20 C 278/2023-25 — Okresní soud v Přerově

1. Žalobou doručenou soudu dne [datum] se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení nároků uvedených ve výroku I. tohoto rozsudku a náhrady nákladů řízení s odůvodněním, že žalovaný provozoval vozidlo – osobní automobil se zdvihovým objemem válců motoru nad 1 000 cm3 do 1 350 cm3, [registrační značka], aniž by měl v době od [datum] do [datum] k vozidlu sjednáno pojištění odpovědnosti, ačkoli tuto povinnost stanoví zákon č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla, přičemž žalobkyně je podle uvedeného zákona příjemcem příspěvku placeného vlastníkem nebo provozovatelem vozidla, které je provozováno bez pojištění odpovědnosti za škodu. Za dobu, kdy bylo vozidlo provozováno nepojištěné, náleží žalobkyni částka 35 Kč denně ve smyslu vyhlášky Ministerstva financí č. 205/1999 Sb., tedy příspěvek za uvedenou dobu 190 dní činí 6 650 Kč. Dále žalobkyně požaduje poplatek 300 Kč na náklady spojené s uplatněním práva. Žalobkyně žalovaného vyzvala k úhradě příspěvku a vyzvala ho k zaplacení před podáním žaloby. 2. Žalovaný se k žalobě přes výzvu soudu nijak nevyjádřil a soud věc rozhodl v souladu s § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), bez nařízení jednání jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a obsahu spisu. Na tomto podkladě přijal následující závěr o skutkovém stavu věci. Žalovaný byl nejméně v době od [datum] do [datum] vlastníkem a provozovatelem vozidla – osobního automobilu se zdvihovým objemem válců motoru nad 1 000 cm3 do 1 350 cm3, [registrační značka]. Přestože v registru vozidel byl jako vlastník v uvedené době evidován [jméno] [příjmení], z kupní smlouvy ze dne [datum] vyplývá, že žalovaný předmětné vozidlo od [jméno] [příjmení] zakoupil; z výpisu ze systému žalobkyně pak vyplývá, že žalobkyně se o skutečném vlastníkovi dozvěděla na základě šetření učiněného dne [datum]. K předmětnému vozidlu nebylo po uvedenou dobu sjednáno pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla. Písemnou výzvou ze dne [datum] (odeslanou [datum]) žalobkyně vyzvala žalovaného jako vlastníka a provozovatele uvedeného vozidla k zaplacení částky 6 950 Kč, a to příspěvku 6 650 Kč vypočteného z denní sazby 35 Kč a počtu dní 190 a nákladů na uplatnění 300 Kč Lhůta k úhradě byla stanovena na 60 dnů od doručení výzvy. K úhradě žalobou uplatněných nároků byl žalovaný dále vyzván dalšími upomínkami a předžalobní výzvou. Nebylo prokázáno, že by žalovaný uplatněný nárok alespoň částečně uhradil. 3. Na základě výše uvedených zjištění dospěl soud k závěru, že žalovanému vznikla ve smyslu § 4 odst. 1 ve spojení s § 1 odst. 2 zákona č. 168/1999 Sb. povinnost k úhradě příspěvku do garančního fondu žalobkyně, neboť žalovaný byl nejméně ve shora uvedené době vlastníkem a provozovatelem shora uvedeného vozidla, a zároveň nebylo v řízení tvrzeno ani prokázáno, že by po uvedenou dobu bylo k předmětnému vozidlu sjednáno pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou jeho provozem. Podle § 4 odst. 6 zákona č. 168/1999 Sb. pak nedošlo k zániku práva žalobkyně na příspěvek, neboť žalobkyně se o žalovaném jako o skutečném vlastníkovi dozvěděla až dne [datum] a prekluzivní lhůta jednoho roku běží až od tohoto dne, přičemž výzvu žalobkyně odeslala dne [datum]. Podle § 4 odst. 3 a odst. 5 zákona č. 168/1999 Sb., ve spojení s § 2 odst. 1 písm. f) vyhlášky č. 205/1999 Sb., je žalovaný povinen uhradit příspěvek ve výši 6 605 Kč odpovídající denní sazbě 35 Kč za každý den nepojištěného období (tj. za 190 dnů). K úhradě příspěvku byl žalovaný vyzván v souladu s § 4 odst. 6 a odst. 7 zákona č. 168/1999 Sb. a nebylo prokázáno, že by pohledávku uhradil. Proto je žaloba důvodná v rozsahu 6 650 Kč i v rozsahu požadovaného úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z uvedené částky ve smyslu § 1970 o. z. ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., neboť žalobkyně požaduje úrok až od pozdější doby, než za jakou jí náleží s ohledem na zaslanou výzvu a její splatnost. Soud shledal žalobu důvodnou také v rozsahu částky 300 Kč, neboť žalobkyni vůči žalovanému vznikl nárok na náklady spojené s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek ve výši 300 Kč ve smyslu § 4 odst. 4 a odst. 5 zákona č. 168/1999 Sb. ve spojení s § 2a vyhlášky č. 205/1999 Sb. Soud proto žalobě výrokem I. tohoto rozsudku v plném rozsahu vyhověl a zavázal žalovaného k úhradě uplatněných nároků do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku podle § 160 odst. 1 o. s. ř. 4. O nákladech řízení soud ve výroku II. tohoto rozsudku rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a ve věci zcela úspěšné žalobkyni přiznal plnou náhradu nákladů řízení. Jako účelně vynaložené náklady řízení žalobkyně v celkové výši 1 489 Kč soud vyhodnotil její náklady na zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč, dále na odměnu právní zástupkyně žalobkyně ve výši celkem 600 Kč za tři úkony právních služeb (převzetí a příprava zastoupení, podání návrhu, předžalobní výzva), tj. ve výši 200 Kč za jeden úkon právní služby podle § 14b odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb., dále na náhradu hotových výdajů právní zástupkyně žalobkyně v souvislosti s uvedenými třemi úkony právních služeb ve výši celkem 300 Kč (100 Kč za jeden úkon podle § 14b odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb.), a konečně na náhradu za 21 % DPH podle § 137 odst. 3 o. s. ř. z odměny a náhrad přiznaných žalobkyni ve výši celkem 189 Kč. Použití ustanovení § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. je pak odůvodněno tím, že řízení (jehož předmětem bylo peněžité plnění nepřevyšující 50 000 Kč) bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně stejnou žalobkyní ve skutkově a právně obdobných věcech.