9 C 117/2023-21 — Okresní soud v Přerově

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení shora uvedené částky s následujícím odůvodněním. Účastníci uzavřeli ústní formou smlouvu o dílo, jejímž předmětem bylo provedení stavebních prácí a přípravných prací v [obec]. Žalovaný jako zhotovitel vyúčtoval provedené práce daňovým dokladem [číslo] vystaveným dne [datum] na částku 30 000 Kč. Tato částka byla splatná dne [datum]. Uvedeného dne žalobkyně uhradila na uvedený závazek omylem částku 60 000 Kč, namísto 30 000 Kč. I přes četné výzvy a předžalobní výzvu ovšem žalovaný doposud nevrátil přeplatek ve výši 30 000 Kč. [příjmení] toho se žalobkyně domáhá zaplacení úroku z prodlení z částky 30 000 Kč od [datum]. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Soud v projednávané věci rozhodl ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), tedy bez nařízení jednání, za situace, kdy rozhodné skutečnosti jsou zřejmé z obsahu spisu a předložené listinné důkazy prokazují všechna relevantní skutková zjištění. 3. Z daňového dokladu [číslo] vystaveného žalovaným dne [datum] soudu zjistil, že žalovaný vyúčtoval žalobkyni jako objednatelce práce částkou 30 000 Kč splatnou na účet žalovaného pod variabilním symbolem [číslo] dne [datum]. Z výpisu z účtu žalobkyně má soud za prokázané, že na uvedený bankovní účet a variabilní symbol žalobkyně zaplatila částku 60 000 Kč. Z kopie sms zprávy z téhož dne adresované žalované ve 22:35 soud zjistil, že žalobkyně omylem použila šablonu na poukázání platby 60 000 Kč a žádá proto o vrácení částky 30 000 Kč obratem. Předžalobní výzvou ze dne [datum] byla žalovaný vyzván k vrácení uvedené částky. Soud dospěl ke skutkového zjištění, že žalovaný vyúčtoval žalobkyni jako objednatelce jí objednané práce částkou 30 000 Kč splatnou na účet žalovaného pod variabilním symbolem [číslo] dne [datum]. Žalobkyně na uvedený bankovní účet a variabilní symbol žalobkyně zaplatila částku 60 000 Kč a ihned téhož dne vyzvala žalovaného k vrácení omylem poukázané platby 30 000 Kč. Žalovaný se tudíž nejpozději [datum] dostal do prodlení. [jméno] ovšem žalovaný doposud i přes předžalobní výzvu neuhradil. 4. Podle § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“) kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 cit. ustanovení bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 5. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k závěru, že mezi účastníky byla sjednána ústní formou smlouva o dílo, na základě níž bylo plněno žalovaným, a ten vyúčtoval cenu díla 30 000 Kč. Žalobkyně ovšem namísto 30 000 Kč plnila k rukám žalovaného částku 60 000 Kč, tedy převyšující o 30 000 Kč. Žalobkyně tak plnila bez právního důvodu v důsledku omylu o výši dluhu a jako ochuzená má právo ve smyslu § 2993 o. z. na vydání tohoto plnění ve výši 30 000 Kč. O tuto částku se tedy žalovaný obohatil, neboť tak bylo plněno k jeho rukám v tomto rozsahu bez právního důvodu. Soud proto žalobě v plném rozsahu vyhověl. 6. Co se týče příslušenství pohledávky, soud rozhodl tak, že žalobkyni přiznal příslušenství, které požadovala v žalobě. Úrok z prodlení z dlužné částky byl žalobkyni přiznán ve smyslu § 1970 o. z., přičemž výše úroků z prodlení je dána nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Žalovaný se dostal do prodlení s vydáním bezdůvodného obohacení nejpozději dne [datum], neboť žalobkyně poskytla lhůtu pro vrácení částky obratem, a to dne [datum]. S ohledem na výklad § 1958 odst. 2 o. z. lze dovodit, že žalovaný mohl nejpozději plnil řádně následujícího dne [datum] a dnem následujícím se dostal do prodlení. 7. Soud stanovil lhůtu pro zaplacení nároku žalobkyně v délce tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř.) za situace, kdy žalovaný netvrdil žádné skutečnosti, které by vedly soud ke stanovení delší lhůty splatnosti či splátkového kalendáře a uvedené skutečnosti nevyplývají ani z obsahu spisu. 8. O nákladech řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 1 věty prvé o. s. ř. za situace, kdy úspěšné žalobkyni přiznal účelně vynaložené náklady řízení. Náklady řízení sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 500 Kč. Při určení odměny advokátovi soud postupoval podle § 8 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů, za situace, kdy předmětem právní služby je peněžité plnění ve výši 30 000 Kč s tím, že sazba mimosmluvní odměny u každého ze žalobců podle § 7 bodu 5 ve spojení s § 12 odst. 4 cit. vyhlášky činí v daném případě 2 300 Kč. V řízení před soudem advokát žalobkyně učinil 3 úkony právní služby (kvalifikovaná předžalobní výzva, převzetí a příprava zastoupení, sepis písemného podání – žaloby) ve výši mimosmluvní odměny 3 x 2 300, t.j. náleží mu odměna celkem ve výši 6 900 Kč. K této odměně náleží i paušální náhrada hotových výdajů advokáta podle § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů, po 300 Kč ke třem úkonům právní služby (viz úkony právní služby shora), tedy celkem 900 Kč. Advokátovi náleží rovněž náhrada za daň z přidané hodnoty ve výši 21 %, kterou je advokát povinen odvést z odměny za zastupování a náhrad podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů, a to ve výši 1 638 Kč (§ 137 odst. 3 o. s. ř.) Celkem tedy náklady řízení činí 10 938 Kč.