9 C 143/2023-44 — Okresní soud v Přerově

1. [právnická osoba] jako banka (dále též„ původní věřitelka“) dne [datum] uzavřela se žalovanou jako úvěrovanou spotřebitelkou smlouvu o flexikontu, v rámci něhož byla sjednány jak podmínky vedení běžného účtu, tak poskytnutí kontokorentu s úvěrovým rámcem do 10 000 Kč. Na základě této smlouvy poskytla banka žalované v průběhu čerpání částku 8 393,84 Kč, která byla dne [datum] převedena na jiný bankovní účet. Poněvadž žalovaná řádně a včas nesplácela své závazky vůči bance, ta předčasně úvěr ke dni [datum] zesplatnila a vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky 8 393,84 Kč. Mezi smluvními stranami byl sjednán úrok ve výši 19,90 % ročně z dlužné částky. Pohledávka za žalovanou byla bankou postoupena smlouvu o postoupení pohledávek ze dne [datum] na žalobkyni, což bylo žalované písemně oznámeno. Dlužný nárok žalobkyně se skládá z dlužných poplatků v celkové výši 7 166,19 Kč, povoleného debetního úroku ve výši 1 123,79 Kč a nepovoleného debetu – úroku ve výši 103,86 Kč. Dále požaduje zaplacení poplatku za vedení účtu ve výši 600 Kč, který vyúčtovala banka daňovým dokladem ze dne [datum], kapitalizovaného úroku ve výši 325,65 Kč, tj. ve výši 8,50 % z částky 8 393,84 Kč od [datum] do [datum] a úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 8 993,84 Kč od [datum] do zaplacení, a úroku ve výši 19,90 % ročně z částky 8 393,84 Kč od [datum] do zaplacení. 2. Soud v projednávané věci rozhodl ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), tedy bez nařízení jednání, za situace, kdy rozhodné skutečnosti jsou zřejmé z obsahu spisu a předložené listinné důkazy prokazují všechna relevantní skutková zjištění. 3. Ze smlouvy o bankovních produktech a službách a dispozic soud zjistil, že společnost [právnická osoba] (dále po změně firmy jako„ [právnická osoba]“) jako banka (dále též„ původní věřitelka“) dne [datum] uzavřela se žalovanou jako úvěrovaným spotřebitelem smlouvu o kontokorentním úvěru Flexikonto s úvěrovým rámcem do 10 000 Kč, a to s účinností od [datum]. Na základě této smlouvy poskytla banka v průběhu čerpání žalovanému částka 8 393,84 Kč. Mezi smluvními stranami byl sjednán úrok ve výši 19,90 % ročně z dlužné částky a poplatek za vedení účtu ve výši 139 Kč a povolený debet ve výši 39 Kč. Z dalších listin vyplývá, že žalovaná řádně a včas nesplácela své závazky vůči bance, ta předčasně ke dni [datum] zesplatnila zbytek úvěru a vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky 8 393,84 Kč (součet dlužných poplatků ve výši 7 166,19 Kč, povoleného debetního úroku ve výši 1 123,79 Kč a nepovoleného debetu – úroku ve výši 103,86 Kč) a poplatku za odeslání upomínky ve výši 600 Kč, což žalovaná neučinila. Pohledávka za žalovanou byla postoupena bankou smlouvu o postoupení pohledávek ze dne [datum] na žalobkyni, což bylo žalovanému písemně oznámeno dopisem ze dne [datum]. Žalobkyně nato vyzvala žalovanou k zaplacení nároku, přičemž tento dopis byl odeslán na poslední známou adresu. Žalovaná během řízení netvrdila a ani neprokázala, že by žalovaný nárok zanikl splněním či jiným způsobem. 4. Podle § 3028 odst. 2 zákona č. 89/212 Sb., občanského zákoníku, není-li dále stanoveno jinak, řídí se ustanoveními tohoto zákona i právní poměry týkající se práv osobních, rodinných a věcných; jejich vznik, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se však posuzují podle dosavadních právních předpisů. Podle odst. 3 cit. ustanovení není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. To nebrání ujednání stran, že se tato jejich práva a povinnosti budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti. 5. Poněvadž smlouva uzavřená mezi bankou a žalovanou byla sjednána dne [datum], tedy přede dnem nabytí zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, a to dne [datum], řídí se právní poměry vzniklé z tohoto smluvního vztahu s přihlédnutím k ustanovení § 3028 odst. 3 věty první o. z. dosavadní právní úpravou zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, ve znění do [datum] (viz ustanovení níže). Žalobkyně v řízení ani netvrdila, že by si účastníce jako smluvní strany ujednaly, že se tato jejich práva a povinnosti budou řídit zákonem č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ode dne nabytí jeho účinnosti, tj. ode dne [datum]. 6. Podle § 497 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, ve znění do [datum] (dále jen„ obch. zák.