7 C 323/2022-54 — Okresní soud v Přerově

Žalobkyně se domáhala zaplacení 5 898,14 Kč s přísl. a tvrdila, že [právnická osoba] uzavřela s žalovaným smlouvu o poskytování bankovních služeb ([datum]) a v jejím rámci si účastníci sjednali vedení běžného účtu a následně také poskytování kontokorentního úvěru Flexikredit. Pohledávka byla žalobkyni postoupena. Soud má za prokázán následující skutkový stav: Právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela s žalovaný smlouvu o vedení běžného účtu [číslo]. V rámci tohoto účtu žalovaný fakticky vyčerpal v období od [datum] do [datum] částku 9 207,41 Kč. V období od prosince 2004 do listopadu 2005 zaplatil na účet 5 741,76 Kč. Žalobkyně neprokázala, že by banka uzavřela s žalovaným tvrzenou smlouvu o úvěru (kontokorentu). Na výzvu soudu sdělila výslovně, že uvedené ujednání nemá k dispozici. Pohledávka za žalovaným byla žalobkyni postoupena. Soud posoudil nárok žalobkyně jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení. Žalovaný je povinen vydat bezdůvodné obohacení v rozsahu rozdílu mezi vyčerpanou a zaplacenou částkou podle § 2991 o.z. Žalobkyně neprokázala, že by byl žalovaný vyzván k zaplacení dříve než žalobou. Žalovaný je v prodlení až od [datum], soud přiznal žalobkyni úrok z prodlení podle § 1970 o.z. ve výši požadované žalobkyní, neboť nemohl překročit žalobní žádání. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádnému z účastníků náhradu nákladů řízení nepřiznal, neboť převážně úspěšnému žalovanému v řízení náklady nevznikly.