20 C 208/2023-27 — Okresní soud v Přerově

1. Žalobou doručenou soudu dne [datum] se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení celkem částky 1 380 Kč s příslušenstvím a náhrady nákladů řízení s odůvodněním, že její právní předchůdkyně [právnická osoba] (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“) uzavřela s žalovaným smlouvu o zápůjčce a žalovaný poskytnuté peněžní prostředky a jejich příslušenství v dohodnuté době nevrátil. Smlouva o zápůjčce [číslo] byla uzavřena prostředky komunikace na dálku prostřednictvím webové stránky [webová adresa] a na jejím základě poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému dne [datum] částku 1 000 Kč převodem na účet žalovaného č. [bankovní účet] a žalovaný se zavázal poskytnuté prostředky vrátit spolu s poplatkem za zpracování žádosti a poskytnutí zápůjčky ve výši 380 Kč nejpozději do [datum]. Žalovaný ale smluvené podmínky porušil a poskytnuté prostředky společně s poplatkem neuhradil. Žalobkyně se po žalovaném domáhá zaplacení neuhrazené jistiny 1 000 Kč, poplatku za zpracování žádosti a poskytnutí zápůjčky 380 Kč a úroku z prodlení z částky 1 380 Kč ve výši 15 % ročně od [datum] do zaplacení a náhrady nákladů řízení. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] došlo k postoupení pohledávky vůči žalovanému na žalobkyni. Žalovaný byl vyzván k úhradě před podáním žaloby. 2. Žalovaný se k žalobě přes výzvu soudu nevyjádřil, zůstal v řízení zcela pasivní, neplnil své procesní povinnosti ve smyslu § 101 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), tj. tvrdit významné skutečnosti důležité pro rozhodnutí a plnit důkazní a jiné povinnosti, tvrzený nárok žalobkyně ani jeho výši vůbec nezpochybňoval ani nerozporoval. Soud pak věc projednal a rozhodl při jednání dne [datum] v nepřítomnosti účastníků za splnění podmínek § 101 odst. 3 o. s. ř., neboť žalobkyně se z nařízeného jednání omluvila a žalovaný, ač řádně předvolán, se k jednání bez omluvy nedostavil. 3. Na základě listin, kterých se v žalobě dovolávala žalobkyně, učinil soud závěr o skutkovém stavu, že právní předchůdkyně žalobkyně se s žalobkyní [datum] dohodly na rámci postupování pohledávek a dne [datum] se dohodly na postoupení konkrétních pohledávek včetně pohledávky vůči žalovanému, přičemž účinnost dohody o postoupení byla vázána na uhrazení kupní ceny za postoupení. Soud však nemá za prokázáno, že by došlo k úhradě kupní ceny za postoupení. Soud dále nemá za prokázáno, že by mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla uzavřena nějaká smlouva a že by právní předchůdkyně žalobkyně zkoumala majetkové poměry žalovaného. 4. Na zjištěný skutkový stav soud navázal právním hodnocením a dospěl k závěru, že aktivní legitimace žalobkyně pro toto soudní řízení není dána. Z předložených listin soud nemohl uzavřít, že by dohoda o postoupení pohledávek ve smyslu § 1879 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), uzavřená mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalobkyní, nabyla účinnosti, neboť žalobkyně nedoložila doklad prokazující zaplacení kupní ceny za postoupení, přičemž právě na zaplacení kupní ceny je vázána účinnost smlouvy o postoupení pohledávek. Žalobkyně tedy v řízení neunesla břemeno důkazní ke skutečnosti rozhodné pro rozhodnutí, přičemž se svou neúčastí při jednání sama připravila o poskytnutí poučení a případné dodatečné lhůty k prokázání tvrzených skutečností ve smyslu § 118a odst. 3 o. s. ř. Pokud žalobkyně předložila oznámení o postoupení pohledávky, nepostačuje pouhé oznámení o postoupení pohledávky (třebaže učiněné původním věřitelem) k prokázání postoupení pohledávky. Samotné oznámení o postoupení pohledávky ve smyslu § 1882 o. z. je totiž pouhým informačním úkonem, který umožňuje dlužníku splnit dluh plněním určité osobě, není však podmínkou pro platnost a účinnost postoupení a nepostačuje ani jako důkaz o skutečném postoupení pohledávky v soudním řízení (odlišně od úpravy obsažené v zákoně č. 40/1964 Sb., občanském zákoníku). S ohledem na neprokázání aktivní věcné legitimace žalobkyně proto soud ve výroku I. tohoto rozsudku žalobu zamítl v celém rozsahu, aniž by se dále podrobněji zabýval existencí tvrzeného nároku. 5. Nad rámec toho však soud uvádí, že z předložené smlouvy o spotřebitelském úvěru nelze učinit závěr, že by žalovaný projevil vůli být touto smlouvou vázán, neboť na listině není žádný podpis žalovaného a žalobkyně nijak nedoložila, jak konkrétně měl žalovaný svůj souhlas s uzavřením smlouvy projevit. Nadto je nutno upozornit, že by smlouva byla pravděpodobně neplatná s ohledem na absenci zkoumání úvěruschopnosti žalovaného ve smyslu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, případně též s ohledem na nemravnou cenu peněz (představovanou poplatkem za zpracování, protože úrok nebyl formálně sjednán) ujednanou ve smlouvě, o čemž svědčí už samotná výše RPSN 4 933,41 %. 6. O náhradě nákladů řízení soud ve výroku II. tohoto rozsudku rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. V řízení měl žalovaný plný procesní úspěch, avšak podle obsahu spisu mu žádné náklady řízení nevznikly. Soud proto nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení žádnému z účastníků.