“) smlouvou o úvěru se věřitel zavazuje, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité části a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 7. Podle § 502 odst. 1 obch. zák. od doby poskytnutí peněžních prostředků je dlužník povinen platit z nich úroky ve sjednané výši, jinak v nejvyšší přípustné výši stanovené zákonem nebo na základě zákona. Nejsou-li takto úroky stanoveny, je dlužník povinen platit obvyklé úroky požadované za úvěry, které poskytují banky v místě sídla dlužníka v době uzavření smlouvy. Jestliže strany sjednají úroky vyšší než přípustné podle zákona nebo na základě zákona, je dlužník povinen platit úroky ve výši nejvýše přípustné. Podle § 503 odst. 1 věta první obch. zák. závazek platit úroky je splatný spolu se závazkem vrátit použité peněžní prostředky. 8. Podle § 506 obch. zák. je-li dlužník v prodlení s vrácením více než dvou splátek nebo jedné splátky po dobu delší než tři měsíce, je věřitel oprávněn od smlouvy odstoupit a požadovat, aby dlužník vrátil dlužnou částku s úroky. Odstoupení věřitele od smlouvy nemá vliv na zajištění závazků z této smlouvy. 9. Soud předně konstatuje, že přestože vztah mezi bankou a žalovanou ze smlouvy o úvěru má povahu absolutního obchodu ve smyslu § 261 odst. 3 písm. d) obch. zák. a byla dohodnuta roční procentní sazba nákladů na spotřebitelský úvěr, podle § 262 odst. 4 obchodního zákoníku se i v těchto vztazích, nevyplývá-li z tohoto zákona nebo zvláštních předpisů něco jiného, použijí ustanovení občanského zákoníku nebo zvláštních právních předpisů o spotřebitelských smlouvách, směřující k ochraně spotřebitele vždy, je-li to ve prospěch smluvní strany, která není podnikatelem. Smluvní strana, která není podnikatelem nese odpovědnost za porušení povinností z těchto vztahů podle občanského zákoníku a na jejich společné závazky se použijí ustanovení občanského zákoníku. Vzhledem k tomu, že v daném případě byl žalované poskytnut spotřebitelský úvěr jako občanům – nepodnikatelům, je nutno aplikovat na právní vztah mezi účastnicemi i zákon č. 321/2001 Sb. o některých podmínkách sjednávání spotřebitelského úvěru, ve znění pozdějších předpisů, a žalovaná má v předmětném obchodním vztahu postavení spotřebitele. 10. Soud má po provedeném dokazování za prokázáno, že nárok žalobkyně je důvodný. Mezi bankou a žalovanou byla uzavřena v písemné formě smlouva o úvěru, která splňuje náležitosti uvedené v obchodním zákoníku. V projednávané věci bylo prokázáno, že banka jako věřitelka poskytla ve prospěch žalované jako dlužnici úvěr s čerpáním do výše 10 000 Kč, přičemž tento úvěr žalovaná řádně nesplácela, a proto byl předčasně zesplatněn. Z výše uvedených popsaných skutkových zjištění vyplývá, že žalovaná akceptovala i obchodní podmínky věřitelky a zavázala se splátce úvěr v pravidelných měsíčních splátkách, a to včetně poplatků za vedení účtu, poskytnutí úvěru a poplatku za upomínku. Jelikož se žalovaná dostala do prodlení s úhradou dluhu, vznikl bance nárok na zaplacení jak dlužných poplatků, tak úroků. Žalovaná doposud dluží žalobkyni shora uvedenou částku, přičemž aktivní legitimace žalobkyně se opírá o smlouvu o postoupení pohledávek, která je určitá a srozumitelná. 11. Pokud se týká úroku z prodlení, soud po právní stránce dospěl sice k závěru, že závazkový vztah mezi účastníky je vztahem z úvěrové smlouvy podle § 497 a násl. obch. zák., který se jako tzv. absolutní obchod ve smyslu § 261 odst. 3 písm. d) obch. zák., obchodním zákoníkem bez ohledu na to, že žalovaná při uzavření úvěrové smlouvy nevystupovala jako podnikatel, nýbrž jako běžná fyzická osoba, ale právě s ohledem na toto postavení žalované je smluvní vztah účastníků podřízen též zákonu č. 321/2001 Sb., o některých podmínkách sjednávání spotřebitelského úvěru (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“). Spotřebitelský charakter úvěru vylučuje, aby se – pokud jde o úrok z prodlení – uplatnila smluvní volnost zakotvená v § 369 odst. 1 obch. zák. Žalobkyně má tak v případě prodlení žalované na úrok z prodlení toliko ve výši stanovené v občanskoprávních předpisech, konkrétně v daném případě podle § 517 odst. 2 obč. zák., jehož výše se odvíjí od nařízení vlády č. 142/1994 Sb., ve znění před nabytím účinností nařízení vlády č. 180/2013 Sb. Soud proto žalobkyni přiznal i úrok z prodlení ve výši uvedené v žalobě, neboť zcela odpovídá shora uvedeným zákonným kritériím. 12.