20 C 224/2023-38 — Okresní soud v Přerově

1. Žalobou doručenou soudu dne [datum] ve znění doplnění ze dne [datum] a ze dne [datum] se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení nároků uvedených ve výroku I. tohoto rozsudku a náhrady nákladů řízení s odůvodněním, že žalovaný provozoval vozidlo – osobní automobil se zdvihovým objemem válců motoru nad 1 850 cm3 do 2 500 cm3, [registrační značka], aniž by měl v době od [datum] do [datum] k vozidlu sjednáno pojištění odpovědnosti, ačkoli tuto povinnost stanoví zákon č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla, přičemž žalobkyně je podle uvedeného zákona příjemcem příspěvku placeného vlastníkem nebo provozovatelem vozidla, které je provozováno bez pojištění odpovědnosti za škodu. Za dobu, kdy bylo vozidlo provozováno nepojištěné, náleží žalobkyni částka 65 Kč denně ve smyslu vyhlášky Ministerstva financí č. 205/1999 Sb., tedy příspěvek za uvedenou dobu 74 dní činí 4 810 Kč, přičemž před podáním žaloby již žalovaný uhradil 1 320 Kč, tedy žalobkyně požaduje částku 3 490 Kč. Dále žalobkyně požaduje poplatek 300 Kč na náklady spojené s uplatněním práva. Žalobkyně žalovaného vyzvala k úhradě příspěvku a vyzvala ho k zaplacení před podáním žaloby. 2. Žalovaný se k žalobě vyjádřil tak, že nárok neuznává, neboť předmětný automobil užívala jiná osoba na základě nájemní smlouvy. Dále uvedl, že pokud žalobkyně doručovala písemnosti na adresu [ulice a číslo] v [obec], tak on sám tam nikdy nebydlel. U jednání pak žalovaný po sdělení předběžného právního názoru soudu souhlasil s uplatněným nárokem, ale nesouhlasil s placením nákladů řízení, neboť mu žalobkyně nedoručovala písemnosti na jeho adresu. 3. Soud věc projednal a rozhodl na jednání dne [datum] za přítomnosti žalobkyně i žalovaného a po provedeném dokazování soud přijal následující závěr o skutkovém stavu věci. Žalovaný byl nejméně v době od [datum] do [datum] vlastníkem a provozovatelem vozidla – osobního automobilu se zdvihovým objemem válců motoru nad 1 850 cm3 do 2 500 cm3, [registrační značka]. K předmětnému vozidlu nebylo po uvedenou dobu sjednáno pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla. Písemnou výzvou ze dne [datum] (odeslanou [datum] na tehdejší adresu žalovaného) žalobkyně vyzvala žalovaného jako vlastníka a provozovatele uvedeného vozidla k zaplacení částky 5 110 Kč, a to příspěvku 4 810 Kč vypočteného z denní sazby 65 Kč a počtu dní 74 a nákladů uplatnění 300 Kč Lhůta k úhradě byla stanovena na 30 dnů od doručení výzvy. K úhradě žalobou uplatněných nároků byl žalovaný dále vyzván dalšími upomínkami a předžalobní výzvou, které však žalobkyně zaslala na adresu [ulice a číslo] v [obec], která není adresou žalovaného. Nebylo prokázáno, že by žalovaný uplatněný nárok alespoň částečně uhradil. 4. Na základě výše uvedených zjištění dospěl soud k závěru, že žalovanému vznikla ve smyslu § 4 odst. 1 ve spojení s § 1 odst. 2 zákona č. 168/1999 Sb. povinnost k úhradě příspěvku do garančního fondu žalobkyně, neboť žalovaný byl nejméně ve shora uvedené době vlastníkem a provozovatelem shora uvedeného vozidla, a zároveň nebylo v řízení tvrzeno ani prokázáno, že by po uvedenou dobu bylo k předmětnému vozidlu sjednáno pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou jeho provozem. Na tento závěr nemá vliv skutečnost, že žalovaný vozidlo přenechal k užívání jiné osobě na základě nájemní smlouvy, neboť povinnost k pojištění vozidla stíhá jeho vlastníka či provozovatele, kterým byl žalovaný. Podle § 4 odst. 3 a odst. 5 zákona č. 168/1999 Sb., ve spojení s § 2 odst. 1 písm. h) vyhlášky č. 205/1999 Sb., je žalovaný povinen uhradit příspěvek ve výši 4 810 Kč odpovídající denní sazbě 65 Kč za každý den nepojištěného období (tj. za 74 dnů), ze kterého žalobkyně s ohledem na platby před podáním žaloby požaduje toliko 3 490 Kč. K úhradě příspěvku byl žalovaný vyzván v souladu s § 4 odst. 6 a odst. 7 zákona č. 168/1999 Sb. a nebylo prokázáno, že by pohledávku uhradil. Proto je žaloba důvodná v rozsahu 3 490 Kč i v rozsahu požadovaného úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z uvedené částky ve smyslu § 1970 o. z. ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., neboť žalobkyně požaduje úrok z prodlení až za dobu po splatnosti nároku. Soud shledal žalobu důvodnou také v rozsahu částky 300 Kč, neboť žalobkyni vůči žalovanému vznikl nárok na náklady spojené s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek ve výši 300 Kč ve smyslu § 4 odst. 4 a odst. 5 zákona č. 168/1999 Sb. ve spojení s § 2a vyhlášky č. 205/1999 Sb. Soud proto žalobě výrokem I. tohoto rozsudku v plném rozsahu vyhověl a zavázal žalovaného k úhradě uplatněných nároků do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku podle § 160 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“). 5. O nákladech řízení soud ve výroku II. tohoto rozsudku rozhodl podle § 142 odst. 1 a § 142a odst. 1 o. s. ř. a ve věci zcela úspěšné žalobkyni přiznal plnou náhradu účelně vynaložených nákladů řízení. Náklady žalobkyně tvoří náklady na zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč a odměna advokáta. Při určení odměny advokáta soud postupoval podle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen „advokátní tarif“), neboť jde o návrh podaný na ustáleném vzoru opakovaně stejnou žalobkyní v hodnotě nepřesahující 50 000 Kč. Takto žalobkyni náleží odměna právního zástupce 400 Kč za dva úkony právních služeb (převzetí a příprava zastoupení, podání návrhu – žalobkyni nepřísluší odměna za předžalobní výzvu zaslanou na jinou adresu než je adresa žalovaného), tj. ve výši 200 Kč za jeden úkon právní služby podle § 14b odst. 1 advokátního tarifu, a na náhradu hotových výdajů právního zástupce žalobkyně v souvislosti s uvedenými dvěma úkony právních služeb ve výši celkem 200 Kč (100 Kč za jeden úkon podle § 14b odst. 5 advokátního tarifu). Dále žalobkyni náleží odměna právního zástupce 1 000 Kč (při tarifní hodnotě 3 790 Kč) za jeden úkon právní služby (účast na jednání) podle § 14b odst. 3 a § 11 odst. 1 advokátního tarifu společně s náhradou hotových výdajů v souvislosti s uvedeným jedním úkonem ve výši 300 Kč podle § 14b odst. 5 advokátního tarifu. Dále právní zástupce žalobkyně uplatnil náhradu spojenou s účastí u soudního jednání, za což mu náleží náhrada za ztrátu času za čtyři půlhodiny po 100 Kč při cestě z [obec] do [obec] a zpět, tedy 400 Kč podle § 14 advokátního tarifu, a náhrada za cestovné osobním vozidlem Volkswagen Golf podle vyhlášky č. 467/2022 Sb. ve výši 1 283 Kč (kombinovaná průměrná spotřeba benzinu 95 oktanů 5,7 litrů [číslo] km, celkem 170 km, cena benzinu 41,20 Kč, amortizace 5,20 Kč, tj. 884 Kč za amortizaci a 399,23 Kč za palivo). Dále má advokát žalobkyně nárok na náhradu za 21 % DPH podle § 137 odst. 3 o. s. ř. z odměny a náhrad (nikoli však z náhrady za palivo, neboť ta už je s DPH podle vyhlášky č. 467/2022 Sb.), tj. ve výši celkem 668,64 Kč Celkem tak náhrada nákladů činí 4 652 Kč po zaokrouhlení. 6. Náhradu nákladů řízení soud žalobkyni přiznal i přes to, že žalovanému ve smyslu § 142a odst. 1 o. s. ř. řádně nedoručila předžalobní výzvu, a to s ohledem na konstantní judikaturu soudů (viz např. usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 4388/2013), podle kterého je při rozhodování o nákladech řízení nutno zohlednit nejen odeslání předžalobní výzvy, ale také chování žalovaného po doručení žaloby, neboť pokud ani po doručení žaloby neučiní žalovaný nic pro umoření existujícího dluhu, nelze za to sankcionovat žalobce. Náklady řízení je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku ve smyslu § 160 odst. 1 o. s. ř., a to k rukám zástupce žalobkyně podle § 149 odst. 1 o. s. ř