přerova ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalovaná byla v době od [datum] dosud provozovatelem vozidla [registrační značka] a vozidlo bylo provozované; vlastníkem vozidla byla od [datum] do [datum] společnost [právnická osoba]; vozidlu byla dne [datum] vydána nová [registrační značka] z důvodu ztráty. 6. Na tomto podkladě soud přijal následující závěr o skutkovém stavu věci. Žalovaná byla nejméně v době od [datum] do [datum] provozovatelem vozidla – nákladního automobilu jiného než podle písmene r) s nejvyšší povolenou hmotností do 3 500 kg, [registrační značka]. K předmětnému vozidlu nebylo po uvedené období sjednáno pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla. Žalobkyně písemnou výzvou vyzvala žalovanou jako vlastníka nebo provozovatele uvedeného vozidla k zaplacení částky 17 114 Kč jako příspěvku za uvedené období; lhůta k úhradě byla stanovena na 60 dnů od doručení výzvy. K úhradě žalobou uplatněných nároků byla žalovaná dále opakovaně vyzvána dalšími upomínkami a předžalobními výzvou. Nebylo prokázáno, že by žalovaná uplatněné nároky alespoň částečně uhradila. 7. Na základě výše uvedených zjištění dospěl soud k závěru, že žalované vznikla ve smyslu § 4 odst. 1 ve spojení s § 1 odst. 2 zákona č. 168/1999 Sb. povinnost k úhradě příspěvku do garančního fondu žalobkyně, neboť žalovaná byla v uvedeném období provozovatelem shora uvedeného vozidla, aniž by k němu měla sjednáno pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidel. Podle § 4 odst. 1 zákona č. 168/1999 Sb. je k úhradě příspěvku do garančního fondu povinen vlastník a provozovatel společně a nerozdílně, je tedy na žalobkyni, zda požaduje uhrazení jen po jednom z nich nebo po obou. Podle § 4 odst. 3 a odst. 5 zákona č. 168/1999 Sb., je žalovaná povinna uhradit příspěvek za uvedené vozidlo, a to ve výši 17 114 Kč (denní sazba 86 Kč a počet dní 199) podle § 2 odst. 1 písm. o) vyhlášky č. 205/1999 Sb. K úhradě příspěvku byla žalovaná vyzvána v souladu s § 4 odst. 6 a odst. 7 zákona č. 168/1999 Sb. a nebylo prokázáno, že by pohledávku uhradila. Proto je žaloba důvodná v rozsahu 17 114 Kč včetně požadovaného úroku z prodlení ve smyslu § 1970 o. z. ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., neboť žalobkyně požaduje úrok až od pozdější doby, než za jakou jí náleží s ohledem na zaslanou výzvu a její splatnost. Soud shledal žalobu důvodnou také v rozsahu částky 300 Kč, představující náklady spojené s mimosoudním uplatněním práva k uplatněnému nároku ve smyslu § 4 odst. 4 a odst. 5 zákona č. 168/1999 Sb. ve spojení s § 2a vyhlášky č. 205/1999 Sb. Soud proto žalobě výrokem I. tohoto rozsudku v plném rozsahu vyhověl a zavázal žalovanou k úhradě uplatněných nároků do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku podle § 160 odst. 1 o. s. ř. 8. O nákladech řízení soud ve výroku II. tohoto rozsudku rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a ve věci zcela úspěšné žalobkyni přiznal plnou náhradu nákladů řízení. Jako účelně vynaložené náklady řízení žalobkyně v celkové výši 2 252 Kč soud vyhodnotil její náklady na zaplacený soudní poplatek ve výši 800 Kč, dále na odměnu právní zástupkyně žalobkyně ve výši celkem 900 Kč za tři úkony právních služeb (převzetí a příprava zastoupení, podání návrhu, předžalobní výzva), tj. ve výši 300 Kč za jeden úkon právní služby podle § 14b odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb., dále na náhradu hotových výdajů právní zástupkyně žalobkyně v souvislosti s uvedenými třemi úkony právních služeb ve výši celkem 300 Kč (100 Kč za jeden úkon podle § 14b odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb.), a konečně na náhradu za 21 % DPH podle § 137 odst. 3 o. s. ř. z odměny a náhrad přiznaných žalobkyni ve výši celkem 252 Kč. Použití ustanovení § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. je pak odůvodněno tím, že řízení (jehož předmětem bylo peněžité plnění nepřevyšující 50 000 Kč) bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně stejnou žalobkyní ve skutkově a právně obdobných věcech.